Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Klient mě záměrně nakazil HIV. Propíchl kondom, vzpomíná gay prostitut

  7:53aktualizováno  7:53
Pochází z Brna, kde jeho rodina patřila mezi ty známější. Otec Rudolf Lampa byl operetní pěvec, herec, režisér. Mimo jiné také několik let šéfoval zpěvohře dnešního brněnského Národního divadla. Syn Karel však jakoukoli protekci využívat nechtěl.

Karel Lampa šestnáct let pracoval jako gay prostitut. Nyní o svých zkušenostech jezdí výstřední muž pocházející z Brna vyprávět do různých škol, účastní se řady besed. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Proto se už ve čtrnácti letech rozhodl zmizet do Prahy. Po několika neúspěšných pokusech najít si práci skončil ve squatu. A nakonec se 16 let živil jako gay prostitut.

„Bylo mi jasné, že nejsem heterosexuál,“ popisuje Karel Lampa. „Rozhodl jsem se spojit v uvozovkách příjemné s užitečným,“ vysvětluje brněnský rodák svou cestu k řemeslu „mužské šlapky“, jak sám profesi označuje.

Dnes přednáší pro školy i mimo ně, dělá netradičního průvodce Prahou, rozdává rozhovory. Nabízí zájemcům vhled do temného podsvětí, o kterém běžní lidé nemají ani potuchy.

Jeho prvnímu pasákovi, pod nímž šlapal v Perlové ulici v centru Prahy, se přezdívalo Krysa. Do Brna se občas vracel, pomoc od rodičů však příliš nevyužíval, chtěl se se svým životem vypořádat sám. Od maminky dokonce dostal nečekanou nabídku: „Budu tě chránit jako pasák.“

Byla to prý zoufalá snaha matky o ochranu syna-jedináčka. Když později zjistila, co to obnáší být pasákem, uznala, že to nezvládne. „Naši v podstatě věděli, co dělám, kde jsem. Byli tolerantnější, většina lidí z ulice možnost vracet se domů nemá,“ podotýká Lampa, který maminku dodnes občas navštěvuje. Pravidelně si spolu i volají.

Peníze i pervitin. Drogy byly ve VIP podniku za odměnu

S prostitucí přišly i drogy. „Byly součástí toho, aby to člověk ustál, otupěl vůči agresi, klientovi, rivalitě, pasákům,“ tvrdí dnes 43letý muž.

Po deseti letech na ulici se přesunul do VIP podniku. Tam byly drogy za odměnu. „Kdo chtěl fetovat, musel mít patnáct klientů za noc, jinak drogy nesměly přes práh. Byl to trošku rozdíl oproti ulici, kde byly drogy běžnou součástí.“

Sedm let pervitin šňupal, nikdy si ho nepíchal. Žádnou léčbu prý nepodstoupil a se závislostí skoncoval sám. Pomohl mu k tomu kriminál. „I když i tam drogy jsou, je snadnější se jim vyhnout. Pokud má člověk pevnou vůli a chce, tak z toho odejde,“ povídá.

Fotogalerie

Zná i Katku, postavu ze stejnojmenného dokumentu Heleny Třeštíkové, která štěstí jako on neměla. „Utekla už z patnácti odvykaček a s drogama skončit v plánu nemá,“ poznamenává Lampa.

Na otázku, jací lidé využívali jeho služeb, vyjmenovává: „Normální klienti, manželé, celebrity, mafiáni i politici.“

Za měsíc vydělal až 80 tisíc korun, pasákovi šla až polovina. Zbytek utrácel za drogy, část zisku prý ale vozil i domů rodičům. Právě kvůli vysokým výdělkům se gay prostitucí často živí i heterosexuálové. „Byla ale za to daň. Buď psychická, nebo fyzická vůči pasákům a klientům,“ sděluje Lampa. „Na ulici fungují nepsaná pravidla, o kterých běžní lidé netuší. Je to organizovaný chaos,“ říká.

Hlavním pravidlem mezi prostituty a prostitutkami je nepodrážet se. Také podle Lampy funguje částečně i kamarádství, ve většině případů však převažuje rivalita. „Když má někdo dobrou zónu na žebrotu a druhý ne, okrade ho. Dříve lidé drželi více při sobě,“ konstatuje Lampa.

