Méně už hráčů z Mokré být ani nemohlo, to by rozhodčí ani nezahájil utkání. "A to jsme seděli v Mokré u kabin tři a čekali, jestli ještě někdo přijde. Nakonec s námi jel i gólman, co už dlouho nechytá," popisuje zoufalou situaci Zdeněk Peniak, jenž už hraje v Mokré pátý rok.
Když opoždění fotbalisté přijeli, diváci v Komíně jen nevěřícně kroutili hlavou. "Říkali jsme jim, že u nás už je to normální," povídá děvětadvacetiletý hráč.
Hráli o postup
Přitom ještě v roce 2006 mužstvo málem postoupilo do divize, čtvrté nejvyšší soutěže. "Jenže pak došly peníze, hráči na hostování odešli a ti mladí, co tu jsou, mají úplně jiné myšlení, jiné zájmy. Radši chodí po hospodách nebo se věnují hasičům," kritizuje přístup místních mladíků ke klubu Peniak.
Klub už směřoval do hlubin loni. V krajském přeboru uhrál jen tři body. "Ale myslím, že tohle je definitivní a poslední kapka. Už jsme si to tady všichni otrávili dost a většina hráčů včetně mě má úmysl jít někam pryč. A zdejší kluci, jestli si myslí, že je někde budou chtít, tak jsou na omylu. Ti si nikde nezahrají," míní.
A fotbal v Mokré? Asi pomalu končí. "Takhle se ta soutěž hrát nedá, abychom čekali před každým zápasem, jestli někdo přijde. Vždyť v Komíně už jsme se tomu smáli a fanoušci křičeli na rozhodčího, ať ten zápas předčasně ukončí," vyprávěl Peniak.
