Svou verzi krajský politik u soudu popsal, Gaži ale v jednací síni překvapivě chyběl. "Rozhodně to ale nebylo proto, že bych byl ve vězení, jak se tvrdilo, to jsou nesmysly," ujišťuje Ladislav Gaži.
Proč jste k soudu nedorazil?
Omluvil jsem se ze zdravotních důvodů. Mám velké potíže, trpím bolestmi hlavy a depresemi i ztrátou paměti, léčím se s tím už delší dobu, byl jsem i hospitalizovaný. Beru léky včetně antidepresiv, ráno si jich musím vzít hned šest, abych mohl fungovat. Proto jsem na soudě nebyl. Vůbec jsem netušil, co to spustí. Jenže pak mi začali volat kamarádi.
Co vám říkali?
V televizi i v novinách bylo, že jsem ve vězení a odpykávám si tam více než sedmiletý trest. Já zprávy neviděl, byl jsem v Maďarsku podepisovat smlouvu kvůli našemu Box Clubu. Kamarádi si ze mě pak utahovali, proč jsem se nepochlubil a do jaké věznice za mnou mají přijet na návštěvu. Mně ale z toho moc dobře nebylo, hlavně proto, že o mně Milan Venclík údajně tvrdil, že jsem kriminální lůza. To není fér.
Jak je to vlastně s oním odsouzením za zpronevěru? Soud vám původně vyměřil trest sedmi let a deseti měsíců. Mám pravdu?
Původně ano, ale bylo to zrušeno, ve vězení jsem vůbec nebyl. Vše se týkalo chyby jednoho zaměstnance z firmy Gala Credit, kterou jsem před lety měl. Krajský soud v Ostravě mě i několik dalších lidí v roce 2004 odsoudil, Vrchní soud v Olomouci ale rozhodnutí zrušil a vše vrátil. A ostravský soud pak verdikt změnil s tím, že se trestný čin vůbec nestal, očistili nás.
Vy jste ale ve vězení přece jen byl, za jinou věc, ublížení na zdraví, že?
To je pravda, ale propustili mě už před rokem, loni 13. února.
Proč vás vlastně zavřeli?
Kdysi dávno jsem dostal čtyřletou podmínku kvůli obchodování s kávou. Dva měsíce před tím, než mi měla uplynout, napadli opilí chlapi ve Svitavách v hotelu našeho klubového právníka. Co jsem měl dělat? Šel jsem mu na pomoc. Dal jsem jednomu z těch chlapů ránu, jenže to skončilo otřesem mozku a zlomeninou. Kvalifikovali to potom jako nepřiměřenou obranu, zaplatil jsem za to osmitisícovou pokutu. Jenže kvůli té podmínce, ve které jsem byl, mi pak přeměnili i ten původní trest, který zněl na 30 měsíců nepodmíněně. Kdyby se vše stalo o dva měsíce později, už bych do vězení vůbec nešel.
Pokolikáté jste byl ve vězení?
Úplně poprvé. Nikdy před tím jsem ve vězení nebyl. A nemusel jsem ani teď. Jak jsem totiž později zjistil, stačilo, aby se advokátka odvolala a oni mi ten peněžitý trest za nepřiměřenou obranu snížili o tři tisíce, pak bych do vězení vůbec nešel. Takhle jsem strávil rok a čtvrt ve věznici v Kuřimi, pustili mě v polovině trestu.
Teď vám ale hrozí, že se možná na svět opět budete dívat zpoza mříží. Právě kvůli obchodům s Milanem Venclíkem, které teď začal projednávat brněnský městský soud. Jste na to připravený?
Nevím, já jsem jen řadový občan a Milan Venclík má nebo měl velkou moc. Netajil se tím, že má pod palcem soudy, policii i státní zástupce. A je pravda, že co jsme se dostali do křížku, hodně mi zatopil, třeba když se záhadně ztratila žádost našeho klubu o dotace a podobně. Může se stát, že to skončí špatně, nejsem právník. Já celé kauze nepřikládal takovou důležitost, pro mě to byl spor dvou lidí. Proč na mě pan Venclík podal trestní oznámení a proč o mně říká lži, to nevím.
Proč jste se s ním v roce 2003 vlastně pouštěl do obchodování?
