Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


GiTy už není náš příběh, říká Olga Girstlová

  6:09aktualizováno  6:09
Devatenáct let budovala s manželem společnost GiTy. Za tu dobu se Olga Girstlová stala jednou z nejúspěšnějších podnikatelek. Získala několik prestižních ocenění i v zahraničí, nyní je prezidentkou Moravské asociace podnikatelek a manažerek. Zažila však i porážky, když se GiTy neúspěšně ucházela o to, být třetím českým mobilním operátorem.

Olga Girstlová | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

Letos firmu nadobro opouští. A pouští se do neprobádaných vod ekologického stavitelství. "Moje srdíčko už je někde jinde," říká.

Jaký je to pocit, po devatenácti letech opustit společnost, kterou jste vybudovala?
Jeden z těch nejsilnějších je nová svoboda.

Bylo to těžké rozhodování?
Nebylo vůbec jednoduché. Mám ale jedno životní krédo: člověk má jen jeden život k dispozici. A je potřeba si uvážit, jak s tímto životem v daném čase naloží. Cítila jsem po dlouhé době v oboru, protože už v něm pracuji od roku 1985, určité vyhoření. Vždy jsme byli inovátoři a tvůrci nových řešení. A obor informačních technologií, ve kterém jsme působili 19 let, je teď už prostě zavedený. Ano, i tam jsou stále novinky. Ale mě vzrušují jiné obory, které jsou hodné podnikání, jako je například "green economy".

O své zaměstnance jste vždy pečovali. Pro ženy jste zavedli zkrácený pracovní úvazek nebo práci z domu, podnikové průkazky na cvičení a wellness. Nemáte strach, že to, co se vám v GiTy podařilo vybudovat, teď zmizí?
Profesionalita spočívá v lidech. Pokud ve firmě i nadále budou pracovat profesionálové, kteří v GiTy vždycky byli, tak o to nemám obavy. Ale víte, dnes už to není náš příběh. Když jsme se rozhodli, že firmu prodáme, tak jsme to učinili s naprosto profesionálním přístupem a vědomím toho, že předáváme novému majiteli vytvořené prostředí a do ničeho nebudeme zasahovat. A obrátili jsme naši pozornost na nové podnikání.

V rozhovorech citujete ekonomy, kteří říkají, že netřeba kopírovat, ale radši občas vplout do neprobádaných vod modrého oceánu, který není, aspoň na nějaký čas, prosycen krví z konkurenčního boje. Telekomunikace už jsou "zamořené krví protivníků"?
Takto já to nechci komentovat. Konkurence je všude hodně.

Je skvělé, že Brno má strategii být univerzitním městem, městem výzkumu a vývoje. To jej posunuje do ligy evropských měst, která v sobě něco mají.

A ekologické stavební materiály jsou zatím neprobádané vody…
Ano. Nebo přesněji, teď se v nich hodně bádá. Dostala jsem se k ekologickému a ekonomickému podnikání před dvěma lety, když jsem byla na stáži ve Spojených státech na pozvání Eisenhower Fellowship. Tehdy jsem pochopila, že svět kráčí jinam, než se dějí věci v České republice. To mě nahlodalo a po návratu jsem se rozhodla založit novou společnost Flexibuild.

Na čem Flexibuild „staví“?
Doba krize přináší otázky. Já jsem si ji před těmi dvěma lety položila. Proč některé věci dělat tak draho, když se dají dělat efektivněji a úsporněji? Velkou výzvou pro mě je hledat správný poměr mezi cenou, kvalitou a rychlostí. Proto jsme vytvořili nový stavební materiál, který vzniká recyklací papírových obalů.

Co se z něj dá postavit?
Rodinné domy, průmyslové haly, hotely a bytové domy. Splňuje parametry pro nízkoenergetické i pasivní stavby. Je to jednoznačný trend do budoucnosti. Naše spotřeba je zbytečně velká a většina lidí bude ve svém životě řešit, kde hledat úspory.

Kdo přišel s tou technologií?
Musím přiznat, že můj manžel. V minulosti jsme chtěli stavět inteligentní domy, ale o ty byl malý zájem vzhledem k vysoké ceně technologií. Byť se lidem líbilo, že mohou dálkově ovládat topení nebo osvětlení. A tak jsme dál přemýšleli, jak umožnit, aby lidé měli inteligentní domy. A vyšlo nám, že musí mít levnější dům. Dokážeme postavit dům za cenu bytu, asi za milion a půl.

