Španělka Beatriz Nietová Ortizová se dostala do Brna přes Evropskou dobrovolnickou službu a ve Středisku volného času Lužánky vypomáhala ve filmovém kroužku. | foto: archiv Střediska volného času LužánkyOčima čtenářů

Přijeli z Ukrajiny i Francie, rok vedli děti v brněnských Lužánkách

  • 0
Nejen na vysokých školách jezdí studenti na výměnné pobyty. V uplynulém roce působila v Brně i skupinka mladých lidí, která se sem dostala prostřednictvím Evropské dobrovolné služby. Starali se o děti v kroužcích v Lužánkách.

„Moje oblíbené české slovo? Okurka!“ radostně zachrčí Clémence Blinová, charismatická středoškolačka, která prožila rok v Brně jako dobrovolnice v cirkusovém kroužku Střediska volného času Lužánky.

Do Brna se dostala přes Evropskou dobrovolnou službu, která už několik let funguje i zde. Další dobrovolníci sem dorazí za několik týdnů.

I když Clémence její česká výslovnost trochu drhne, nemůže ji to odradit od toho, aby ve studiu češtiny pokračovala i po návratu do Francie. „Budu studovat umění, češtinu a taky arabštinu,“ plánuje tak nadšeně, až se jí třese kovový kroužek v pravé nosní dírce.

To její kamarád Oleksandr Kyselov, který pomáhal na jiném z lužáneckých pracovišť, nemá o svém návratu zdaleka tak jasno. „Pocházím z Doněcku, kde právě zuří válečný konflikt. Rodiče jsou u příbuzných v Rusku, možná pojedu za nimi,“ usmívá se statečně dvaadvacetiletý Ukrajinec.

„Zvažoval jsem i práci pro Člověka v tísni. Můžu se nastěhovat do squatu v Charkově a netrápit se výší platu humanitárního pracovníka,“ rozvíjí dál myšlenky.

Bál se, že v Česku bude jako na Ukrajině

Olekse přivedla do Brna náhoda. Nebo spíš lenost. Dobrovolnických projektů je po Evropě spousta, ale jemu se tím množstvím nechtělo prokousávat. Proto potvrdil hned jednu z prvních nabídek.

I když odkliknout práci v Lužánkách měl trochu strach. Bál se, že když je Česko jeho rodné zemi tak blízko, může to tu vypadat podobně jako na Ukrajině.

Dobrovolníci z celé Evropy si za rok na Moravě oblíbili i zdejší víno. Francouzku Clémence Blinovou překvapilo, že ho vinotéky stáčejí do plastových lahví.

Jeho obavy se nenaplnily. „Komfort, co jsem tady měl, mi bude chybět. Česko je bohatá země s levným zbožím,“ pochvaluje si.

A co bude postrádat Clémence? „Drobné slané pečivo. Francie je samá bageta, ale tohle nemáme. A samozřejmě pivo, za dobu, co tu jsem, se ze mě stal pivoholik,“ prohlašuje hrdě.

Zároveň dodává, že si pochutnala i na víně. „Nadchly mě především vinotéky. Přijít si tam s PET lahví, nechat načepovat litr a půl červeného - žádný podobný obchod u nás nefunguje. A hospody a restaurace ve Francii zavírají mnohem dřív,“ pokračuje.

Španělská dobrovolnice Beatriz Nietová Ortizová ani nemusí přemýšlet, po čem se jí bude stýskat. V Brně se totiž rozhodla zůstat. „Právě teď je na pracovním pohovoru do IBM,“ vysvětluje koordinátorka lužáneckých dobrovolníků Eva Dittingerová.

Podle ní to zvažuje skoro každý dobrovolník. Přemýšlí o tom i další Španěl Angel Chapela Penido, který si tu našel přítelkyni. Čtveřice o svých dojmech a zážitcích z Brna povypráví 23. září v 18 hodin v hlavní budově Lužánek.