Slavné brněnské hudebníky, sourozence Nerudovy, obdivoval otec Sherlocka Holmese a znala je celá tehdejší Evropa. Otec později slavných dětí Josef Neruda hrál v letech 1832 až 1845 na varhany v dómu na Petrově. Když se ale přesvědčil, jak nadaní potomci se mu narodili, s funkcí varhaníka skončil a přestěhoval rodinu do Vídně, kde svým dětem poskytl skvělé hudební vzdělání.
Od roku 1848 pak začaly jeho děti koncertovat po Evropě, po roce 1852 nejčastěji v obsazení Vilma na housle, Viktor na violoncello a nejstarší sestra Amálie na klavír.
Proslulé kvarteto
Když Viktor zemřel v Petrohradě na podchlazení, u violoncella jej vystřídal jeho bratr František. A konečně roku 1859 vzniklo asi nejslavnější rodinné uskupení, Nerudovo kvarteto ve složení Vilma - housle, další sestra Marie - druhé housle, otec Josef - viola a zmíněný už František -violoncello. Na koncertních cestách je doprovázela i klavíristka Amálie.
Ve své době náleželo toto hudební uskupení k nejvýznamnějším evropským komorním sdružením vůbec. Ví se například, že když je roku 1861 uslyšel na jejich ruském turné spisovatel Hans Christian Andersen, byl tak nadšen, že jim domluvil čtyřicet koncertů ve Švédsku, kde dosáhli skvělých úspěchů. V rodném Brně však hráli často také, někdy v klavírním kvintetu s Amálií.
Ta jako jediná v Brně nakonec i trvale zůstala, ostatní její sourozenci působili především v cizině a do Brna přijížděli k občasným koncertům.
Houslistka z detektivky
Nejslavnější z nich byla Vilma, která podle dochovaných svědectví neměla coby houslistka ve druhé půli 19. století konkurenci. Hrála na stradivárky vyrobené roku 1705, ty jí v roce 1876 daroval vévoda z Edinburghu (když předtím patřily jinému brněnskému houslistovi Heinrichu Wilhelmu Ernstovi). Vilma se provdala nejdříve za švédského skladatele Frederika Vilhelma Ludvika Normana, žila s ním však jen čtyři roky a v roce 1888 si vzala za manžela skladatele a pianistu sira Charlese Hallé a proslula pak pod jménem Lady Hallé.
Osobnost této houslistky musela být ve své době opravdu nepřehlédnutelná, od dánského krále obdržela například medaili za umění a vědu, později též titul "houslistka královny Alexandry“ (manželky britského krále Eduarda VII.) a princ z Walesu jí spolu s královskými rodinami ze Švédska a Dánska zakoupil zámeček v Asolo severně od Benátek. Ve své vůbec první povídce, kde se doktor Watson setká se Sherlockem Holmesem (Studie v šarlatové), její jméno v souvislosti s londýnským koncertem, který se slavnému detektivovi mimořádně líbí, zmiňuje i Arthur Conan Doyle.
Amálie a Janáček
O co byla Vilma slavnější ve světě, o to důležitější se její sestra Amálie stala pro brněnský hudební život. Nejen že byla vyhledávanou učitelkou klavíru i prvotřídní pianistkou, měla též velký vliv na život českých spolků, zejména na první brněnský hudební spolek Besedu brněnskou, kde vystoupila se svými sourozenci Vilmou a Františkem na vůbec první besedě 6. listopadu 1860.
V sedmdesátých letech se navíc stala důležitou pro život asi nejslavnějšího s Brnem spojovaného skladatele Leoše Janáčka. Jak zmiňuje ve své studii Janáček se neměl o koho opřít? (Opus musicum 25, 1993) brněnský muzikolog Vojtěch Kyas, jejich umělecká spolupráce začala v roce 1876, když se teprve jednadvacetiletý Leoš Janáček stal sbormistrem Besedy brněnské i žákem Nerudové.