Souviselo to s tím, že jsem si chtěl splnit sen. Proto jsem v roce 1997 založil Box Club Gaži Brno. Neměl jsem ale sponzory a moc tomu po pravdě řečeno ani nerozuměl, tak jsem do provozu investoval vlastní peníze z podnikání, byly to milionové částky, které jsem vydělával jako obchodní zástupce v Moskvě, kde jsem zprostředkovával obchody se Západem. Jenže když ta práce skončila a já potřeboval další peníze na provoz klubu, rozhodl jsem se prodat sportovní středisko v Březině-Lhotce. To jsme původně kupovali tak, že se celá rodina složila, prodala byty a já chtěl, abychom tam bydleli jako klan. Když jsem se rozhodl to prodat, do poslední chvíle jsem nevěděl, kdo je kupec.
To mi neříkejte, že jste se s Milanem Venclíkem nikdy nesešel, abyste obchod projednali?
Hodně dlouho ne, já na tom už tehdy byl hodně špatně zdravotně, měl jsem velké bolesti hlavy, bral jsem antidepresiva a podobně. Proto jsem vše předal svému právníkovi Liboru Brzobohatému a dal mu plnou moc, aby mě ve všem zastupoval. Když jsme se s panem Venclíkem pak sešli v realitní kanceláři, bylo to jako ve špionážním filmu, museli jsme vytáhnout telefony na stůl a z nich vyndat baterie, to pokaždé. Já mu ale věřil, jako politikovi, neměl jsem důvod mu nevěřit.
Podle vaší verze jste mu prodal nemovitosti za oficiální kupní cenu 1,9 milionu korun, ale dostat jste měl celkem 12,5 milionu. Proč nebyla celá suma uvedená ve smlouvě?
Pan Venclík se bál, že by musel prokazovat, kde ty peníze vzal. Zaplatil mi proto jen tu cenu podle smlouvy a do dvou měsíců mi pak ve třech splátkách dal další peníze, část šla přes mě, část přes právníka, poslední část přes mou družku. Celkem jsem dostal sedm milionů korun, dalších pět a půl milionu mi měl pan Venclík podle domluvy dát buď jako dotaci pro klub nebo jiným způsobem. To se ale nestalo.
Milan Venclík i zástupce realitní kanceláře Lotos ale tvrdí, že částka 12,5 milionu korun je nesmyslně vysoká, že nemovitosti byly v žalostném stavu.
Nebyly. A u soudu to hodlám dokázat, do rekonstrukce jsem jen já sám před prodejem investoval asi čtyři a půl milionu korun, které jsem měl od rodiny z prodeje bytů. Vždyť jen nový 400 metrů dlouhý plot stál pomalu víc, než byla ta oficiální kupní cena 1,9 milionu. Nešlo o žádný rozpadlý barák, v tom areálu byly každých 14 dní soustředění reprezentantů. Navíc jsem tam prodával hájenku, penzion s šesti dvoupokojovými byty, ovocné sady, garáže i zámeček. Jen za něj mi nabízeli osm milionů korun, nevzal jsem to ale, potřeboval jsem povracet peníze a také abychom měli kde bydlet.
Jenže důkazy, které by podporovaly vaši verzi, jste neměli. Přesto jste na Milana Venclíka podával trestní oznámení?
Je pravda, že v ruce jsme nic neměli, těch 12,5 milionu byly jen ústní sliby. Pana Venclíka bych asi nežaloval, myslím, že bych se s ním domluvil a ty peníze nakonec dostal. Já se ale dostal do sporu dvou politiků, pana Venclíka a pana Sehnala. Nebýt setkání s ním, trestní oznámení jsem asi nepodal. Byla to politická hra, která na mě dodnes působí hodně negativně. A já se chci bránit. A mám dost podkladů.
Použijete je u soudu? A chystáte se k němu vůbec?
Určitě, i kdyby mi to mělo zdravotně přitížit. Měl jsem čas se připravit, chystám řadu věcí, díky kterým snad Milanu Venclíkovi prokážu, že spravedlnost existuje. A celé to ukončíme. Věřím, že bude mít důvod se stydět a že všechno dopadne dobře. Mám i podklady týkající se i dalších machinací nejen pana Venclíka, ale i pana Sehnala, ty ale zatím vytahovat nechci.
Proč?
Aby mě zase někdo neobvinil, že je to schválně načasované před volbami. Já nechci bojovat s ODS, spousta mých kamarádů je jejími členy. Jde ale o hru dvou špatných lidí a to, co jim procházelo. Celé to má navíc i na mě osobně takový dopad, že to prostě chci řešit. Než ale ty podklady předložím, budu všechno konzultovat přímo s panem Topolánkem, až podle domluvy s ním podniknu další kroky. Proto bych se k tomu zatím dál nerad vyjadřoval.
Tohle není první velká kauza, ve které se objevilo vaše jméno. Sám jste vypovídal i u soudu s někdejším agentem StB Pavlem Minaříkem. Tvrdil, že jste chtěl čtyři miliony za svědectví v jeho prospěch. Protistrana zase, že jste byl Minaříkem nastrčený a měl jste zdiskreditovat jejího advokáta. Jak to bylo?
