I když sotva začali, už pracanty hledají firmám jako Lufthansa či Česká spořitelna. A investoři se přetahují, kdo jim půjčí peníze na další rozvoj jejich firmy. Zatím je o dvou lidech.
JoboteNa nápadu, který má co nejlépe lidem zprostředkovat práci, dělají dva mladí podnikatelé Tomáš Horáček (26) a Jason J. Bedore (28) už dva roky. Oficiálně ale firma Jobote existuje teprve čtyři měsíce. Stihla však už získat miliony od investorů i klienty, jako je Česká spořitelna, Lufthansa, Air Bank nebo Home Credit. Firma bodovala v podnikatelském programu Jihomoravského inovačního centra StarCube a nyní tam sídlí. |
"Chtěli bychom, aby zaměstnanci měli větší vliv na to, kdo ve společnosti pracuje. Je těžké dělat v týmu, do kterého všechny lidi najímá šéf a pak nás společně přiměje trávit většinu dne, lhostejno, jestli si sedneme," říkají Tomáš Horáček a Jason J. Bedore. Když své kolegy doporučují samotní zaměstnanci firem místo personálních agentur, je podle nich atmosféra v práci o mnoho lepší.
Podnikáte v informačních technologiích. Dokážete vysvětlit své babičce, čemu se věnujete?
Horáček: Není to tak složité. Zaměstnavatel hledá někoho do nové pozice. Je logické, že se obrátí s prosbou na své zaměstnance. Díky naší službě si mohou vytvořit speciální inzerát, který pak umístí na sociální síť Facebook. Když se někdo z jejich přátel díky odkazu o práci dozví a místo nakonec skutečně získá, umíme zjistit, kdo zaměstnance doporučil. A tomu za to vyplatíme odměnu. ¨
Bedore: Minulý rok jsem byl na Vánoce doma v Bostonu a snažil jsem se popsat svému otci, co naše firma v daleké České republice umí. Sakra, nejde mi to, to znamená, že práci nedělám dobře, říkal jsem si. Ale postupně jsme to vypilovali. (smích)
Mohl jste si vybrat americké Silicon Valley, ale nakonec podnikáte v Brně. Jak se to stalo?
Bedore: Původně jsem sem rozhodně nemířil, abych si splnil sen být podnikatelem. Přijel jsem za kamarádem, který tu žil, učit angličtinu. A vlastně je to podobné jako naše služba. Prostě jsem dostal doporučení od blízkého člověka, a to se proměnilo ve zbytek mého života. Ze tří měsíců se staly tři roky. Zamiloval jsem se tu, narodila se mi dcera. Tomáš má také sedmiměsíční dceru. Takže máme hodně důvodů se snažit v podnikání uspět.
DotazníkKde žiji a kde bych chtěl žít V kolik jsem ráno v práci a v kolik odcházím Bedore: Obvykle pracuji od 11:00 do 3:00. S pauzami na rodinu. Nejlepší a nejhorší rozhodnutí mého života Bez čeho se neumím obejít Koho považuji za důležitou osobnost jižní Moravy |
Jak nápad vznikl?
Horáček: Před rokem a půl jsem pracoval v internetovém obchodě Pixmania. Týden co týden nám chodily od nadřízených e-maily, ve kterých byl přiložený soubor s volnými pracovními místy ve firmě. Když jsem ho jednou otevřel, uvědomil jsem si, že ta práce by přesně seděla mému kamarádovi ze střední školy, který právě dostudoval vysokou. Chtěl jsem mu nabídku přeposlat, ale neměl jsem jeho e-mail. A poslat mu soubor ve Wordu přes Facebook se mi nedařilo. Tehdy mě napadlo, že to celé přeci musí jít udělat rychleji a elegantněji.
Ale pak nutně musela přijít chvíle, kdy jste přišel za svými šéfy a řekl, že u nich už nebudete pracovat, ale zato jim můžete něco prodat...
Horáček: V Pixmanii už nějakou dobu viděli, že se úplně nesoustředím na práci ve firmě. (smích) Ale zároveň jim došlo, že naše služba má smysl. Byli naším prvním klientem.
Dnes ale vyhledáváte třeba finančníky pro Air Bank nebo Home Credit či obchodníky pro Lufthansu. Je pro firmu o dvou lidech těžké přesvědčit manažery nadnárodních korporací, že pro ně má spolupráce význam?
Horáček: Zaklepat na dveře. Nebát se a věřit, že máme co nabídnout. Třeba pro brněnskou firmu Webnode, která působí po celém světě, jsme dostali úkol najít pracovníka zákaznické podpory, který by byl rodilý Japonec. Přes Facebook se náš odkaz dostal až na japonskou sociální síť Mixi a pak už jsme jen sledovali, jak si inzerát prohlíží stovky lidí z Japonska. O práci se jich přihlásilo deset.
Přesvědčili jste i investory v soutěži začínajících firem StarCube.
Horáček: Naši službu jsme v tu dobu měli hotovou. Ale přesto to byla velká škola. Podnikání a marketingu. Člověk má před sebou řadu pěti porotců. Mezi nimi Michael Rostock Poplar sedící úplně stejně jako v televizním pořadu Den D. A člověk má jen několik minut na to, aby vysvětlil, proč by měli investovat zrovna do jeho nápadu. Prostě grilování. Myslím, že teď už můžeme s nápadem jít i právě do té televize. (smích)
Když člověk nasdílí váš odkaz na Facebooku svým přátelům, kolik si při úspěšném doporučení jednoho z nich může vydělat?
Horáček: Nejvyšší odměna, kterou momentálně nabízíme, je 50 tisíc korun. Ale měli jsme i vyšší částky. Závisí to na místě, které takto dobrovolník pomůže zaplnit. Třeba programátoři v jazycích Java nebo C++ jsou mimořádně žádaní. Když se zadaří, může si pak člověk díky šikovnému známému koupit menší auto. Některé inzeráty máme vystavené na webu. Sdílet je může kdokoliv.
A to jste přesto výhodnější než personální agentury?
Bedore: Zaměstnanci, kteří někoho doporučují, toho dotyčného už znají. Máme vyzkoumáno, že je tak o 46 procent vyšší pravděpodobnost setrvání nového zaměstnance ve firmě. Je dobrá šance, že jejich kamarád už o té které společnosti něco ví. A o místo se uchází, protože už slyšel, že je to dobré místo pro práci.
Horáček: Ale samozřejmě jsme i levnější než personální agentury. Jejich provize jsou někdy i pět měsíčních platů. Třeba sto padesát tisíc korun.
Jste ziskoví?
Horáček: Chceme být v dubnu příštího roku. Překlenout tohle období nám pomáhají investoři. Velmi nám už od začátku pomohl Jan Všianský. A tento týden jsme získali další finance. Nemůžeme sice říct kolik, ale je to dost na expanzi do celé České republiky a na nastartování byznysu v zahraničí. První kontakty si budujeme v USA. Ale poohlížíme se i ve Velké Británii nebo německy mluvících zemích. Doufáme, že jednou bude práci Jobote hledat po celém světě.
