Florbal míří na druhé místo těch nejoblíbenějších sportů

Florbal jede. Tahle dvě slova nejlépe vyjadřují, s jakou dravostí se stále poměrně nový sport dere mezi tradiční sporty. A po nedávno skončeném mistrovství světa poroste ještě výrazněji. Jižní Morava nebude výjimkou.

Smutný Milan Fridrich | foto: www.wfc2008.cz

"Před deseti lety jsme se současným prezidentem České florbalové unie Filipem Šumanem vymýšleli rozvojové projekty. Tehdy ho hrálo asi 300 družstev a naše odhady byly na tehdejší dobu velmi smělé. Odhadovali jsme, že bychom se mohli dostat na 1 200 až 1 500 družstev v soutěžích a pak by florbal mohl začít brzdit. Tehdy jsme byli za blázny, ale dneska máme 1 270 družstev a nevypadá to, že by rozvoj ustával," říká Zdeněk Mlčoušek, šéf ligového sekretariátu a někdejší prezident Bulldogs Brno.

Na jižní Moravě letos funguje 32 oddílů, které do soutěží vysílají 115 družstev. Počet registrovaných hráčů a hráček je 2 735.

"Roční nárůst družstev a hráčů se zatím pohyboval mezi 8 a 10 procenty. Po šampionátu očekávám nárůst okolo 20 procent. Mistrovství na lidi zapůsobilo a už se mi ozývají oddíly, kde zatím florbal nehrají. Také volají správci hal, jak se dají třeba koupit mantinely," říká jihomoravský sekretář Petr Šíma.

Florbal už nebaví jen školáky

Šampionát tak jednoznačně splnil jeden z cílů, který si pořadatelé stanovili. Ukázal, že florbal už není malým sportem pro partu školáků, jak si doteď spousta lidí myslela.

"Na nejvyšší úrovni je to vrcholový sport a hraje se v prostředí, kam patří, s patřičnou podporou diváků a odpovídajícím prostorem v médiích," míní Mlčoušek.

I proto si florbal vytkl další smělý cíl. Mluví se o tom, že má potenciál stát se v Česku druhým největším sportem. "Myslím, že to není mluvení do větru. Florbal je jednoduchá hra a v tom je jeho velká výhoda," tvrdí Mlčoušek.

O oprávněnosti této myšlenky hovoří i to, že leckde už musí florbalové oddíly děti i odmítat, zatímco ostatní sporty žehrají na nedostatek.

"Prostě na to kapacitně nestačíme. S tím souvisejí i problémy, se kterými se musí florbal vyrovnávat. Dlouhodobě je nedostatek trenérů, kteří by se dětem věnovali. Druhý problém je, hlavně v Brně, v nízkém počtu sportovišť. Než se postavila hala na VUT, musely se všechny soutěže kromě extraligy hrát v okolí Brna, protože tady prostě nejsou haly. Pokud vzniknou prostory, může být v Brně 100 až 150 družstev," tvrdí Mlčoušek.

Florbal by se rád dostal i tam, kde zatím není. Do menších městeček i vesnic. K tomu by měl přispět projekt soutěží s tzv. nižšími nároky. Ty by se mohly hrát na menších hřištích s menším počtem hráčů.

"Poptávka je obrovská. Živelně vznikají různé amatérské ligy. My jim nechceme konkurovat, ale chceme florbal co nejvíc rozšířit," vysvětluje Mlčoušek.

"O florbal teď bude zvýšený zájem, budou vznikat nové oddíly. Projekty na haly jsou pořád, jen to nesmí dopadnout jako na SŠ automobilní v Králově Poli, kde je nová hala, ale odpoledne je v ní prázdno, protože ředitel tam nikoho nechce. To ve vyspělých zemích není obvyklé," říká Mlčoušek.

První hole nám dovezl učitel z Francie

Kam jdeš s tou hokejkou? Na ryby? I takové otázky dostávali florbalisté, když se před šestnácti lety vydali v Brně hrát nový sport do tělocvičny VUT.
Nedůvěřivě a jako na spiklence na ně možná pohlíželi ti, kterým se dostalo odpovědi, že jdou hrát florbal.

"Tak následovala další otázka: Fotbal?" přibližuje úsměvné okamžiky jeden z průkopníků Zdeněk Mlčoušek, dnes šéf ligového sekretariátu a funkcionář Bulldogs Brno.

Psal se konec roku 1992, když tělocvikář VUT Jaroslav Bogdálek přivezl z Francie do školy první florbalové hole a půjčil je své lyžařské skupině studentů. "Ty florbalky byly malé, hrozně se ohýbaly, neměly zahnutou čepel, ale nás to hrozně bavilo," vzpomíná 36letý Mlčoušek.

Na podzim 1993 se dozvěděl, že florbalová unie vypsala první soutěž, kvalifikaci o první ligu. "Tak jsme se přihlásili ještě s jednou skupinou z Brna, o které jsme se dozvěděli. Ani jedna neměla dostatek hráčů, tak jsme se spojili. Což byl prvopočátek Bulldogs, tehdy pod hlavičkou VSK VUT. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme. Na prvním turnaji jsme v sobotu všechno prohráli, ale v neděli už jednou vyhráli a remizovali. Jeden z těch dvou zápasů byl proti týmu Ocelové tyče a podle toho hrál," směje se Mlčoušek. "Postoupili jsme do ligy z desátého místa a to byl pro nás další impulz." Už tehdy se na scéně objevili dnešní reprezentanti jako Cepek nebo Folta.

Z kvalifikace pak zbyli v mužstvu Bulldogs jen Mlčoušek a Tomáš Vorel. "Až během prvního ročníku, který se hrál jen na jaře 1994, přicházeli hráči, kteří pak vydrželi déle. Třeba bratři Šilhanové, jeden z nich je dneska prezident klubu," vypráví.

Florbal byl tehdy zábava. To je dodnes, ale tehdy měl příchuť nového a nepoznaného. "Nikdo to neznal, ale spoustě lidí byl sympatický a kdo k němu čuchl, tak ho to začalo bavit. Pravidla jsme moc neznali a ani je na začátku moc neřešili," povídá Mlčoušek.

Propagace florbalu byla tehdy živelná. "To bylo přes kámoše, někdo někoho přivedl. Pak pomalu VUT zařadilo florbal do programu tělocviku a lidi o něj začali mít zájem."

A Mlčouškovi přirostl florbal k srdci maximálně. Buldokům dělal postupně kapitána, trenéra i prezidenta, byl prvním sekretářem na jižní Moravě, od roku 1998 seděl ve výkonném výboru florbalové unie. "A jednou jsem prohlásil, že žiju florbal," směje se. Na začátky může stále vzpomínat se spoluhráči ve veteránské lize.