"Filmové akademie ze všech zemí se snaží vybrat nejlepší, nejtypičtější film s největším potenciálem na oscarovou nominaci. Měl by to tedy být výběr dostatečně reprezentativní na to, aby představil aktuální podobu světové kinematografie," říká Jiří Králík, který dramaturgii a program festivalu už několik měsíců připravuje.
Vy jste pro mnoho lidí kontroverzní osobností. Vybudoval jste jméno a prestiž Letní filmové školy v Uherském Hradišti, ale pak vás pořádající Asociace českých filmových klubů odvolala z důvodů, o jejichž oprávněnosti dodnes vedete spory. Nebylo to překážkou při jednání o vzniku nového festivalu?
S nějakou nedůvěrou pramenící z neshod kolem "Filmovky" jsem se vůbec nesetkal. Připomínám, že nejsem pořadatelem festivalu, tím je Kinematograf bratří Čadíků, ten má za sebou řadu úspěšných let a je chápán jako donátor české kultury. Já vymýšlím program a festival, ale veškeré organizační a finanční věci nechávám na nich. Nesetkal jsem se tedy ani s náznakem pochybností, i když se to dalo předpokládat, protože to očerňování bylo velmi těžké, úmyslné, pro mne rozhodně nijak jednoduché. Jednání jsou ale velmi korektní, plné naděje a chuti do toho jít, negativně poznamenané jen faktem, že nikde nejsou peníze. Je krize. Ale rozkvět kultury nastal vždy v době krize. Počínaje Osvobozeným divadlem v třicátých letech. Lidi vždycky nakonec nějak zjistili, že nejde jen o kus žvance a boj o hmotné statky, ale o pospolitost a zážitky jiného druhu. Třeba je to naivní představa, ale já se tím utěšuju. Kultura nestojí tolik jako dálnice, máme v podstatě miniaturní rozpočet. Nedostatek peněz je navíc dobrou příležitostí říct si, co má a nemá skutečný význam, co si zaslouží podporu v době, kdy jsou možnosti omezené. Tuhle otázku si doufám úředníci budou klást, stejně jako otázku, zda Brno potřebuje velký mezinárodní filmový festival, který k němu přitáhne pozornost.
Jiří KrálíkAbsolvent Vysoké školy ekonomické. |
Někdy v polovině roku mne požádal provozovatel Kinematografu bratří Čadíků pan Čadík, abych mu pomohl udělat letní festival v areálu brněnských veletrhů. Měl jsem za úkol vymyslet rovněž téma. Festival bez tématu a beze jména, k tomu si nelze najít vztah, téma je stěžejní. Zjistil jsem, že je to těžké. Vznikly desítky festivalů, trh se v podstatě naplnil. Brněnské veletrhy byly vždycky místem setkání národů. Tak mne napadlo udělat něco jako festival národů, na který každá země přiveze film, kterým se představí. A při přemýšlení a brouzdání po internetu jsem se dostal na stránky americké filmové akademie a zjistil jsem s překvapením, kolik zemí se uchází o Oscara za zahraniční film. A to byl klíč k dramaturgickému nápadu. Udělat výběry filmových akademií jednotlivých zemí, a byť by někdo třeba mohl namítnout, že se ty akademie při nominacích přizpůsobují vkusu filmové akademie americké, pořád jsou filmy vybrané do oscarového boje výběrem velmi reprezentativním. Ty snímky jsou vystaveny pozornosti kritiky v zemích, které je nominují, musí tu zemi reprezentovat a zároveň musí být schopny oslovit diváky, nemohou to být nějaké hlavolamy. Kritéria výběru jsou tedy podle mne dost přísná a výsledkem by měly být veskrze dobré filmy. Tak jsem si řekl, že na tom postavím filozofii festivalu. Měl by jednoduše představit to nejlepší ze světové kinematografie v daný rok. A taky bude prvním a jediným místem na světě, kde budou moci diváci tuhle kolekci nebo její výběr zhlédnout pohromadě.
