První se do propadliny zřítil osmapadesátiletý Miroslav Šudák. Marie Bartošová se mu pokusila pomoci. Muž se nakonec zachytil kabelů a to ho zachránilo. Bartošová se neudržela a zmizela v proudu vody a bahna.
Příčinou smrti podle znalců mohlo být udušení nebo utopení, případně zranění způsobená pádem či tím, jak ji unášel proud. Tělo oběti se dlouho nedařilo najít. Policie případ uzavřela po deseti letech a žena byla prohlášena oficiálně za mrtvou.
Tělo našli až v roce 1992. Možná
Teprve v roce 1992 objevila policie poblíž kanalizační výpusti na Kšírově ulici lidské kosti a zbytek kalhot. O půl roku později byla nalezena v Brně-Černovicích na louce poblíž řeky Svratky lebka.
Manžel oběti tehdy identifikoval nalezený zbytek kalhot. Vzpomněl si, že manželka nosila krimplenové kalhoty a protože byla silnější postavy, všila si do nich klín, což odpovídalo nálezu.
O správnosti výsledků pátrání existují pochybnosti některých dalších odborníků. Zejména znalec brněnského podzemí Aleš Svoboda je přesvědčen, že ostatky Marie Bartošové se dosud nalézají v okolí Pekařské ulice.
"Je technicky nemožné, aby se tělo z Pekařské ulice objevilo až v místech, kde měla být Bartošová nalezena. Na nalezených vzorcích navíc nikdy nebyl proveden test DNA a Pekařská nikdy nebyla rozkopána natolik, aby se dalo vyloučit, že tělo pod sutinami není," prohlásil Svoboda.
V době tragédie byla snaha úřadů celou záležitost co nejrychleji a bez většího rozruchu uzavřít. Když požádal manžel Bartošové tehdejší Národní výbor města Brna o odškodnění a příspěvek na pamětní desku, byl odmítnut.
Proto jsou na pamětní desce odhalené až v 90. letech slova o účasti vedení města nad tragédií, ke které došlo v důsledku lidské lhostejnosti.
"Tehdy se hrubě zanedbal stav potrubí. Dnes kdyby prasklo, hned by si toho někdo všiml a nahlásil vše mobilem," podotkl Svoboda. Podle něj by se podobná událost v dnešní době mohla stát jenom v případě, že by někdo opět zanedbal dohled nad potrubím a situaci neřešil.
