Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jednou na van Gogha dosáhneme, slíbil šéf Moravské galerie

  9:00aktualizováno  9:00
UMĚNÍ & KRITIKA - Moravskou galerii v Brně - tedy druhé největší muzeum umění v tuzemsku - vede pátým rokem Marek Pokorný. Někdejší novinář nastoupil do čela galerie právě na jaře roku 2004.

Marek Pokorný | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

V té době měla tato významná instituce půldruhého roku pouze provizorní vedení s dočasným mandátem. Jak vidí někdejší výtvarný publicista postavení tohoto domu na české půdě dnes?

Změnila se nějak Moravská galerie pod vaší pětiletou kuratelou?
To by asi měl spíše říci někdo zvenku. Z mého pohledu se galerie na počátku stabilizovala a rozvíjí vnitřní potenciál. V určitém provizoriu před mým nástupem se nedělala žádná zásadní rozhodnutí ani plány. Kolegové logicky čekali, až přijde někdo, kdo za celek přebere zodpovědnost.

A co konkrétně znamená ten vnitřní potenciál?
Obrovskou výhodou našeho muzea je rozpětí sbírek od volného starého umění k současnému, od užitého umění středověku až po současný grafický design či fotografii.

Marek Pokorný

Ještě jinak. Jaký je rozdíl mezi Moravskou galerií roku 2004 a jara 2009?
Máme nyní o dva objekty navíc: Jurkovičovu vilu v Brně a nový depozitář. Od roku 2006 pak ve spolupráci s Muzeem užitého umění ve Vídni provozujeme Muzeum Josefa Hoffmanna v architektově rodném domě v Brtnici. Zvýšil se také náš rozpočet, výrazně vzrostl průměrný plat v instituci. Máme víc návštěvníků, získali jsme generálního partnera, každá z oblastí, jíž se zabýváme, má nyní prostor pro vlastní prezentaci. Stoprocentně jsme uspěli s našimi žádostmi v evropských grantových programech.

Takže vše utěšeně kypí a vzkvétá. A rezervy skutečně nenajdeme?
Odpověď najdete na seznamu výstav a doprovodných akcí v nové programové brožuře, v rostoucí návštěvnosti, v ohlasech našich projektů, ve spolupráci se zahraničními institucemi, v oceněních, která jsme dostali v rámci Nejkrásnějších českých knih či soutěže Gloria musealis, v našem podílu na tom, že se Brněnská muzejní noc stala jednou z největších a nejpříjemnějších v Evropě. Možná máme rezervy v dlouhodobé snaze přesvědčit město a kraj, že by se námi mělo víc chlubit. Moje osobní rezervy musí posoudit ministr kultury.

A kdy chcete obdivovanou Jurkovičovu vilu znovu otevřít veřejnosti?
Dotace z takzvaných Norských fondů na její rekonstrukci byla právě schválena, takže první návštěvníky v ní podle plánu uvítáme příští rok.

Rekonstrukce by se měl dočkat i Místodržitelský palác na Moravském náměstí. Jaký je aktuální stav?
Naším konečným cílem je sjednocení, rekonstrukce a revitalizace celého areálu bývalého augustiniánského kláštera, a tedy rozšíření středu města o tento architektonicky a historicky mimořádně cenný stavební komplex. Právě teď pracujeme na projektu, který by myšlenku sjednocení začal uskutečňovat v podobě rekonstrukce té části, která už nyní patří Moravské galerii v Brně. Navazujeme tak na starší snahy obnovit a muzejnímu provozu lépe přizpůsobit bývalou prelaturu, které sice už byly dovedeny do fáze stavebního povolení, ale nenašly se na jejich uskutečnění peníze. Právě nyní se zdá být reálné využít některé možnosti čerpání potřebných peněz z evropských fondů.

Na brněnském Domě umění protestoval sochař a restaurátor Michal Blažek, protože městská rada odmítla jeho dílo na fasádu rekonstruované galerie na Malinovského náměstí. Jak se díváte na jeho hraniční gesto?
Chápu ho. Jako umělec prosazuje své dílo. Jsem ale také pevně přesvědčen, že parafráze na Leonardovu představu o ideálních lidských proporcích nepatří na fasádu funkcionalisticky přestavěného Domu umění. Klasicizující figurální emblém jde vysloveně proti funkci Domu umění coby místa, které umožňuje otevřenou, živou, předsudků zbavenou konfrontaci současného umění a potřeb či postojů dnešního člověka.

