Jenže už neodešla. A po sedmatřiceti letech se dočkala i speciálního ocenění.
"Takzvaný Policejní Oskar, který je udělovaný pro Jihomoravský a Zlínský kraj i Vysočinu, je prestižním oceněním krajského ředitelství. Nadporučice Emílie Bínová z blanenského územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování jej získala za celoživotní práci u policie," popsala mluvčí blanenské policie Iva Šebková a dodala, že pro její kolegyni cena znamená i postup do celostátního kola.
Oceněná kriminalistka podle svých slov nic podobného nečekala. "Bylo to pro mě překvapení, mám z něho ale obrovskou radost," popsala.
K policii jít nechtěla
"Práci u policie jsem ale jako malá rozhodně nikdy neplánovala. Pracovala jsem na Okresním soudě v Blansku, byla jsem tam ale jen jako zástup za mateřskou. Proto jsem přešla k policii, když se tam uvolnilo místo," vzpomíná Emílie Bínová na události z roku 1973.
I na oddělení vyšetřování nejdřív pracovala jako administrativní pracovnice. Před dvaatřiceti lety se ale sama vyšetřovatelkou stala.
"Práce administrativní pracovnice mě bavila, bývala jsem u výslechů, na všem jsem spolupracovala s vyšetřovateli. Když přišla nabídka, přijala jsem ji. I když jsem v té době byla jediná žena na okrese Blansko, potíže jsem s tím nikdy neměla a kolegové mě přijali bezvadně," popisuje.
Vzdělání si doplnila v nejrůznějších kurzech, ale i na praporčické a důstojnické policejní škole. Pak už následovala práce s pachateli celého spektra trestné činnosti.
Vyšetřování týrání dětí jako denní chleba
"Od začátku jsem se ale zaměřovala převážně na trestnou činnost páchanou na mládeži a mládeží. Ta práce mě hrozně baví, i když jsem to nikdy neplánovala, vyloženě jsem se v ní našla," pochvaluje si Bínová.
Příliš veselá ale její pracovní náplň není. Denně se totiž setkává s týranými a zneužívanými dětmi, rukama jí jich prošly stovky.
"Nejnáročnější je vše zvládnout psychicky, potlačit citovou stránku a být profesionál se vším všudy. Třeba u případu tří sourozenců, které týral otec i matka, fyzicky je trestali, zavírali doma, nedávali jim jídlo, až děti musely jíst granule od psů, jdou city stranou těžko," upozorňuje oceněná policistka, nynější zástupkyně vedoucího obecné kriminality.
"Mrzí mě lhostejnost okolí dětí, lékařů, sousedů, učitelů. Na týraných jsou vždy nějaké známky, lidé by na to měli upozorňovat," dodává matka tří dětí a čtyřnásobná babička. "Právě s vnuky se odreaguji nejlépe," prozrazuje.
