A těmto opeřeným krasavcům, kteří dostali jméno podle vydutého volete na krku, chce pětačtyřicetiletý Milan Stejskal vrátit i jejich společenský lesk.
chová holuby od šesti let
|
Na svém statku v brněnských Obřanech se už dva roky obejde Milan Stejskal bez elektřiny.Chce vrátit staré dobré časy a ví, že to půjde ztuha. Pro někoho bude možná naivní jeho představa, že na podzim udělá právě někde v ulicích před brněnskou katedrálou výstavu svých holubů a vrátí je ve voliérách na místa, kde se kdysi ve velkém proháněli.
Ostatně ironií je, že právě v Německu chystají na podzim vzácnému brněnskému plemenu velkou výstavu.
Nejde ovšem o nápravu historie. Když Filda mluví o zvířatech, která chová na svém obřanském statku už dva roky bez elektrického proudu, dýchá z něj nejen zaryté okouzlení chovatele, ale také jakási nábožná úcta.
"Já těmto holubím vzdušným figurám říkám Valenta," vtipkuje nad dovednostmi svých ptáků. Má prý holuba, co dokáže hned čtyři Valenty za sebou.
"Pustím si ho k obloze, snídám a hned mám lepší náladu i pohled na svět."
Stohlavé hejno
Chová úctyhodné stohlavé hejno holubů. Při dotazu na gastronomickou lahůdku v podobě nadívaných holoubátek, smete mlsnou otázku hned nadvakrát:
"Brněnští voláči jsou velmi malí okrasní holubi a já vůbec maso nejím, takže holubí mláďata k jídlu nezabíjím."
Když se mu holoubata přemnoží, vymění je za obilí se svým kolegou chovajícím dravce lačnící po krvi.
Na své opeřené poklady v sivých, černých i bílých odstínech se chodí dívat až třikrát denně. Důvod je prostý. Když se holubi přežerou třeba přisypané kukuřice, mohou jim naditá volata přivodit až smrt. A tak Filda musí kontrolovat jejich apetit a držet je při dietě.
Holubi se vracejí
Holubům skutečně obětoval život. Možná i pro tuto překážku neznající zálibu se nestihl oženit.
Nelituje. "Holubi se vždy vracejí, to o ženách stoprocentně a vždy prohlásit nejde," vyrukuje s vtipnou filozofií.
Ví, o čem mluví: "Když jdu večer hlídat vrátnici FAVU a potřebuje je zavřít, nasypu do holubníku jen trošku slunečnice a oni jsou vmžiku zpět."
A nebojí se jako důkaz své hluboké satisfakce ze svého koníčka vylíčit také nádherné obrazy: "Když mi nad hlavou rejdí po obloze, zažívám přece stejné pocity jako čínští císařové."
Záliba krále Šalamouna
Staří imperátoři používali speciální rejdiče, jejichž těla byla dozdobena různě laděnými píšťalkami. Nad hlavami mocných vládců se odehrávala dechberoucí akrobacie a toto nebeské divadlo ještě doplňovaly nádherné ostré zvuky.
"Král Šalamoun zase rád pozoroval sivé holuby, v tom se zase podobám jemu," nadnáší svou zálibu až do židovského starověku.
Holubi se samozřejmě neobejdou bez vody a minerálů v podobě písků, cihelné drti a štěrků. Tato směs je podle Fildy nezbytná pro trávení jeho krasavců.
Holubí svět a jeho neopakovatelná atmosféra se mu dostaly pod kůži už jako prťatému klukovi. Jezdil na prázdniny k prababičce do Mikulova, kde poprvé viděl nádheru poštovních holubů.
Ostatně to je páté plemeno, kterému se v budoucnu chce ještě věnovat.
Milan Stejskal má k přírodě příkladně blízko. Vedle napěchovaných pěti holubníků chová ještě psa Tobika, pět českých bezrohých bílých koz a jednu mulu.
Ale ať už s ním mluvíte o čemkoliv, řeč se stejně vždy stočí k nádheře zapomenutého plemene brněnský voláč.
"Je to jemný holoubek na vysokých nohách, je elegantní a mnohem menší než voláč anglický nebo francouzský," líčí holubář.
A dodává, že tento pták roznesl slávu daleko za hranice města, které mu dalo jméno. Brněnské voláče dodnes houfně chovají třeba v Austrálii, Americe i jižní Africe.
