Velká kariéra rodáka z Uherského Ostrohu začala malým podvodem. Studenta mohelnické elektroprůmyslovky si pro dorostenecké finále mistrovství republiky vyhlédl tým Přerova. Když už byl na cestě do Prahy, zjistil, že je starší, než povolují pravidla.
"Ovšem funkcionáři si s tím hbitě poradili. Měli s sebou průkaz hráče Bouchalíka, tak jsem hrál pod jeho jménem. Novináři si mě všimli, a kvůli tomu všechno prasklo, ale nikdo to neřešil. Tehdy byly takové přestupky asi běžné," zavzpomínal Vaněk s úsměvem pro chystanou knihu o historii hokejové Komety.
Záhy se objevil v první lize v Králově Poli a po vzniku Rudé hvězdy v roce 1953 už rukoval. Těžko ho mohl potkat lepší hokejový osud. Od začátku až do konce prožil nejslavnější éru brněnského hokeje a počítá se mezi ty, kteří mají nejvíc ligových titulů. Od roku 1955 do roku 1966 slavil jedenáctkrát.
"Na tehdejší dobu se sešli v ideálních podmínkách vynikající hráči. Měli jsme různé názory, různé hodnoty, ale spojovala nás touha vítězit," tvrdí Vaněk.
Fanoušci jen těžko zapomenou na jeho neuvěřitelně šikovné ruce, jimiž vymýšlel kličky, posílal milimetrové nahrávky, a když bylo potřeba, střílel i góly. "Bylo až neuvěřitelné, jak si to Franta štrikoval. Tehdy se ještě nehrálo moc do těla a obránci nevěděli, co s ním," připomněl jeho spoluhráč Ivo Winkler.
Vaněk za čtrnáct sezon v Kometě vystřídal málo spoluhráčů. Vlastně jen čtyři. Do roku 1958 nastupoval s vrstevníky Zdeňkem Návratem a Bohumilem Proškem, jejich útoku se přezdívalo lehká jízda.
Když po odchodu obou křídel hledal trenér Vladimír Bouzek řešení, měl neuvěřitelně vizionářský nápad. Vaněk dostal vedle sebe skvělého obranáře Rudolfa Scheura a hlavně mladého Josefa Černého.
Lepšího spoluhráče si nemohl přát. Vaněk nikdy neoplýval rychlostí bruslení, leč hokejové myšlení měl jedinečné. Takže když Černý raketově nastartoval, obvykle dostal přesnou přihrávku. A dával góly. Vaněk dokázal skvěle rozvinout kanonýrské schopnosti dlouholetého reprezentanta.
"Když jsem do Brna přišel, dostal jsem od Franty na tréninku špatnou nahrávku. On přišel a řekl mi: Promiň. Nejistě jsem se podíval kolem sebe, jestli si ze mě mazák nedělá legraci. Ale Broňa Danda mě hned ujistil, že to myslí vážně," popisoval Černý spolupráci, která hýřila rychlostí, přesností i efektivitou.
Na ledě Vaněk skončil v 36 letech a začal trénovat. Dokonce strávil za normalizace čtyři roky ve švýcarském Bielu. Několik let vedl i Kometu, podařilo se mu ji zachránit v lize v roce 1983 v rozhodujícím duelu na Kladně.
"Když se na něho vrhli pražští novináři, podíval se na mě a říká: Jardo, ty to všechno znáš, tak jim to řekni," usmívá se někdejší spoluhráč a poté redaktor Brněnského večerníku Jaromír Meixner, když musel odvykládat hodnocení místo trenéra Vaňka.
