Paní slibuje, že jak dostane byt, pořídí si práci. To oni umějí - slibovat. Omlouvat se, sypat si popel na hlavu, mluvit andělskými slovy a tak přesvědčivě, že by se kámen ustrnul. Můj nevlastní bratr je zrovna takový.
Ale jak akutní nebezpečí (trestu, nebo toho, že nedostanou co chtějí) pomine, můžete si se sliby zatopit v kamnech. Však problém není, ne? Se vyřešil. Jde se jásat.
Na to, aby tihle lidé (a to bez ohledu na rasu, či národnost) začali fungovat v normální společnosti, nad sebou potřebují drába. Terénního pracovníka, který s nimi bude chodit po nákupech, po úřadech, každé ráno odvede děti do školy (a z té školy je odpoledne vyzvedne, udělá s nimi domácí úkoly, vyzkouší je z básničky do češtiny) a rodiče do práce (a z té práce je vyzvedne a doprovodí domů, aby zajistil, že to nevezmou přes hernu, či hospodu). Každou výplatu jim rozdělí do obálek na nájem, elektřinu, jídlo... a pak bude ty obálky hlídat jako sup, protože jinak je svěřenci vybrabčí hned druhý den. A bude se se svými svěřenci hádat, i prát, protože oni ho budou za to drábování nenávidět, budou si na něj všude stěžovat, podávat na něj trestní oznámení, útočit na něj nejen slovně...
A takový dráb tam musí být NAFURT. Protože když dráb po pěti letech spolupráce dospěje k závěru, že už to funguje a rodině je třeba dát větší samostatnost, celá rodina upadne do "bezdrábí" doby do jednoho měsíce od okamžiku, kdy dráb opustí domácnost.
Stručně řečeno, tihle lidi potřebují rodiče. Jsou jako děti, děti které nikdy nevyrostou....
Víc naplivat do tváře nám pracujícím, splácejícím hypotéky a podobně, už opravdu nemohli! 
