Rámusem a vůní spáleného ricinu probudit závodního ducha kopce do Soběšic. Cíl, který si vytkli organizátoři sobotní jízdy starých aut a motorek z Králova Pole do Soběšic, zněl možná trochu staromilsky. Přesně ovšem vystihl ducha celé akce.
Stovky lidí, kteří v sobotu ráno zamířili do areálu Centra Kociánka, se totiž přenesly o několik desítek let zpět: Nablýskaná auta a motorky vyrobené většinou před druhou světovou válkou. Dámy v kloboucích, pánové v oblecích, nebo naopak v závodním oděvu s nepostradatelnými brýlemi. K tomu hudba třicátých let a vůně oleje a benzínu.
"Není to závod, je to společenská a kulturní událost," komentoval Karel Kupka z pořádajícího Veteran Auto Moto Clubu.
Jízda do vrchu právě na trati od Kociánky do Soběšic má za sebou dlouhou tradici a stála u samých začátků automobilového sportu v Česku. Poprvé se na této trati závodilo v roce 1924 a v dalších letech se ze závodu stal uznávaný podnik.
Na trati dlouhé 3 200 metrů s převýšením 159 metrů se například v roce 1926 stala absolutní vítězkou slavná česká automobilová závodnice Eliška Junková. Pak se však dostaly do módy závody na okruhu a Soběšická trať zůstala opuštěná. Znovu ožila až při pamětních jízdách.
Ta letošní byla na programu právě tento víkend. Milovníci starých strojů se přitom měli čím kochat. "Podívej, to je první auto, které mělo zkosenou zadní část karoserie," poučoval prošedivělý muž svoji partnerku při pohledu na Tatru 87.
Sice se maličko zmýlil, protože prvním aerodynamickým autem byla její předchůdkyně Tatra 77 z roku 1934 (o legendární Tatře si přečtěte zde), ale partnerce to nevadilo. Souhlasně a chápavě pokyvovala hlavou. "Se stejným typem auta podnikli Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund cestu do Afriky a Jižní Ameriky," doplňoval nadšeně další divák.
O pár metrů dále zase parkovala i nejdelší motorka světa: Čechie - Böhmerland z Národního technického muzea, která je stále pojízdná. Pochopitelně stále obklopená hroznem obdivovatelů.
Na své si přišly i dámy. Vášeň pro předválečnou éru se svým manželem sdílí například Jana Novotná z Bojanovic. "Šiju kostýmy podle toho, v jaké době a jakém státě auto jezdilo," vyprávěla stylově oblečená dáma v nablýskaném Fordu A z roku 1928.
A ačkoliv i ona s manželem projela trať tak rychle, jak jim stroje dovolily, o závod opravdu nešlo. Už jen proto, že první startující auto museli diváci na startu roztlačit. A vítěze jednotlivých cen organizátoři nakonec losovali. Nešlo totiž o čas, ale o zážitek.