Jaký to má zatím úspěch?
Rostoucí. Loni jsme jich postavili asi deset, letos jich je dvacet nebo třicet ve výstavbě.

Společenské klima se od devadesátých let změnilo k horšímu.

Bylo těžké začínat s úplně novým výrobkem?
Stálo nás to spoustu času i peněz v úplných začátcích, kdy jsme museli investovat do zkoušek a také jsme museli výrobek chránit. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, co to je, být začínající podnikatelkou-inovátorkou v novém oboru. Před dvěma roky zde byla jen slabá podpora a bylo velmi těžké vytvářet nové inovační podniky. Předchází tomu tolik bariér, že spousta lidí nedokáže nový podnik vůbec porodit. Kdybych neměla vlastní kapitál, tak ten podnik nerozjedu. Teď už naštěstí vznikají podnikatelské inkubátory. Jsem za to ráda a jsem hrdá, že v Brně se podporuje věda a výzkum.

Myslíte, že to je správná cesta?
Je skvělé, že Brno má strategii být univerzitním městem, městem výzkumu a vývoje. To jej posunuje do ligy evropských měst, která něco v sobě mají - osobitost, potenciál. Po této stránce je tady i potenciál pro začínající podnikatele a je třeba jim odbourávat bariéry včetně řízené podpory ze strany bank. Je třeba, aby vznikaly malé a střední podniky. Protože ty budou dávat obživu. Co ty velké montovny?

Vraťme se do minulosti. Za pár měsíců to bude dvacet let od sametové revoluce. Jak vzpomínáte na rok 1989?
Rok 1989 byl pro mě důležitý. Byla jsem na Václavském náměstí a zvonila jsem klíči, takže to byl emočně silný zážitek. A hned prvního května 1990 jsme založili firmu. Vnímali jsme tohle období jako svobodu. Prostředí, které nám umožňuje realizovat své sny.

Získala prestižní ocenění

Jaké byly začátky?
Dobré. Na začátku jsou vždycky potíže. Ale byla chuť a ve společnosti bylo cítit očekávání, takový "drive". Někteří tu dobu zneužili negativně, jiní využili pozitivně, ale tak to bude vždycky. Byla to doba nadšení a spolupráce. Lidé chtěli tvořit nové věci a byli připravení tomu přinést oběti.

Dnes se říká: divoká devadesátá léta...
Ano, zákony ještě nebyly připravené. Pamatuji si paní Dagmar Burešovou (v letech 1989-1990 ministryně spravedlnosti - pozn. red.), která říkala, že se musí nejdříve připravit právní prostředí a pak spustit věci, jako je privatizace. Jenomže jí nikdo nenaslouchal.

A právě kvůli tomu legislativnímu vakuu byl tenkrát větší prostor pro korupci, když budete srovnávat s dnešní dobou?
V těch letech jsem to nevnímala, protože jsem se zabývala tím, že jsme založili podnik, měli jsme malé děti. Takže mohla být divoká doba, ale bylo to na každém, jak v tom uměl chodit, jak to zvládl, jak se choval, jaké byly jeho postoje a hodnoty, kterými se řídil. A když se soustředíte na vytvoření něčeho nového, tak vás to pohltí. Dnes je doba hodně jiná.

V roce 1997 jste získala ocenění "Křišťálové srdce" za etiku v podnikání. Vzpomenete si na nějakou událost, která vaši etiku či morálku v podnikání tvrdě vyzkoušela?
Já jsem ani nevěděla, že takovou cenu dostanu. Vždycky jsem se snažila chovat férově, to jsem měla zažité z domu a ze sportu. Držím se jistých životních zásad a ty se snažím neporušovat a neměnit. A co se týká útoků na tyto hodnoty, řekla bych, že je zažila v naší zemi spousta slušných podnikatelů. Bohužel. Souvisí to i s propojením podnikatelských a politických vazeb a se změnou společenského klimatu v naší zemi. A to se, alespoň já to tak cítím, od devadesátých let změnilo k horšímu.

Také jste v roce 1999 získala v Monaku prestižní ocenění Vedoucí manažerka světa. Nebyly ale vždy jen úspěchy. V témže roce jste se ucházeli ve vládním tendru o to, být třetím mobilním operátorem v Česku. Nakonec tuto možnost získal Oskar, dnes Vodafone. Podle některých hodnotitelů ale vaše nabídka byla lepší a ani vám se tehdy rozhodnutí nezdálo objektivní. Proč si myslíte, že tenkrát zvítězila kanadská firma?
Nad tím už nemá cenu dnes více přemýšlet. Je lepší dívat se do budoucnosti. Pokud chcete znát více informací, tak je nutné zeptat se tehdejšího ministra dopravy pana Peltráma, tehdejšího předsedy vlády pana Zemana i jeho poradce a lobbisty.

