Ale když jsem viděla, jak tam jde český prezident v rozšmajdaných botách a pomačkaném oblečení, svou snahu jsem vzdala,“

Zdroj:http://brno.idnes.cz/pilot-raf-liskutin-se-dozil-97-let-raf-kralovske-letectvo-britanie-p91-/brno-zpravy.aspx?c=A160824_2268492_brno-zpravy_vh

Každý národ má takové představitele jaké si zaslouží...

Obdivuhodný člověk. Před takovými se musí prostě smeknout. To jsou ty pravé klenoty národa ! Opravdové vzory pro nás všechny. Hodně zdraví !!

Hodně zdraví a klobouk dolů před Vámi.

Hodně zdraví...

..

.. líčí, jak před nedávnem usilovala o udělení Řádu bílého lva pro svého strýce u prezidenta Miloše Zemana. „Potkali jsme ho v Mikulově. Ale když jsem viděla, jak tam jde český prezident v rozšmajdaných botách a pomačkaném oblečení, svou snahu jsem vzdala,“ usmívá se Liškutínova neteř.

Dobře tak. Státní vyznamenání má být pocta, a ne fraška od opilce v ušmudlaném obleku (s vedle stojícím křupanem ve fleecové bundě)

Díky a vše dobré.

Četl jsem dvě knihy od Miroslava Liškutína, ze kterých vyplývá, že se jedná o pozoruhodnou osobnost. Všechna čest a vše dobré.

Jen drobná poznámka. V knihách mě zaujalo líčení poměrů mezi českými letci ve Francii a ve Velké Británii. Miroslav Liškutín zmiňuje dva rozdíly, kterými se Češi lišili od sborů jiné národnosti. Byla to neobvyklá honba za každou frčkou a kolektivní remcání nad takovou banalitou, jakou představovaly na anglické snídaně, které autorovi také příliš nevyhovovaly, ale pozastavoval se, do jakých rozměrů nespokojenost narostla. Asi něco takového, jako je národní charakter, existuje.