Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Potomci šlechticů odmítají developery, na kraji Brna raději pěstují jahody

  • 133
I tři nabídky ročně dostanou potomci šlechticů z rodiny Belcredi od developerů, kteří touží po jejich pozemcích v brněnské části Líšeň. Parcelu raději už přes dekádu pronajímají pěstitelům jahod, na jejichž samosběr Brňané každoročně ochotně stojí dlouhé fronty.

Od loňska si pěstitelé jahod pronajímají od rodiny Belcredi, která v oblasti vlastní zámeček i další zemědělské plochy, třicet hektarů půdy. Předchozích zhruba deset let hospodařili sotva na polovině.

S rodinným jahodovým podnikáním začínali v Prostějově. „V součtu máme asi třicetiletou praxi, dřív jsme pěstovali v malém při zaměstnání. Když už jsme měli peníze ve strojích a náčiní, chtěli jsme to zúročit,“ vysvětlila iDNES.cz Eva Dostálová, jak došlo na rozšíření jahodového byznysu i do Olomouce a Brna.

„Dalším důvodem bylo počasí, jednou nám všechno pobily kroupy, takže jsme zkusili přibrat další lokality, abychom rozložili riziko nepříznivého počasí. Bez potíží se zadaří jednou za deset let, někdy je hrozné sucho, letos zase odhadujeme 30 procent ztráty kvůli dubnovým mrazům, i když jsme rostliny přikrývali textiliemi,“ doplnila pěstitelka.

V Brně se starají o největší pole, dvě menší v dalších městech nechali synům. „V Brně děláme i výměny se zemědělským družstvem, které hospodaří na sousedních pozemcích, jahody nemohou být pořád dokola na stejném místě, půda se vyčerpá,“ přiblížila.

Nabídky odkupu nás nechávají chladnými

Natrhat si několik kilogramů ovoce přijíždějí počátkem léta do Líšně tisíce Brňanů, které neodradí problematické parkování ani dlouhé fronty na zvážení a zaplacení sladkého úlovku. První letošní samosběr spustili poslední květnový den, podle odhadů letošní sběračská sezona potrvá asi tři týdny.

Na lukrativní parcelu nedaleko kruhového objezdu u silnice ze Slatiny do Staré Líšně si přitom už roky dělají zálusk developeři. Rodina Belcredi, které pozemky patří, je opakovaně odmítá. „V této lokalitě jsou to dvě tři nabídky na odkup ročně,“ potvrdil Jiří Belcredi Knauer, manžel jedné ze šlechtických dcer.

„Nevíme o tom, že by se tam podle současného způsobu využití pozemku něco dalo stavět, pokud nás někdo oslovuje a chce je odkoupit, tak se na to díváme jako na spekulace a nechává nás to chladnými,“ doplnil.

Dostálovi jsou podle jeho slov jedni z jejich nejspolehlivějších klientů, s nimiž je perfektní domluva. Zemědělskou půdu by v místě rádi zachovali i pro další generace.

„Dřív tam byla nabídka tuším výstavby nákupního centra, ale ani to pro nás nebylo finančně zajímavé. Aktuálně nevím o tom, že bychom plánovali odprodej, nejsem schopen to garantovat, že to tak zůstane napořád, ale nyní určitě nezvažujeme, že bychom to prodali pro nějaké developerské projekty,“ uzavřel Knauer.

Makat na poli se brigádníkům nechce

Dostálovi by jahody rádi ve větším nabízeli i natrhané, sami však v Brně úrodu sklízet nestíhají a brigádníkům se na pole moc nechce (o slabším zájmu mladých o brigádnické práce jsme psali zde).

„Snažíme se je najímat, ale nechce se jim plít, okopávat a teď nemůžeme sehnat ani na trhání, všichni by tak akorát prodávali. Dřít se nechtějí studenti ani nezaměstnaní, je jiná doba, všichni by chtěli do klimatizované kanceláře, takže nezbude, než nechat většinu otrhat samosběrem,“ dodala Eva Dostálová.

Kolik jim toho lidé mezi záhony snědí, radši ani nechtějí vědět. „Jistěže se někteří vyloženě chodí najíst, ale nikdy jsem o tom radši takhle nepřemýšlela a ztráty nezjišťujeme. Ale s malou ochutnávkou se samozřejmě počítá.“

Aby na jaře byla sladká úroda, musejí o sazenice pečovat celoročně. „Když je takhle teplo, plevel roste i přes zimu a je nutné nejen sázet, plet, ale třeba i měnit oplocení,“ vyjmenovala.