Minulý týden uspořádala v brněnském kině Scala debatu, kde vystoupili držitelé Řádu bílého lva Alois Dubec a Josef Švarc.
Pro setkání zvolila období mezi dvěma významnými výročími. Na začátku června uplynulo 75 let od vypálení Lidic, jen o pár dní později nacisté vyhladili Ležáky.
„Byl to důsledek atentátu na Reinharda Heydricha, což je také významná událost v naší historii, kterou si v současnosti připomínáme. Doba přímo vybízí k tomu, otevřít debatu o veteránech,“ podotýká mladá Brňanka.
Ve šperkařské firmě, kde je zaměstnaná, má Vosmeková za úkol komunikovat se zahraničními partnery a klienty. Po pracovní době vlastními silami i prostředky šíří informace o bývalých vojácích.
„Lidé se občas diví, že se taková mladá slečna zabývá válkou. Můj zájem o veterány vychází z mého nitra, má pro mě smysl. Neměli bychom zapomínat, že veteráni bojovali proto, abychom dnes mohli mít svobodu,“ vysvětluje.
Bakalářskou práci věnovala bojovníkům od Dunkerku
O osudy vojenských vysloužilců se začala zajímat už v dětství. Její tatínek se při návštěvách lázní potkával s veteránem Josefem Švarcem. Jeho vyprávění tehdy devítiletou dívku zaujalo. Rozhodla se poznat i další vysloužilce a dozvědět se víc o vojenské historii své země.
Téma ji pohltilo natolik, že se k němu vrátila i na vysoké škole. Přestože studovala angličtinu a němčinu na pedagogické fakultě, věnovala svoji bakalářskou práci právě veteránům.
„Jako jeden z předmětů jsem měla historii. Zašla jsem za vyučujícím a řekla jsem mu, že mám možnost se setkat s veterány. Společně jsme vymysleli, jak to udělat. Kde je cíl, tam je i cesta,“ vzpomíná absolventka pedagogiky.
Nakonec se jí podařilo najít pojítko s angličtinou – vysloužilci, o kterých chtěla psát, prodělali vojenský výcvik ve Velké Británii.
V práci z roku 2012 porovnávala životní příběhy dvou českých veteránů z druhé světové války, kteří bojovali ve vojenském střetnutí u francouzského Dunkerku.
„Zajímalo mě, jak prožívali boje a jaký měla válka vliv na jejich další život. Hlavní rozdíl byl v tom, že jednoho po válce komunisté pronásledovali, zatímco druhý emigroval,“ vysvětluje klíčové body práce, za kterou získala nejlepší možné hodnocení.
Debatní večer chce nachystat i pro novodobé veterány
Při psaní se musela vyrovnat s nečekanou tragédií. Jeden z jejích respondentů zemřel ještě před dokončením práce. Vosmekovou tato smutná událost otřásla, ale zároveň ji motivovala k dalším aktivitám. Když na podzim loňského roku zemřel i druhý hrdina její bakalářské práce, rozhodla se zorganizovat událost věnovanou někdejším bojovníkům.
„Nakoplo mě to k tomu, abych pro veterány něco připravila. Vzhledem k jejich věku jsem nechtěla čekat,“ popisuje, jak vznikl nápad uspořádat debatu s účastníky druhé světové války.
Setkání předcházela návštěva Vosmekové v Základní umělecké škole v obci Bystré nedaleko Poličky. „Dětem jsem povykládala o veteránech. Požádala jsem je, aby pro ně namalovaly obrázky. Dojalo mě, jak se pro ten úkol nadchly,“ sděluje.
Do škol chce chodit i nadále. Učitelé dějepisu by podle ní neměli předávat jen historické údaje, ale také příběhy lidí, které žákům umožní lepší pochopení historie. V budoucnosti by se ráda věnovala i novodobým vojenským veteránům.
Doufá, že se jí podaří navázat s nimi kontakt. „Dokážu si představit, že bych zorganizovala podobný debatní večer i pro ně,“ prohlašuje Vosmeková s odhodláním.
