Týden co týden dojíždí Geoff Samuels v San Diegu do své oblíbené pekárny. "Dělají tam chleba podobný tomu českému. Ten mi v Americe hodně chybí," popisuje osmačtyřicetiletý chlapík s atletickou figurou. Stejně postrádá i české pivo. "To americké je proti němu jako voda s pivní příchutí."
U něj doma se ozývá čeština, však se také jeho manželka Karla za svobodna jmenovala Pospíšilová. A její mateřštinou se dorozumí všechny tři děti.
Deset let strávených v Brně zkrátka Samuels nezapře. "Našel jsem tu celý svůj život. Svou rodinu, práci, přátele i sám sebe," svěřuje se.
Přesto lze těžko posoudit, zda zanechalo Brno větší stopy v něm, nebo on v Brně.
Když se do něj před pár dny po šesti letech vrátil, nemohl nezamířit na baseballový stadion v Komárově. Spokojeně se procházel po hřišti a se zájmem pozoroval trénink zdejších Draků.
"Je neuvěřitelné, co dokázali," pokýval Samuels uznale hlavou.
"Ale bez něho by se nám to nepovedlo," vrací kompliment manažer osmnáctinásobných českých mistrů Arnošt Nesňal.
Jen s trochou nadsázky lze říct, že Samuels byl ve zdejších končinách něčím jako baseballovým apoštolem. A Draci, dnes už známá "firma", jsou jeho odkazem.
Co se staráte? volal na zvědavou sousedku
Když z USA vysílali baseballové vyslance, aby po světě učili hru s pálkou, přišla v roce 1992 řada i na Samuelse. "Mohl jsem si vybrat Austrálii i jiné země. Ale kamarád, co byl v Česku předtím, mi řekl, že musím sem, protože jsou tu krásné ženy a výborné pivo."
Brněnské stopyPravidelný seriál jihomoravské přílohy MF DNES o lidech, kteří prošli Brnem, jež na nich zanechalo své stopy. A oni je nesou dál do světa. A také o lidech, kteří zanechali své stopy v Brně. Vychází v jihomoravské příloze každou sobotu. |
Málokteré klišé o českých končinách je tak otřepané jako "krásné ženy a dobré pivo", v tomto případě však vedlo ke zrodu výjimečného spojení. Na rozdíl od jiných Američanů, kteří nad zeměmi východně od Německa dodnes ohrnují nos, se tu mladý muž s přísnou vizáží našel.
"Největší změnou pro mě bylo jídlo. Byl jsem hodně vybíravý a najednou mi tu na návštěvách servírovali játra, králíky a podobné věci," směje se Samuels. "Ale jinak jsem se tu cítil výborně, všude bylo čisto. Žil jsem poblíž Mexika, takže vím, co znamená špína."
Pravda, občas narazil na kulturní rozdíly. Třeba když po americkém zvyku táhl do svého bytu v Medlánkách ohromný nákup a sousedka na něj z okna volala, na co to všechno má. "Opáčil jsem jí: A proč se staráte?" vybavuje si Samuels. "Bylo to pro mě něco nezvyklého. V Americe vás lidé takhle nepozorují."
Jiná setkání však byla příjemnější. Třeba s už zmiňovanou pozdější manželkou Karlou. "Bydlela vedle spoluhráče Martina Veselého, který měl u sebe baseballové kartičky. Na jedné mě viděla a ptala se, co jsem zač. Tak nás Martin seznámil a dali jsme se dohromady."
Netrvalo dlouho a přátelský Američan si našel dobré známé. Dokonce pochytil jazyk, byť on sám česky prohodí, že "je to špatný". Na domluvu to však bohatě stačí.
V Americe se hraje pro peníze, tady pro lásku ke hře, srovnává
Noví přátelé, zvyky, místa, to vše je při objevování cizí země samozřejmostí. Samuels však v Česku našel i něco nečekaného. "Znovu jsem uvnitř svého srdce objevil baseball."
Ano, ten sport, kterému se tak dlouho věnoval a který sem přijel vyučovat. "V Americe je baseball velký byznys. Každý se snaží dostat nahoru a vydělat peníze, hráči jsou vlastně sobci. Jsou sice členy týmu, ale starají se hlavně sami o sebe," líčí Samuels.
"Zato tady nikoho nezajímalo, kolik kdo vydělává peněz, hrálo se pro lásku ze hry. Na tréninku možná bylo jen deset starých míčů, ale kluci hráli s větší vášní než ti v Americe. Byl to úžasný pocit, kvůli kterému jsem si to tu zamiloval."