Marek Pokorný

Vraťme se do loňska k jiným brněnským popraskům. Jste kurátorem výstavy Jiřího Davida v Galerii hlavního města Prahy. Jak jste se díval na kauzu kolem Davidova objektu na Staré radnici v Brně? Dům umění vystavil jeho neonový objekt, který brněnským politikům připomínal ženský genitál, výtvarník tedy v reakci rychle prohlásil, že to není dívčí pohlaví, ale naopak mandorla, tedy elipsovitý typ svatozáře... Nepřišlo vám to legrační, jak jednoduše lze měnit ve výtvarném umění optiku pohledu na věc?
To přece nebyla žádná kauza. V díle Jiřího Davida jsou přítomné všechny zmíněné významové vrstvy. Srdce, genitálie i mandorla... A každý se rýpe hlavně v tom, co ho irituje, anebo fascinuje. Kdyby šlo Davidovu práci redukovat jen na jedno z toho, nebylo by to dobré umělecké dílo. Ale univerzální recept na vnímání a vysvětlování umění vám asi nenabídnu.

V letech 1999 - 2000 jste byl pověřen organizováním výstav současného umění ve foyer Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kam jste uvedl jména jako Milan Knížák, Tomáš Císařovský, Vladimír Kopecký, Vladimír Skrepl či Michal Nesázal. Jaké to je, dělat výstavy pro politiky?
Smyslem bylo postupně navyknout naši politickou reprezentaci na podoby současného umění. Jsou to sice lidé jako jiní, což znamená, že mají určité osobní preference a vkus, ale z titulu své funkce či role ve společnosti mají často pocit, že se mohou kompetentně vyjadřovat téměř k čemukoliv. A toto byl způsob, jak jim tuto kompetentnost trochu zvýšit. Obrazy Vladimíra Skrepla, Vladimíra Kopeckého či Milana Knížáka na ně byly trochu moc. Nejdřív říkali, že jim tam z toho galerii dělat nebudu, pak že se na to nechtějí dívat, ale posléze - i díky postoji tehdejšího předsedy Sněmovny a dnešního prezidenta Václava Klause - akceptovali, že nemusí sundávat ze zdi všechno, co se jim nelíbí. Jejich reakce na současné umění byla analogická reakcím většiny populace. Spíše ho odmítali a nelíbilo se jim. Ale jde tu o obecný strach z neznámého. Umění tady přece je kromě jiného i proto, aby nám objevovalo věci, o nichž vlastně vůbec nevíme. Je také testem tolerance a přemýšlení o našich vlastních předsudcích.

Nedávno vzbudila nejen mediální, ale také diplomatický rozruch Entropa Davida Černého, který svým dílem rozvířil vlny mezi úředníky a politiky v budově Evropského parlamentu v Bruselu. Jak hodnotíte s odstupem tuto kauzu umění v parlamentu?
To bylo něco jiného. Česká republika se tam měla reprezentovat výrazným dílem. Přestože i v této souvislosti je místo pro provokaci, Entropa byla nedotažená. Celé to mělo nechtěný komunální rozměr. Turecké záchody nebo italští fotbalisté masturbující s míčem přece útočí na první signální a patří do časopisu Trnky Brnky. Pokud šlo o cílenou provokaci, pak navíc nerozumím, proč se autor omlouval.

A co máte proti umění, které útočí na první signální?
Umění nemá nikdy zůstávat u první signální, k tomu jsou jiné formy sociální komunikace. Od umění chci víc. Vzpomínané záchody či fotbalisté jsou navíc klišé. A umění klišé přece nepotvrzuje, ale zpochybňuje, ironizuje, konfrontuje nás s tím, že mu podléháme.

Někdy mám pocit, jako by bylo to divoké současné umění určeno pouze vyvoleným. Myslíte při sestavování vašeho dramaturgického plánu také na většinového návštěvníka?
Moravská galerie v Brně jako každá veřejná instituce je odpovědná všem lidem, kteří si ji platí ze svých daní. Muzeum je od svých začátků orientováno na veřejnost, ať už ji chce bavit, informovat, zbavovat předsudků, vychovávat, poučovat nebo usměrňovat. Loni jsme měli včetně muzejní noci asi 135 tisíc vstupů na naše akce. Při sestavování výstavního plánu pak vycházíme z našich odborných priorit a z toho, co si myslíme, že by nejen chtěl, ale také měl náš divák vidět.

