Do toho se mi v posteli dokonale zabydlel zvrhlý kocour, kterému prostředí plné nákazy zřejmě maximálně vyhovuje. Jen občas zařve jako střelený, když si namočí koneček chlupaté oháňky do vřelého čaje. To pak chvilku trucuje, ale za moment ho mám zpátky v pelechu, kde okamžitě předstírá zvládnutou roli starostlivého ochránce polochcíplé bytosti, která mu obvykle otevírá konzervy se žrádlem.
na kafiDiář Jany Soukupové |
Ty poslední jsme nakupovaly s kamarádkou v takovém hodně pumprdentním obchodě s věcmi pro zvířátka - a byl to docela zážitek.
Přítelkyně je zde totiž stálou zákaznicí a milá prodavačka nám uspořádala pravou exkurzi po tom, co se u nich nejen dá koupit - ale co se opravdu i kupuje, i když u některých položek jsem měla pocit, že výrobce musel nutně v té sáhodlouhé cifře, kolik co stojí, zapomenout napsat desetinnou čárku.
Pokud jste na ČT2 sledovali první díl francouzského dokumentu z právě běžící série Zvířata v životě člověka, který byl věnován psům, moc vás to nepřekvapí.
Protože ten malý čokl s vlastní ložnicí, toaletním stolečkem se zrcadly, mnoha skříňkami s toaletními či krášlícími potřebami a několika dalšími skříněmi plnými sezonního oblečení by si ani v tomhle krámě neměl už co vybrat.
Ale když jsme se dozvěděly, že ty roztomilé šatičky pro kočičku s výšivkou a ozdobným lemem z kožešinky jsou tady už poslední a všechny ostatní za pouhých 2 950 Kč se prodaly, uvědomila jsem si, že od té nebohé Američanky, která si svým rozhýčkaným čoklem nahrazuje bůhvíco, nejsme v našich zeměpisných šířkách zase tak moc vzdáleni.
Vykládané toaletní stolečky se zrcadly a šuplíky přesně ve výšce čumáku vašeho zvířecího mazlíčka? Žádný problém, máme na skladě.
Jiná vykládaná skříňka se zabudovanými stříbrnými miskami na žrádlo a vodu? Za pouhých několik tisíc korun je vaše.
Botičky na všechny čtyři pacičky do sucha i do vodičky? Všechno je. Ostatně, nic nového pod sluncem.
Ta zhýčkaná rychlokvašná šlechtična Skočdopolová ze Zámku a podzámčí od Boženy Němcové to se svým rozmazleným psiskem Jolim už v půlce 19. století nevedla jinak. Když jsem tak obhlížela tu záplavu šatiček - i s designově sladěnými botičkami, kloboučky, a dokonce i reklamními čtvrtníčkovskými „losími“ parohy na hlavičku roztomilé čivavy - bylo mi jasné, že jsme zase o krok blíž k pádu říše římské.
Což neznamená, že bych svého po okolí brousícího a věčně ze rvaček dotrhaného kocoura taky nemínila ze samé lásky občas pohýčkat. Ale přece jen má náš vztah pořád ještě takové klasicky židenické rozměry. A místní pan veterinář dobrý smysl pro humor.
Když totiž kdysi má nejmladší dcera ochořela jakousi do té doby neviděnou vyrážkou, odvezla jsem kocoura, aby ho pan doktor prohlédl pod zvláštní lampou, jestli to Fanynka nechytla od zvířete, které se volně toulá čtvrtí.
Pan doktor učinil žádané, naznal, že kocour je zcela zdráv, a předával mi zvíře zpět s poznámkou, které se u nás v Židenicích zatím dokážeme zasmát: "Hlavně dávejte pozor, ať od vás to zvíře něco nechytne." Kéž to ještě nějakou chvíli vydrží.
