Dveře z cel smrti si lidé mohou prohlédnout v krytu v Husově ulici.

Dveře z cel smrti si lidé mohou prohlédnout v krytu v Husově ulici. | foto: Marie Stránská, MAFRA

„Konec...“ ryli na smrt odsouzení do dveří. Ty teď může vidět veřejnost

  • 6
Bývalá káznice v Brně na Cejlu, ze které chce magistrát vybudovat takzvané kreativní centrum, na velkou opravu čeká a zatím podstupuje jen nejnutnější sanaci. Dva vzácné předměty z této budovy – dveře z cel smrti – už ovšem prošly pečlivou péčí týmu restaurátorů.

Ten svou práci dokončil po dvou měsících úprav a nadšenci ze spolku Americký fond je dnes vystaví v někdejším brněnském protiatomovém krytu 10-Z, který má vstup z Husovy ulice.

Ač z obyčejného dubového dřeva, dveře z cel smrti jsou pro restaurátory unikáty. Promítá se v nich kus historie věznice v Zábrdovicích, do masivních dveří totiž vězni odsouzení na smrt vyrývali slova, obrázky, jména či data.

Po odkrytí se restaurátorům naskytl pohled na nápisy jako „Bůh je spravedlivý“, „Ať žije Masarykova republika“ nebo také na děsivé vzkazy „Obješen Kurka“, „Konec...“. „Čím více jsme dveře čistili a upravovali, tím více jsme se dozvídali o tom, kdo mohl v celách pobývat, velmi nás to fascinovalo,“ vysvětluje jedna z restaurátorek Klaudia Mikulová.

Nápisy jsou na dveřích z obou stran

Při své práci restaurátoři objevili i další zajímavé věci. „Udivilo nás, že nápisy na dveřích jsou z obou stran. Pátrali jsme dál a usoudili, že dveře se po nějakém čase otočily,“ popisuje Mikulová s tím, že k otočení dveří nejspíš došlo koncem 19. století.

„Také jsme našli drobný keramický střep, který vypadl z mezery pod rámem na straně závěsů. Domníváme se, že mohl sloužit k rytí nápisů,“ říká Mikulová. Vězni si podle ní střep nejspíše ukrývali do dutiny dveří.

Mimořádný je také fakt, že se dost možná jedná o původní dveře, tedy z doby postavení káznice v roce 1776.

Podle typu konstrukce a zachovalých letopočtů restaurátoři s určitostí říkají, že jsou minimálně z první poloviny 19. století.

„Za těmi dveřmi seděli rakousko-uherští političní vězni, Němci, Rakušané a v době po roce 1948 celami prošly tisíce lidí,“ přibližuje historik Pavel Paleček minulost cel. Ne všichni jejich obyvatelé však byli odsouzení k smrti.

V jedné z cel seděl například spolupracovník Edvarda Beneše a také důstojník a odbojář za druhé světové války Petr Křivka. „Z některých nápisů na dveřích také usuzujeme, že tam pobývaly i ženy,“ říká Paleček a dokazuje to například na vzkazu „Luďku, mám tě ráda“.

Údiv vzbuzuje i způsob poprav

Jelikož ale dějiny věznice nejsou uceleně zdokumentovány, nemůže Paleček mluvit nějak konkrétněji. Údiv také vzbuzuje způsob poprav ve věznici na Cejlu po roce 1948. „Nad ránem trestance vyvedli ven, tam seděla komise složená z ředitele věznice, lékaře, prokurátora, soudce a kata.

Přečetli papíry, dali mu smyčku na krk a hodili ho dolů. Jenže se nezlomil vaz, a tak se popravený 10 až 20 minut dusil, u toho křičel a rudl,“ popisuje otřesný průběh popravy Paleček. Vězeň přímo trpěl a komise jen seděla a koukala do té doby, než umřel.

Paleček se domnívá, že takto popravovali úmyslně, jelikož tento způsob prováděli až do roku 1951.

Dveře z cel smrti si mohou zájemci prohlédnout v protiatomovém krytu 10-Z dnes od 10 do 18 hodin a pak ještě při nočních prohlídkách od 19 do 23:30 hodin. Správci kryt mimořádně otevřeli k výročí takzvaného Vítězného února.