„Když jeden člověk dostal přes hubu, deset lidí ho šlo bránit, dneska dostaneš přes hubu a deset lidí se ještě přidá. Dokonce byla taková doba, kdy podrazil člověk pasáka – okradl ho nebo mu něco nedal, dostal od pasáka přes hubu a kolegové mu navíc ze solidarity k pasákovi ještě zlomili žebra, protože podrazil jejich živitele.“

Když mrzne, nechávají se bezdomovci zavřít do vězení

I on sám prožil krušné chvíle. „Zpočátku jsem bydlel na privátě spolu s dalšími prostituty. To znamená třeba deset lidí na jednom pokoji. Potom jsem žil na hřbitově, v kanále, v kontejneru, ve starým baráku,“ líčí výstřední chlapík.

I dnes se prý bydlí v Praze všude, kde se dá. „Když jdeš po Václaváku a šlápneš na kanál, pravděpodobně někomu stojíš na stropě,“ oznamuje. „Nebo jdeš na hřbitov dát kytičku a vyleze na tebe bezdomovec, že mu lezeš do obýváku.“

Lampa přespával i na magistrátní lodi pro bezdomovce. „Nesmí tam drogy ani alkohol. Člověk musí přijít a odejít včas, dělat, co mu řeknou, a spolupracovat se sociálními pracovníky. Hodně lidí není schopných přistoupit na tyto podmínky.“

Ač alkoholem či levnější okenou posilnění bezdomovci vydrželi na ulici, i když přituhlo, mnozí z nich volili jiné řešení.

„Když je tak dvacet stupňů pod nulou, nechají se dobrovolně zavřít do kriminálu. Přežijí zimu, na jaře je pustí,“ popisuje Lampa, jenž byl ve vězení třikrát. „Lidi si vypěstují na kriminál závislost a vracejí se tam znova.“

Podle svých slov končil za mřížemi kvůli krádežím na objednávku. A také kvůli pomluvám závistivých konkurentů. „Kolega, který žárlil, že mám lepšího klienta, napovídal cokoli, aby mě zavřeli. Byla to jednodušší forma, než aby do mě vrazil kudlu. Což se také stávalo.“

Mám HIV. „Záměrně mě nakazil klient“

Lampovi se nakonec podařilo skončit s prostitucí i závislostí na pervitinu. Začal nový život mimo ulici. I když jeho rozhodnutí bylo vlastně nedobrovolné. „S odchodem z prostituce mi ‚pomohl‘ klient, který mě záměrně nakazil HIV. Propíchl kondom, aby v boji s nemocí nebyl sám,“ popisuje Lampa.

Dnes bydlí na sociální ubytovně v Praze, devět let má stálý partnerský vztah a je plně vytížený. I při naší schůzce v Brně, kam dorazil na přednášku, mu zvoní telefon.

Je také jedním z lidí, kteří se zapojili do projektu Pragulic, v němž lidé z ulice provádějí turisty po místech, která by běžně do své procházky asi nezařadili. Nezapře ani kulturní geny. Hraje v divadelních souborech DivaDno a Rozkoš, jednou měsíčně vystupuje také v travesty show. Účastní se i výstav. S workshopy, přednáškami a projektem Živá knihovna jezdí po školách.

„Co si vydělám, investuju do důležitých věcí, jako je bydlení, jídlo nebo doktoři,“ líčí Lampa, jenž je abstinent a na drogy nemá pomyšlení. „Projekty a ježdění po školách jsou pro mě teď větší droga, než se někde sjet a čtyři hodiny o sobě nevědět,“ říká přesvědčivě.

Z domu bych odešel znovu. A možná ještě dřív

Zdá se také smířený s tím, že má HIV. Podstupuje léčbu, jež průběh nemoci zpomaluje. „Beru prášky, které virus obalí, takže nemůže reagovat, a udržují ho ve stavu Šípkové Růženky. Stačí ale málo, alkohol, návrat k drogám, a je po léčbě.“

Na otázku, co by udělal ve svém životě jinak, odpovídá bez rozmýšlení a rázně: Nic! „Znovu bych odešel z domu, možná ještě dřív. Byla to dobrá škola života. Člověk je odkázaný sám na sebe.“

Ulice ho prý naučila, jak být samostatný, lépe se přizpůsobit, i to, jak rozeznávat lidi, kteří skutečně potřebují pomoc. Někteří bezdomovci se podle Lampy snaží třeba vzbudit lítost tím, že mají zvíře. Přitom ho sami záměrně mučí.

A co mu z předchozího nevšedního života zůstalo? „Možná to, že jsem noční tvor,“ přemýšlí nahlas. „I když bydlím, tak jsem nohama na ulici,“ vypráví čtyřicátník, který vodí po Praze turisty. „Jednou měsíčně dělám prohlídky na jehlových podpatcích, což je také zvyk z minulosti,“ dodává.

Jako prostitut býval totiž oblečený jako žena.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.