Z pořádání festivalu na výstavišti však nakonec sešlo a jeho dějištěm se má stát multiplex ve Velkém Špalíčku. Proč?
Jsem vděčný Brněnským veletrhům za to, že mne inspirovaly k oné přehlídce národů. Ale podmínky na výstavišti se nakonec ukázaly jako příliš nákladné, proměnit ho v odpovídající festivalové zázemí by stálo několik milionů. Taky jsme měli poněkud naivní představu, že propojení s veletrhy přinese mnohem snazší shánění peněz. Mysleli jsme si, že festival podpoří jen brněnské firmy a žádné jiné tam ani nepustíme, budeme hrát na strunu patriotismu. Tohle ale nefunguje. Nakonec jsme se tedy rozhodli přesunout festival do Velkého Špalíčku. I když je mi znám problematický vztah řady Brňanů ke Špalíčku, je to přece jen jeden z mála multiplexů, který má určitou atmosféru a ducha. Jsou tam restaurace, dost prostoru, který dává možnosti pořádání výstav a doprovodných akcí. Dá se z toho udělat pěkný kulturní prostor s kvalitní projekcí. Máme sedm sálů a ty nenaplníme jen festivalovými filmy. V plánu jsou i bilanční přehlídky festivalů, jako je festival dokumentů v Jihlavě, Jeden svět či Brněnská šestnáctka.
Pokud vím, stále ještě nemáte vykrytý rozpočet a sháníte peníze. V jakém stadiu příprav nyní festival je a jak na jeho pořádání nahlíží brněnský magistrát?
Velmi pozitivní reakci jsme zaznamenali od magistrátu i kraje. Úředníci přes kulturu z obou úřadů byli myšlenkou nadšeni a snažili se nám všemožně pomoci. Je samozřejmě těžké pomáhat neznámému festivalu, který začíná. Mnohem snáze se získává podpora pro něco, co už existuje, to je menší riziko. My jsme nicméně získali záštity všech představitelů Brna, počínaje primátorem, který je myšlenkou nadšený rovněž. Máme pocit, že si uvědomují, že festival má potenciál a že by měl v Brně být. I když je svým způsobem stále ve hvězdách, jestli skutečně bude. V každém případě máme dojednáno promítání zhruba osmdesáti procent ze všech filmů.
Je těžké ty filmy získat? A kolik zápůjčky takových filmů stojí?
Producenti vědí, že v případě některých filmů jim projekce na festivalech přinese ve výsledku víc peněz než v distribuci. Některé filmy se tak vůbec nedostanou do distribuce, hrají se jen na festivalech, protože dostat je do distribuce by dalo víc práce a přineslo míň užitku. Není tedy až tak těžké je získat. Zápůjčka každého filmu stojí 400 až 600 eur, v případě některých filmů až 1 500 eur za projekci. Je to podstatná položka v rozpočtu.
Možná stejně důležité jako filmy jsou i doprovodné akce, všechen ten lesk okolo, slavní hosté. Co je v plánu na Cinema Mundi?
Festival je koncipovaný jako lidový, tedy i atraktivní. Proto zveme hosty, režiséry. Chtěli bychom přivézt až dvacet významných hostů z celého světa, máme už konkrétní jména, ale nesdělíme je dříve než 6. ledna. Rádi bychom připomněli sté výročí narození Elmara Klose, rodáka z Brna, spolu s Jánem Kadárem režiséra prvního českého, respektive československého oscarového filmu Obchod na korze. Pak se zřejmě každý rok bude opakovat sekce českých oscarových filmů. Součástí programu bude i preview Českých lvů a autorská čtení nových filmových scénářů. Významní hosté, kteří přijedou ze zahraničí, pak budou moci šířeji představit svoji tvorbu. Program je rozdělen do sedmi světových teritorií a každé z nich se představí filmy, ale i hudbou. Každý den vystoupí hosté ze zemí daného teritoria, prostor multiplexu se vždy po projekcích promění v hudební scénu a tou se prolnou obrazy a zvuky typické pro ono teritorium.
