Jsou na nich především náhodní kolemjdoucí, které rodačka z Přerova potkala v brněnských ulicích, ale třeba i tváře z Německa, kde trávila léto.
„Přemýšlela jsem nad tím, že se lidé obecně málo smějí. Pak už jsem začala tento nápad rychle rozvíjet. Ještě na konci roku jsem si koupila doménu a s focením začala od prvního ledna,“ popisuje studentka vznik projektu, který lidé najdou na adrese kazdydensusmevem.lenkakozuchova.cz a na Facebooku.
Černobílé portréty vznikají postupně, každý den jeden. Kvůli tomu studentka nosí svůj fotoaparát téměř všude.
„Není to úplně jednoduché. Často bych si ráda vyšla ven jen tak nalehko, ale Amálka, jak své zrcadlovce říkám, se nikam nevejde,“ říká – jak jinak než s úsměvem – Kožuchová.
Původně uvažovala nad tím, že by projekt fungoval na sociální síti Instagram a fotografie by pořizovala mobilem, rozhodla se ale nakonec raději pro fotoaparát, který působí na lidi důvěryhodněji.
Své modely a modelky si vybírá většinou náhodně, jejich reakce prý bývají převážně pozitivní.
„Dělám si statistiku a došla jsem k tomu, že většina lidí řekne napoprvé ano a vyfotit se nechá. Samozřejmě občas se stane, že někdo odmítne. Většinou jsou to starší lidé, protože mají trochu nedůvěru k Facebooku, kam fotky dávám,“ popisuje.
Mezi vyfocenými lidmi našla nové přátele
Zveřejnění je vždy doplněno i myšlenkou daného člověka. V porovnání s Němci jsou Češi podle Kožuchové zamračenější. „Čím to je, nevím, možná tím, že se málo radujeme z maličkostí. Nepřijde mi, že bychom se měli hůř než lidé jinde,“ zamýšlí se.
Projekt, díky kterému si našla fotografka mezi oslovenými i nové přátele, byl naplánovaný na rok, tedy do prosince. Pak autorka plánuje přijít s něčím novým. „Mám pocit, že kdybych pokračovala dál s úsměvy, lidé už by měli tendence srovnávat,“ vysvětluje.
V budoucnu by však chtěla uspořádat výstavu, ráda by z portrétů vytvořila i knihu.
