Když před šedesáti lety, v únoru 1949, schválila komunistická vláda zákon o jednotných zemědělských družstvech, znamenalo to začátek konce soukromě hospodařících sedláků v celém Československu.
"Šlo o likvidaci jedné společenské třídy. Odehrála se nevratná změna venkova, narušil se vztah lidí k půdě i k sobě navzájem," říká brněnský historik Vladimír Březina, který se zabývá zkoumáním kolektivizace zemědělství v 50. letech minulého století.
Kulaci
"Na jaře 1953 celé město jednohlasně odhlasovalo, že Hanzlovi jsou kulaci," vzpomíná Jarůšková na vyprávění otce Jiřího. Nejmladší syn početné rodiny měl po otci Janovi převzít rodinný statek a pokračovat v třistaleté tradici hospodaření Hanzlů ve Šlapanicích u Brna.
Jeho otec byl váženým a vzdělaným sedlákem, za první republiky starostou města za lidovou stranu, patřil mezi elitu jihomoravského městečka. Matka pocházela z německé rodiny z nedalekých Dvorsk, která jsou dnes součástí Brna.
Označení kulak neslo za komunismu cejch třídního nepřítele. Boj proti vesnickým boháčům významně podporoval prokomunistický tisk. Vesnické noviny, které vydával Okresní národní výbor v Brně, v březnu 1953 o sedláku Janu Hanzlovi napsaly: "Vlastní největší hektarovou výměru nejlepší půdy, byl dlouholetým starostou za lidovou stranu, měl stálé pracovní síly, které se u něho často střídaly pro jeho chování k nim. Má prostorné obytné stavení, stáje a hospodářské stroje. Sám nikdy nepracoval, ale rád s viržinkou v ústech druhé do práce pobízel."
V té době už místní komunisté začali na Hanzlovy tlačit, aby pozemky věnovali místnímu družstvu a sami hospodařili na přidělených polích horší kvality. JZD jim také zabavilo veškeré stroje.
Neústupnost, s jakou Jan a Jiří Hanzlovi vzdorovali komunistům, jim však přitížila. V horkém červenci 1954 jim komunisté zabavili zbylá zvířata, včetně výstavních koní, a na svatou Annu otce a syna zatkli a odvezli do vazby. V září 1954 byli oba Hanzlovi odsouzeni za sabotáž nepodmíněně na rok vězení, na tři roky ztratili občanská práva a soud jim na pět let zakázal pobyt v rodné obci. Všechen jejich majetek propadl státu.
Sedláky odsoudil soustružník
"Jiří strávil ten rok v dole v Oslavanech. Starého pana Hanzla poslali na rok do Leopoldova, nejobávanějšího vězení v republice," vzpomíná jednasedmdesátiletá manželka Jiřího a snacha Jana Hanzla Jarmila Hanzlová. "Starý pan Hanzl nikdy nechtěl o vězení mluvit. Když jsem o tom začala, vždycky se rozplakal," říká Hanzlová.
Po uplynutí poloviny trestu žádala manželka Jana Hanzla soudce o prominutí zbytku vězení, kvůli stáří a zhoršenému zdravotnímu stavu jejího muže. Žádost o milost soud zamítl. "Odsouzený Jan Hanzl svým jednáním se snažil strhnouti k protistátnímu jednání i ostatní zemědělce...," napsal mimo jiné Magdaleně Hanzlové soudce Bedřich Babor, který jí manžela odsoudil do vězení.
Babor byl přitom původně soustružník z brněnských Žabovřesk, který jako dělnický kádr absolvoval dva roky právnické školy a strana ho pověřila na místě soudce bojovat proti třídnímu nepříteli.
Jiří Hanzl se za několik let po návratu z vězení seznámil se svou ženou Jarmilou. "Manžel byl o deset let starší. Rodiče mi bránili, ale já byla zamilovaná. Velmi rychle jsem ale poznala, co znamená sdílet osud s rodinou kulaka," vypráví Hanzlová.
Pak se Hanzlovi i s tchánem přestěhovali k příbuzným do Ponětovic, kde se jim narodila jediná dcera Marcela. Ačkoliv se rodina i po zabavení statku vrátila do rodného kraje, setkávala se s nevraživostí místních, kteří je ještě před pár lety uctivě zdravili. "Lidé přecházeli na druhou stranu ulice, aby nás nemuseli potkat," vzpomíná Hanzlová.
Návrat do Šlapanic
"Tatínek ztratil zrak, byl třiadvacet let slepý. Konce komunismu se ale dožil a i když byl nemocný, dosáhl rehabilitace své i svého otce," říká Jarůšková. Marcela Jarůšková mezitím vystudovala střední zahradnickou školu, vdala se a narodili se jí dva synové, Richard a Ondřej. V roce 1984 emigrovali s manželem do Austrálie.
Stát Hanzlovým v 90. letech vrátil statek. "Byl ale ve strašném stavu, nikdo tam za celých skoro padesát let na nic nesáhnul, opravy by stály několik milionů korun a na to jsme neměli peníze. Statek jsme nakonec prodali," říká Jarůšková. Pole má v nájmu místní zemědělské družstvo Bonagro.
Rodina se nakonec do Šlapanic vrátila, byť symbolicky. Prodala pozemky na kraji města, na nichž vyrostly bytové domy. V jednom z nich si Hanzlovi koupili jednopokojový byt, kde dnes žije Richard, starší syn Marcely Jarůškové.
Marcela Jarůšková pracuje jako manažerka soukromé brněnské kliniky. "Víte, během jednoho dne nám stát vzal všechno, a dvacet let nám trvá, abychom to dostali zpět," konstatuje suše Jarůšková.
"Myslím, že to všechno se stalo jenom kvůli lidské závisti. Lidé záviděli Hanzlům, že něco mají a umí, a to bylo pro ně špatné. Úspěch se neodpouští," uzavírá Marcela Jarůšková.
