Vladimír Antonín při on-line rozhovoru | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

Hříbky si můžete pěstovat i na zahradě, napsal on-line šéf houbařské poradny

  • 11
Máte-li na zahradě vhodnou dřevinu, kterou hříbky potřebují ke svému růstu, rozmáčíte-li starou plodnici ve vodě a strom s ní zalijete, nebo v jeho okolí rozházíte okrájené kousky hub, pak se vám může stát, že si na zahradě - po několika letech - vypěstujete vlastní hříbky. Takovou naději dal čtenářce Aleně host on-line rozhovoru iDNES.cz Vladimír Antonín.

Čtenáři se mykologa ptali i na to, co dělat při otravě jedovatou houbou. "Pokud máte podezření, že jste takovou houbu pozřel, jděte hned k lékaři nebo do nemocnice, jiná rada není," odpověděl odborník čtenáři Petru Adamkovi.

Další ze čtenářských otázek se vedoucí houbařské poradny zhrozil. "Pokud si nejsem jistý, zda je houba jedlá a vyzkouším ji na špičce jazyka, je to spolehlivé a bezpečné?" ptal se Petr.

"V žádném případě ne!" varoval mykolog. "Ve většině případů mají ty nejjedovatější houby, třeba i muchomůrka zelená, příjemnou a dobrou chuť. Zapomeňte na takový test," napsal odborník.

. všechny odpovědi Vladimíra Antonína Najdete zde

A odpověděl i na otázku, jaká je správná technika sběru hub: zda odříznutí nad zemí nebo vydloubnutí houby včetně podzemní části.

"Houbám je to jedno," shrnul Antonín. "Měly by se však sbírat celé plodnice, protože u mnohých - i jedovatých - najdeme na bázi třeně důležitý znak pro určování druhu. To je třeba pochva u muchomůrky zelené," vysvětlil mykolog.

Čeští houbaři jsou lehkomyslní
Vladimír Antonín sbírá houby už od dětství. Na gymnáziu v Moravském zemském muzeu vypomáhal vedoucímu houbařské poradny. Dnes ji vede sám, je spoluautorem několika atlasů hub a působí i jako prezident České vědecké společnosti pro mykologii.

Čeští houbaři jsou podle něj velmi lehkomyslní. "V sezoně se téměř denně stává, že někdo přijde k nám do poradny, přinese houbu a ptá se, co to je a jestli to je jedlé. A potom dodá, že už to jedli a že to je chuťově dobré," vypráví Antonín.

Radit se houbaři k odborníkům chodí s nejrůznějšími úlovky. "Sbírají houby velké, pěkné, barevné a masité - zkrátka takové, které přilákají jejich pozornost," popisuje mykolog.

Houby třiapadesátiletého otce dvou dětí naučily hlavně opatrnosti a rozvaze. Ví od nich i to, jak důležité je v životě cvičit schopnost rozpoznávat. Při určování jednotlivých druhů hub tráví hodiny a hodiny nad mikroskopem ve své laboratoři.

"Otrávit" se můžete i jedlou houbou
"Je důležité, aby houbař byl stoprocentně přesvědčený o tom, co má v košíku. Pokud u některých hub neví a chce je určovat až doma podle atlasu, měl by je mít v košíku oddělené od ostatních tak, aby neměl pomíchané houby jedlé a jedovaté," radí mykolog.

Otrávit se totiž houbař může i sám ve své hlavě. "Houba, kterou pozřel, ani nemusí být jedovatá. Ale když v člověku hlodá ten červíček pochybností, může mu být za chvíli stejně tak špatně, jako kdyby se skutečně otrávil," vysvětluje Antonín.

Vedle takzvaných psychicky podmíněných otrav se ale setkává i s těmi vážnějšími případy. Zpracovává totiž rozbory i pro nemocnice. "Těší mě, když se povede identifikovat, co otrávený vlastně snědl, a lékařům se potom podaří pacienta vyléčit," svěřil se šéf houbařské poradny.

Přestože houbám zasvětil celý dosavadní život, oblíbené místečko, odkud by si pravidelně přinášel dobré úlovky, podle svých slov nemá. Pokud jde o konzumaci hub, nepatří ani k náruživcům, kteří musí mít houbový pokrm každý den, ani k lidem, kteří by houby nevzali do úst.

"Jsem takový průměrný konzument hub. Nejlepší jsou začerstva upravené růžovky, lidově masáky, anebo ze sušených hub pravé hřiby," doporučuje Antonín.