Snímky jihomoravské živnostnici roku posílají šťastní rodiče. Ten posun v životech dětí zachycený na fotkách je totiž její zásluha. Za dvacet let, co si otevřela v Tišnově rehabilitaci, už na nohy pomocí takzvané Vojtovy metody postavila stovky dětí z celého Česka.
„Brzy si budu muset nástěnky zase rozšířit. Fotky už nemám kam připevňovat,“ směje se Vallová.
Dvacet let pracovala v tišnovské nemocnici. Přístup předrevolučního zdravotnictví k pacientům už ji ale deptal. Nakonec se rozhodla k radikálnímu kroku. V pětačtyřiceti letech podala výpověď a v roce 1994 se vrhla na podnikání.
Naději a pomoc u ní dnes hledají rodiče dětí, které potkalo krvácení do mozku, dušení při porodu, poruchy metabolismu. Různé osudy ale znamenají stejnou diagnózu. Poškozený mozek a ochrnutí, od kterého jim Vallová pomáhá. „Za celou praxi mi zůstalo jen pět pacientů, které jsme přes všechnu snahu nedokázali odpoutat od lůžka,“ vykládá rázně Vallová.
Začínala v pronajatém penzionu s poslední výplatou
Její věhlas se rychle rozkřikl. Dnes za ní jezdí nejenom z celého jihu Moravy, ale i z Prahy, Uherského Hradiště či ze Švýcarska.
Emílie Vallová se svou „zdí slávy“.
Svým klientům přitom rozumí více než dobře. Mezi těmi několika málo dětmi, kterým pomoci přes všechnu snahu nedokázala, je jeden z jejích synů.
Metoda, kterou používá, se snaží vysílat do mozku podněty, které tam aktivují vrozené pohybové vzory. Aby se to povedlo, musí ale terapeut vyvíjet cílený tlak na tělo dítěte. A naučit to i rodiče, i když to pro ně mnohdy znamená velké vypětí při svírání plačícího dítěte.
„To, že dítě udržím já, nic neznamená. Maminka musí cvičit čtyřikrát denně doma,“ vykresluje Vallová. Začínala před dvaceti lety v pronajatém penzionu jen s holými zdmi, posledním nemocničním platem 4 200 korun a snem o rehabilitaci pro děti. Nezbývalo než si na nákladné vybavení vypůjčit od banky. A aby půjčku splatila, musela se otáčet.
„Startovala jsem ráno o půl osmé, poslední pacient odcházel v půl desáté. Pak jsem si musela sama uklidit, protože peníze na uklízečku jsem neměla. Doma jsem byla třeba v půl druhé a ráno zase znova,“ vypráví o začátcích Vallová.
Žádného pacienta neodmítnu, říká terapeutka
Vysoké tempo udržuje dodnes. Dovolenou neměla posledních deset let.
„Ale rozhodně si nestěžuju. Moje práce mě naplňuje. Hlavně to, že můžu pomáhat dětem,“ zdůrazňuje Vallová. Zakládá si na tom, že žádného dětského pacienta neodmítne. Pomáhá ale nejenom jim, ale vlastně všem generacím klientů. Na rozdíl od začátků má tři spolupracovnice.
„Mám zásadu, že si vybírám vždy jen mladé. Byla jsem svědkem toho, jak se zdravotníci dokážou chovat k pacientům jako k nesvéprávným. Mladý člověk se ještě dokáže naučit, že osobní přístup je naprostý základ. Člověk si musí být jistý, že jeho potíž vás zajímá,“ uzavírá Vallová.