První česká cesta baseballového posla vedla do Chocně, poslední zastávkou pro něj byl tehdy druholigový brněnský klub VSŽ (předchůdce dnešních Draků) s předsedou Igorem Kratochvílem.
Když Samuels skončil svou původní misi a chystal se zpět domů, snažili se jej zlanařit do konkurenční Techniky, hrající nejvyšší soutěž. "Jak to Igor zjistil, přišel za mnou celý nervózní, třásl se a vysvětloval mi, že do Techniky jít nemůžu, že se musím vrátit k němu. Řekl jsem mu, že tedy musí postoupit do první ligy, že druhou hrát nechci."
Ve Státech pak jednou v noci Samuelse probudil telefon, kde mu bujarý hlas oznamoval, že VSŽ právě splnilo svou část dohody. Musel se vrátit.
Tím začal velký vzestup dračí říše. "Ze začátku jsme v extralize hodně prohrávali, protože jsem se musel zbavit starších hráčů a hráli jsme s mladými. Ale rychle jsme se zvedali a na konci jsem cítil, že jsme nejlepší. Bohužel nám o jediný zápas uteklo play-off," vzpomíná muž, který vedl tým jako trenér i nadhazovač. "Tehdy jsem slíbil já Igorovi, že když mi dá šanci i příští rok, že ligu vyhrajeme."
Stalo se. A pak ještě patnáctkrát za sebou. "Cítil jsem se ztotožněný s Igorovou vizí, přemýšlel úplně jinak než ostatní lidé v Česku. Pro ně byl baseball jen zábava, ale Igor ho chtěl hrát na co nejvyšší úrovni," vysvětluje Samuels.
Sám byl svým způsobem pedant. Odmítal přistoupit na to, že pálkovaná je jen hobby. "Proto mi někteří říkali, že jsem příliš vážný."
Tvrdošíjný přístup však zabral, Samuelsovi se povedlo naočkovat tvrdou práci a touhu po zdokonalení do celé dračí organizace. "Najít ze sta Američanů jednoho schopného je velký problém, Američanů se tady vystřídaly mraky. Ale Geoff byl z chudé rodiny, ze sedmi sourozenců a byl hrozný bojovník," přibližuje Igor Kratochvíl.
České tituly této ambiciózní dvojici nestačily. Společně toužili i po evropské trofeji a dotáhli to ke třetímu místu v letech 1998 a 2002. "Mým snem pak bylo dostat Česko na olympiádu. Ale federace mě nikdy nenechala koučovat národní tým," mrzí Samuelse.
"Moje žena je teď větší Američanka než já"
Ovšem nejen ve sportu objevil nové obzory. "Doma v USA jsem žil jen baseballem, přemýšlel jsem jenom o něm. Tady jsem našel svůj současný život. Snažil jsem se ostatní rozvíjet nejen jako hráče, ale i jako lidi komplexně. Prosazoval jsem zdravý životní styl, nekouření a umírněné pití. Doufám, že i v této oblasti jsem měl nějaký vliv," svěřuje se dračí učitel.
Kromě toho v Brně založil firmu vyrábějící sportovní oblečení a vybavení, která nyní prosperuje ve Spojených státech. Tam se nakonec Samuels se svou ženou odebral. "Cítil jsem, že moje práce tady je hotová. Připravoval jsem Arnieho (Arnošt Nesňal), aby se stal koučem. A zvládl to velmi dobře."
Z inspirativního hráče a trenéra se stal znovu Američan, zároveň však zůstal prodchnutý brněnskou zkušeností.
"Líbí se mi váš životní styl. Je aktivnější, lidé se víc pohybují, umí si o něco víc užívat života. Dokážou jít mimo město a pobývat v přírodě. U nás je všechno ve větším tempu. V sobotu ráno třeba vyrazíte na pláž, ale u toho pořád kontrolujete čas, abyste se tam nezdrželi moc dlouho."
Samuelsovi je bližší česká cesta, dokonce si dovede představit návrat na Moravu. "Asi víc než moje žena, ta je teď větší Američanka než já. Dokonce vyvěšuje naši vlajku," usmívá se.
Sám teď preferuje tenis, ke kterému vede i dvě dcery. "Můj nový sen je vidět je jednou hrát na Wimbledonu," prozrazuje.
Baseballovým míčkem prý neházel pět let, přesto se při současném rodinném výletu do Česka na chvíli opět ocitne v centru pozornosti.
Draci tento týden na Evropském poháru v Brně plánují z úcty slavnostně vyřadit jeho číslo 34 z klubové soupravy. V budoucnu jej bude moct nosit pouze hráč s příjmením Samuels. "Věřím, že k tomu ještě dojde," poukazuje manažer Nesňal na pětiletého syna svého přítele.