A propos, propojení podnikání s politikou a lobbismus. Za několik týdnů dostaneme šanci vyměnit naše politické zástupce. Vy volby vidíte jako výběrové řízení. Je mezi kandidáty někdo, kdo splňuje všechny jeho podmínky?
Já si myslím, že společnost potřebuje změnu. Ne kvůli tomu, že ji v Americe udělal Barack Obama. Je nutné jít volit a najít si stranu, která může pozitivní změnu přinést. Já osobně při letošních volbách změnu udělám. Tradice, odpovědnost a prosperita jsou slova, od kterých očekávám naplnění, jak v oblasti podnikání, tak ve větší transparentnosti na naší politické scéně.

Jste prezidentkou Moravské asociace podnikatelek a manažerek. Setkávaly jste se vždy na území Československa, letos jste ale jely do New Yorku. Jak vás to napadlo?
New York je město mezinárodního byznysu a univerzit a toto propojení nám přišlo vhodné. Chtěly jsme, aby nejen velké, ale i ty malé podnikatelky, které vlastní třeba cukrárnu, se setkaly s neevropským prostředím a mohly hovořit s jinými úspěšnými ženami. A jak čelit lépe krizi než tím, že získáte nové znalosti a kontakty?

Měl New York úspěch?
Absolutně! Přijelo asi 150 lidí, všichni na vlastní náklady včetně řečníků, a po celé dva dny z přednášek nikdo z účastníků neodešel. Mezi významné hosty patřila například Teresa Heinz Kerry, manželka senátora a prezidentského kandidáta, patronka konference a bývalá úspěšná krasobruslařka Ája Vrzáňová nebo manželka Tomáše Bati paní Sonja. Za dva roky nás čeká Afrika, protože další ročník konference je plánovaný do Nairobi. Afrika se budí, je to nový kontinent i pro byznys. A kde jinde být než tam, kde se byznys rodí?

Chcete podnikat i v Africe?
Zatím jen chceme jet na konferenci. Prozkoumat území.

Zlepšují se podle vás podmínky pro ženy podnikatelky v Česku?
Přibývá různých ženských profesních organizací, které o sobě vědí a spolupracují. A o úspěšných ženách se píše v médiích, určitě mnohem víc než na začátku 90. let. Mění se životní styl i způsob spolupráce mezi partnery. V naší společnosti je čím dál více vzdělaných žen, které nechtějí ztratit odbornost a hledají životní partnery, kteří je podporují.

Dovolená je nutnost

Jaké bariéry je ještě třeba odstranit?
Pořád jsou rezervy ve směru částečných pracovních úvazků nebo práce z domu. To neznamená, že žena práci neudělá, ale může si ji nakombinovat s péčí o děti. Je nutný zdravý přístup firem i státu, který této podpoře musí dát legislativní rámec.

V GiTy jste na tyto možnosti kladli důraz. Stejně jako na relaxaci a odpočinek. Takže nesouhlasíte s prezidentem Václavem Klausem, který nedávno prohlásil, že dovolená je přežitek?
Jistě že ne. Každý lidský organismus, když podává profesionální výkon, potřebuje regeneraci. Dovolená by měla být pravidelná a plánovaná. Já, abych si udržela pracovní tempo, tak chodím minimálně dvakrát do týdne plavat. Odstranit stres, zajít si na masáž, do wellness centra, tak vypadá moje operativní, krátkodobá dovolená. Ta plánovaná kopíruje prázdniny dětí. Pravidelně jezdíme v zimě lyžovat, v létě na kole, máme rádi turistiku.

Kde jste byla naposledy?
Cestovali jsme s dětmi po Kalifornii, osm dní putovali ze San Diega podél pobřeží až k San Francisku. Spojili jsme sport a poznávání.

Když už jsme u té relaxace, co jste naposledy četla za knihu?
V poslední době jsem se vrátila k Remarquovi, přečetla jsem si Vítězný oblouk. Člověk, když si uvědomí, co všechno se v té době dělo, tak to srovnává s tím, co se děje v republice v současnosti. Dnes lidé také utíkají ze země, byť z jiných důvodů. Akce anarchistů a různých extremistických skupin, podobné násilí, jaké se teď stalo ve Vítkově, to mne zneklidňuje. Společnost je v pohybu.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.