Básníci Ivan Petlan (vlevo) s Norbertem Holubem na brněnské Lodi literátů

Básníci Ivan Petlan (vlevo) s Norbertem Holubem na brněnské Lodi literátů | foto: Archiv Ivana Petlana

Dvě tváře poezie: Přečtete si rýmované limeriky i verše psané do formulářů

  • 1
Brno je zřejmě město poezii souzené. Na počet obyvatel se zde v porovnání se zbytkem České republiky patrně nejhojněji vyskytují právě básníci, různé literární časopisy i nakladatelství věnující se vydávání poetických sbírek či almanachů.

Zároveň se jeví jako typické, že ani sebelepší brněnské básníky nezná z jejich nejbližšího okolí takřka nikdo a oni sami nemají hvězdné manýry ani omylem. To by tak ještě v Brně hrálo!

Vše výše řečené platí též o dvojici básníků, které si dnes představíme: Ivanu Petlanovi a Norbertu Holubovi. Ivan Petlan patří k autorům-pokračovatelům, kteří píší vlastní limeriky. Tohoto tvůrce sice ve skutečnosti "živí počítače", ale zároveň dokázal napsat i spoustu dobré poezie a sestavit též jeden almanach.

I když hravé limeriky vypadají, že je lze velmi lehce nahazovat, každý, kdo si to někdy zkusil, musí uznat, že ty Petlanovy mají velký vtip i půvab.

. NORBERT HOLUB

Současný český básník, esejista a překladatel se narodil 7. dubna 1966 v Jihlavě, vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde také v současnosti žije a pracuje jako lékař Masarykova onkologického ústavu. Vydal sbírky Zrcadlo pod jevištěm (1989), Muž vymýšlející vejce (1995), Cizí sonety (1996), Úplně úzké úly (1999), Suché sochy stínů (2004) a Status idem (2006). Překládá z několika jazyků (Brodskij, Vysockij, Wojazcek aj.). Střídavě propracovává dlouhodobé projekty Osobní spis (básně vepisované do autentických dotazníků) a Bláznící básníci (psychopatologie v životě a díle slavných umělců). Od roku 2003 je kmenovým členem občanského sdružení WELES.

Druhý z uvedených, Norbert Holub, začal v letech 1988 až 1989 vepisovat básně do rozličných dotazníků a tiskopisů.

Formuláře, jež nás provázejí od narození až do smrti, zplošťují sice podle básníkova soudu pestrost a rozmanitost světa, a to bez ohledu na politický režim i míru byrokratizace běžného života, ale na obdobném redukcionismu a abstrahování od detailů je podle tohoto (vlastní profesí) lékaře založena i moderní věda - medicínu nevyjímaje.

"Některé oficiální formuláře jsou přitom natolik bizarní a svérázné, až jsou vlastně podivně krásné i samy o sobě," soudí básník, "například obskurní kuriozity typu žádosti o povolení sňatku, je-li jeden ze snoubenců nezletilý, průvodka k hromadné přepravě vězňů či záznam z protialkoholní záchytné stanice. Zkombinuje-li se tato oficiózní rigidita s básní, vznikne často nečekaně plodné napětí nebo zajiskří paradoxní oxymóron."

Norbert Holub ke vpisování do formulářů v naprosté většině používá vlastní texty, a to básně už předem napsané, které vznikly zcela nezávisle na dotazníku, do kterého je později vepisuje a vsazuje.

Od takto vzniklých kombinací lze v příznivém případě očekávat podivné kontrasty a svérázné sémiotické konfrontace, v méně zdařilých variantách zaujmou alespoň jako intertextuální, postmoderní gesto.

LIMERIKY IVANA PETLANA

. IVAN PETLAN

Narozen roku 1963 v Uherském Hradišti, už půl života srůstá s Brnem. Jako básník preferuje kratší texty, cení si přesných metafor i originálních rýmů. Rád se hlásí k poetismu, ve svých lyrických záznamech ale osvědčuje i smysl pro humor a ironii bez úšklebku. Verše a texty publikuje časopisecky či ineditně nebo prezentuje na autorských čteních. V rámci spolupráce s Letní filmovou školou v Uherském Hradišti edičně připravil antologii na téma dětství v české poezii Co si myslí andělíček (Větrné mlýny, Brno 2004). Právě chystá do tisku svoji první sbírku Muž z Acapulca. Vedle vlastní tvorby překládá též poezii z románských jazyků (Paul Verlaine, Luís de Camoes).

Limerik: žertovné pětiverší pevného rýmového vzorce (aabba). Vynálezcem byl anglický básník Edward Lear (1812-1888), jehož dílo přiblížili českým čtenářům Antonín Přidal a Jan Vladislav a též Příběhy dlouhého nosu Evy Tálské (Divadlo na provázku, 1982).

Jeden trotl v Bubenči
želvu prý že vyvenčí.
Nacpat zvíře
do krunýře
byl pak úkol nemenší.

Jeden děda z Rávalpindi
měl vždy radu, jak ven z bryndy.
"To chce místo bryndy brandy!"
hřímal. "Jde se do harendy!"
Tam měl potom další pindy.

Jeden mladík ze Střílek
kráčel podle světýlek.
Sešel z cesty, jak šel z bálu.
Propadl se do močálu.
To když zhasl. Šetřílek.

Jeden chlápek kdesi z Modřic
nedokázal si nic odříct.
Jiný ve Svatém Mořici
ten dokázal si odříci!
Třeba zájezd do těch Modřic...

Jeden děda z Moravy
vzal si něco do hlavy.
Teď vzpomíná, copak asi,
hledá jizvu, cuchá vlasy,
zkoumá klobouk děravý...

Jedna dáma kdesi z Polska
s gustem jedla oka volská.
A jak měla stále málo,
nenápadně přibývalo
slepých volů v chlévech Polska.

Jedna žena ze Slavkova
dávno mohla být už vdova.
Její muž byl samý flám -
řvala: "Já tě oddělám!"
Chce
to ovšem víc než slova.¨

Jeden chlápek z Jablonce
neměl v lásce Japonce.
(Japonky však podle rady
jedné chytré gender study,
ty měl v jiné kolonce!)

BÁSNĚ NORBERTA HOLUBA VEPISOVANÉ DO FORMULÁŘŮ
Báseň Norberta Holuba vepsaná do formuláře
Norbert Holub sbírá nejrůznější tiskopisy a dotazníky bývalé i dnešní a vepisuje do nich z drtivé většiny vlastní, na dotyčném formuláři nezávislé, tedy dopředu napsané verše.

Báseň Norberta Holuba vepsaná do formuláře
Přinášíme tři ukázky právě takto vzniklých prací. Jiné lze nalézt též na stránkách internetového čtvrtletníku Wagon.

Báseň Norberta Holuba vepsaná do formuláře