"Za bramborák jsem zaplatila sedmdesát dva korun a skoro celý ho vyhodím," zlobí se Marie Riegerová z Brna. Ukazuje tukem promáčený zelený ručník, ve kterém drží mastné tvrdé kousky z bramborového těsta.
Na náměstí Svobody nakupuje dárky svým blízkým každý rok. Může tedy srovnávat. "Mám ráda předvánoční atmosféru, krásné jsou i osvětlené ulice. Ale bramborák je předražený a nic moc jiného k jídlu není. Vadí mi i plastové kelímky a s jídlem si není kam stoupnout," dodává posmutněle.
Na nabídku jídla a pití se MF DNES zaměřila podrobněji a na náměstí Svobody se vydala její redaktorka ochutnávat.
Gastronomický zážitek to popocházení kolem stánků není. Jako bychom neměli v kuchařkách dost českých vánočních specialit. Ve stáncích chybí tradiční regionální nápady a až na pár výjimek jakékoli vánoční menu, které by se nemuselo schovávat do tašky, ale mohlo by se ochutnávat přímo na místě.
Halušky za stovku
Moravský buřtguláš na Moravském náměstí to nezachrání, ale zaplaťpánbůh za něj. Slovenské halušky? Dobrá, z Moravy je to na Slovensko kousek. Předražené? Můj problém, měla jsem se na cenu zeptat. Za malou porci jsem nakonec vyskládala prodavači bez pár drobných stokorunu.
To opravdu nikoho nenapadlo připravit vánoční českou specialitu houbového kubu? A co porce ryby, cukroví, vánočka?
Kulinářská tragédie teprve je, když sem kvůli cinkání na zvonek a krmení oveček člověk přivleče promrzlé děti. Mají žízeň a hlad jakmile člověk stánky poprvé obkrouží. Tvoří se svými průvodci jednu z cílových skupin, ale stánkaři na ně úplně zapomněli.
Svařákem nebo medovinou si mohou prokřehlé ruce jen zahřát. Neochutnají. Přemaštěný bramborák je pekelně škodolibá nabídka. Nejprve je člověk musí zabavit v dlouhé frontě, zaplatit 80 korun, miniaturním promaštěným ubrouskem utírat dítěti špinavé prsty a nakonec nesnědený kus nedobrého bramboráku dojídat.
"Menší porci? Kde jste na tom paní byla?" volá prodavačka. Dětem se dá koupit vařící čaj. V malém vachrlatém plastovém kelímku, který se nedá udržet v ruce.
Pozdě jsem natrefila na stánek kavárny, kde nabízeli ohřátý hostětínský biomošt. My jsme mezitím zaplatili za studený a předražený párek ve starém rohlíku. Majitel blízkého fastfoodového řetězce si mne ruce. Je nacpaný rodinami s dětmi, kteří nechávají peníze tam.
Ale zpět k bramboráku. V restauraci bychom 80 korun za tukem kapající bramborovou vodu nadávali. Tady se stoicky smíříme a stojíme frontu dál. Na Svoboďáček, do kterého se schová cokoli. Nebo na švédské svařené víno. Ve vinařské velmoci!
Koncepční Zelný trh
Zatímco Moravskému náměstí vládnou turbopunče, supercloumáky a lomcováky, pár dobrot stálo za ochutnání. Téměř všechny jsou k dostání na Zelném trhu, který se koncepcí staročeských vánoc přece jen trochu vymyká. A v dobrém. Již zmíněná kavárna nabízí kávu nebo čaj, koláčky a teplé džusy.
Moravskou hruškovici, slivovici nebo punč rozlévali do hrnečku blízko dřevěného betléma. I když německy mluvící pár stál s hrnkem v ruce poněkud bezradně. Nebylo kam jít ochutnávat dál.
Oceňuji celé bramborové menu v krámku U veselé brambory. Zatočené bramborové placky s povidlím nebo pečené brambory jsou poctivý základ.