Byl to dobrý okamžik pro brněnskou hudbu i budoucího slavného skladatele. Jednak oba (ovšem pod rozhodujícím vlivem zkušené Amálie) pořádali v Brně časté komorní koncerty i besedy, ale též četné kontakty světa znalé a uznávané hudebnice včetně jejích dokonalých znalostí tehdejšího koncertního repertoáru znamenaly pro mladého skladatele velký přínos. Lepší učitelku by tehdy Janáček jen těžko našel, na druhé straně i dvaačtyřicetileté ženě velice zaimponoval ctižádostivý, organizačně schopný a očividně talentovaný mladík. Jejich společný život obohatil nesporně jak oba hudebníky, tak celý brněnský koncertní život.
Podle Vojtěcha Kyase byla Nerudová ve druhé půli 70. let 19. století skladateli nejen učitelkou (včetně její sestry Vilmy, která Janáčka učila hře na housle), ale opravdovou oporou.
Konflikt a rozkol
Což však Janáček ve svém dalším životě už jen nerad zmiňoval. Patrně i proto, že se s Amálií roku 1879 za podivných a nejasných okolností rozešel, aby se oženil se svou žákyní, tehdy sotva šestnáctiletou dcerou ředitele učitelského ústavu Zdenkou Schutzovou. (Manželství však provázelo neštěstí, druhorozený syn Vladimír zemřel ve dvou a půl letech, milovaná dcera Olga v pouhých jednadvaceti.)
Po rozchodu s Nerudovou si Janáček zvykl zpochybňovat její umělecké i pedagogické kvality, jak vůči sobě samému, tak obecně. Nakonec tento konflikt zhatil možnost, aby Amálie hrála dál v Besedě a s českými spolky vůbec, i když si třeba provedení svého klavírního koncertu g moll od této umělkyně osobně přál Antonín Dvořák. Ani už domluvený koncert v Besedě, kde Amálie chtěla hrát dokonce zadarmo, aby tomuto spolku pomohla z dluhů, se nakonec pro nevůli Janáčka a zastupujícího sbormistra Žaluda nekonal.
Z dochované korespondence mezi těmito dvěma muži je cítit takřka despekt k této jinak obecně uznávané umělkyni. Zaznamenán je i Janáčkův výrok v dopise mladičké nastávající manželce Zdeňce na adresu Amálie, která měla hrát na mimořádném koncertě Besedy, aby vyrovnala deficit 200 zlatých: "Pomoz Pán bůh, ta je vytrhne.“
O mnoho let starší, za kapelníka a ředitele divadelního orchestru Wickenhausera provdaná žena, matka pozdějšího skladatele, pianisty, dirigenta a pedagoga Richarda, si taková slova od svého mladého chráněnce nezasloužila a zcela jistě se dá považovat za nespravedlivé zapomenutí, jehož se jí nejspíše i tímto přičiněním dostalo.
Odklon všech sourozenců
Konflikt Janáčka a Amálie zasáhl celou rodinu Nerudových, takže skončilo i účinkování všech dalších slavných sourozenců s českými brněnskými spolky. Tito vždycky česky cítící a českým publikem vřele přijímaní lidé své koncerty nadále odehrávali pouze na "německé půdě“, totiž ve spolupráci s německými hudebními spolky Brna. Slavná Vilma účinkovala pak již zásadně jen v německém Brünner Musikvereinu, který do té doby vynechávala, i když ji tento spolek takřka o sedmnáct let dříve jmenoval svojí čestnou členkou. Podobně se zachoval i skladatel a violoncellista František.
Amálie, jedna z mála umělecky spřízněných Janáčkových duší tehdejšího Brna, zemřela 24. února 1890 ve svých pětapadesáti letech.
. Ovlivnila JanáčkaNejen Wolfgang Amadeus Mozart byl zázračným dítětem, které kdy v Brně hrálo. O nějakých sto let později žilo zázračně hudebně nadaných dětí v Brně víc, byli to sourozenci a jmenovali se také slavně: Nerudovi. Z nich nejstarší - klavíristka Amálie - ovlivnila život nejslavnějšího s Brnem spojeného komponisty Leoše Janáčka jako málokdo. A její mladší sestru - houslistku Vilmu - zmiňuje ve své první detektivce Studie v šarlatové "otec“ detektiva Sherlocka Holmese. |