To je nesmysl, s nikým jsem nejednal. A o kauze ani podplácení nic nevěděl. To jsem řekl i u soudu. S panem Minaříkem se známe odmalička jako kluci, shodou náhod jsme se sešli při nějakých obchodech v Moskvě a dost dlouho spolu pracovali. Učil mě jazyky i to, jak se chovat při různých jednáních, byl to člověk na úrovni a já si ho moc vážil, s tím případem jsem ale nic neměl společného. - více čtěte Agent StB Minařík dostal 4,5 roku vězení za pojišťovací podvod
Proč by si ale obě strany vzpomněly zrovna na vás?
To netuším, možná proto, že Minařík byl sledovaný a já se s ním tehdy kamarádil. Ale sám jsem se divil, že mě do toho zatáhli. Dodnes věřím, že je nevinný a že je to celé jen pomsta za jeho minulost. Mrzí mě, že to tak dopadlo.
Někteří o vás mluví jako o podnikateli, další jako o kriminálníkovi. Jak byste se označil vy sám?
(smích) Já už nejsem podnikatel, a už vůbec ne kriminálník. Živit se chci jen sportem a v Box Club Gaži Brno se soustředit na profesionální divizi, bratr Josef Baier (po svatbě si vzal příjmení své manželky, pozn. red.) ale vede amatérské mužstvo, mládež i juniory. A kriminalitu, tu se spíš snažím potírat, hlavně pokud jde o tu romskou.
Jak to děláte?
Jednak tím, že stahujeme kluky z ulice do tělocvičny, jednak tím, že řešíme i jejich problémy, pokud nějaké jsou. Nejvíc práce máme s drogami. Volají si nás i na policii, když se něco stane, chodím ale také do problémových rodin, mám tam totiž autoritu. Navíc úzce spolupracujeme s ředitelkou Muzea romské kultury, s magistrátem a podobně.
Berete k vám i neromské boxery?
Samozřejmě, nejsme jen romský klub. Bereme všechny od 12 let neomezeně, každého, kdo se na to cítí, na sebeobranu nebo box můžou přijít i děvčata, romská i neromská. Je ale pravda, že se soustřeďujeme převážně na romskou mládež, vyhovuje to jejímu temperamentu. Já z legrace říkám, že ta umí jen tancovat, zpívat a boxovat. Otevření jsme ale pro všechny, před tím, než jsem byl ve vězení, jsme byli největší klub v republice. Teď bychom se jím zase rádi stali.
Ladislav Gaži
Vyučené profesi asfaltéra a izolatéra se věnoval osm let, pracoval i jako předseda stavební organizace v Bílovicích, dvacet let pak v uhelných skladech v Komárově jako řidič a později vedoucí. Po revoluci začal podnikat, zprostředkovával obchod firem ze států bývalého Sovětského svazu se Západem. Několik let spolupracoval i s někdejším agentem Státní bezpečnosti Pavlem Minaříkem. Provozoval i několik hotelů. V roce 1997 založil v Brně Box Club Gaži Brno, ten měl svého času největší členskou základnu v zemi a patřil mezi vrcholová boxerská centra. Činnost se omezila před třemi lety, kdy Gaži skončil ve vězení za zpronevěru. Odseděl si 15 měsíců ve věznici v Kuřimi, kvůli tomu, že se v podmínce popral, mu totiž soud přeměnil původně uložený trest 30 měsíců odnětí svobody, který měl do té doby podmíněně odložený. Nyní se Gaži snaží boxerský klub znovu pozvednout. V roce 2003 Ladislav Gaži prodal někdejšímu krajskému šéfovi ODS Milanu Venclíkovi areál s několika budovami, zámečkem a penzionem. V kupní smlouvě je uvedena cena 1,9 milionu korun, Gaži tvrdí, že podle dohody s Venclíkem měl dostat 12,5 milionu. Dostal jen sedm milionů, a tak na Venclíka podal trestní oznámení. Policie vyšetřování zastavila. A Venclík podal na Gažiho trestní oznámení pro křivé svědectví. Gaži figuroval i v případu bývalého agenta StB Pavla Minaříka obviněného z úvěrového podvodu, za který soud Minaříka poslal na šest let do vězení. |
Narodil se 13. března 1949 v Hradčanech u Brna. Jeho otec pocházel z Maďarska, matka byla zpěvačkou romské folklorní muziky. Od 13 let amatérsky boxuje. Po vojně se v roce 1968 oženil, má dceru Danu. 