Ale já se ptám na tu činnost, kterou právě servírujete veřejnosti...
Nehledáme primárně témata, osobnosti či díla, která jsou bez dalšího přemýšlení zaručeně zajímavá pro co nejširší publikum. Pořád se bráním tomu vystavovat o Vánocích Josefa Ladu jenom proto, že přijde hodně lidí. Nejsme komerční galerie a nechceme dělat kopie Tutanchamóna, na které přijde čtvrt milionu lidí. Za to si nás veřejnost neplatí. Ale i my děláme i takzvaně populární výstavy, jako je třeba Schikaneder nebo Mucha.

Není ale potřeba ty zájemce nejdřív přitáhnout a potom je třeba krmit tím vybranějším způsobem?
Když budou lidé chodit jenom na Muchu, Ladu či Slavíčka, asi je na nic jiného nedostanete.

Není i tak škoda, že nechystáte špeky, jako je třeba nyní ve Vídni Mucha či Rembrandt?
Nejsem si jistý, jestli Brno snese Rembrandta nebo Matisse. Není nemyslitelné připravit menší výstavu Picassa nebo sem přivézt jeden obraz od van Gogha. Je otázkou, jestli by to mělo ten správný efekt.

Netvrďte mi, že by na Picassa nebo van Gogha nepřišli lidé...
Lidé by přišli, ale ne tolik jako ve Vídni či v Praze a nás by to natolik finančně vyčerpalo, že bychom pak nemohli nabídnout jiné kvalitní projekty, které za nás nikdo neudělá. Snažíme se pracovat dvojkolejně: vedle sofistikovaných projektů s přidanou hodnotou uvádíme zase i témata populární. Uvedený počet návštěvníků mluví dost zřetelně. Přes přísnou metodiku počítání vstupů roste návštěvnost minimálně o pět tisíc zájemců ročně. Ale co je ještě zajímavější, dříve tvořily těžiště návštěvnosti divácké výstavy typu Česká loutka. Nám se ale průběžně zvyšuje počet návštěvníků, kteří mají zájem o složitější výstavy. A to je náš hlavní cíl - pomoci lidem, aby se otevřeli i něčemu neznámému. I díky rostoucí prestiži jednou na toho van Gogha dosáhneme. Nemám přitom nic proti věcem na oko, to bych asi jako kurátor nedělal velmi úspěšnou výstavu Warholových tisků.

Co byl poslední dobou váš návštěvnický trhák?
Bylo to jednoznačně a překvapivě Bienále. Vloni ho navštívilo 34 tisíc návštěvníků. Stropy návštěvnosti u Schikanedera a malířů tohoto typu dosahují deseti tisíc lidí. Letos Bienále nebude, takže tím dotazovaným trhákem by se měl stát na podzim Alfons Mucha, jehož pořádnou výstavu jsme tady vlastně třicet let neměli.

A není to vaše ostuda, že s muchovskou výstavou ivančického rodáka přijdete až na podzim, tedy v době, kdy vás Vídeň i Budapešť, kam jste paradoxně zapůjčovali exponáty, předběhly?
Nezaspali jsme. Vídeňský Belveder oznámil Muchovu výstavu v termínu, kdy my už měli domluvenou přípravu maďarského projektu jako jednoho z příspěvků našeho předsednictví v EU. Tu výstavu potom přivezeme v rozšířené podobě k nám. Nepočítám, že lidé pojedou do Budapešti za Muchou, když ho budou mít v Brně.

Není to ale přece jen otázka priorit? Mucha je přece obrovské jméno zdejšího regionu...
Nebudeme vystavovat Muchu každé tři roky, aby přišlo stejné, třebaže početné publikum.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obžalovaní Simon Baier (vlevo), Michal Cvan (třetí zleva) a Jozef Minár...
Soud potrestal tři muže za přepadení seniora, tragičtější část vrátil

Olomoucký vrchní soud potrestal tři muže za loupežné přepadení seniora v Lysicích na Blanensku sedmi, devíti a jedenácti lety vězení. Muže podle rozsudku při...  celý článek

Věstonická venuše
Věstonickou venuši nejspíš zdobila ptačí pírka, vyčetli vědci ze skenu

Slavná Věstonická venuše byla původně patrně ozdobena ptačími pírky. Svědčí o tom čtyři vpichy na temeni hlavy, které nyní měli možnost analyzovat vědci díky...  celý článek

(Ilustrační snímek)
PŘEHLED: Kandidátky do voleb 2017 pro Jihomoravský kraj

Podívejte se na kandidáty pro volby do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 20. a 21. října 2017. Postupně budeme přinášet aktualizované volební kandidátky...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.