Teprve když ze stavby spadla pavučina lešení, nabídl se pohled na originální řešení fasády nové galerie. Obrovské bloky bílého kamene pokrývají dům od země až po špičku střechy. O něco podobného se stavitelé v České republice ještě nepokusili.
"Chtěla jsem, aby stavba vycházela z místních materiálů. A přestože jde o novostavbu, měla do okolní historické zástavby co nejlépe zapadnout," říká majitelka galerie Vladimíra Brucháčková Závodná.
Vyhovující kámen našli až v Chorvatsku
Architekt Štěpán Děnge navrhl použít vápenec, z nějž je vytvořena celá Pálava. Najít použitelný kámen však nebylo jednoduché. Pálavský vápenec se už dávno netěží. Navíc je nekvalitní. Snadno nasaje vodu a v mrazu by mohl rozpraskat.
Galerie ZávodnýVyrostla na nároží Husovy ulice v Mikulově, která byla hlavní tepnou někdejšího židovského města. Její zdi i střecha jsou obloženy vápencem přivezeným z chorvatského lomu. Jeho struktura je podobná vápenci, z nějž je utvořena celá Pálava. Galerie se otevře 15. prosince vernisáží výstavy Dalibora Chatrného a Radka Kratiny. Jejich obrazy a plastiky si mohou návštěvníci prohlédnout až do 20. ledna 2012. Při galerii vznikl také Kruh přátel hudby. |
"Potřebovali jsme vápenec, který vypadá jako místní, ale přitom má lepší vlastnosti," vysvětluje Závodná. Jeho kvalitnější obdoba se našla v Chorvatsku na ostrově Brač.
"Je to kámen s obrovskou tradicí. Je z něj postaven Diokleciánův palác ve Splitu, který patří k památkám UNESCO, nebo také Bílý dům ve Washingtonu," tvrdí sochař a restaurátor Radovan Král, který se postaral o konečnou kamennou tvář galerie.
Chorvatský vápenec je podle něj mimořádný svou kvalitou a opracovatelností, ale také zvláštní náladou. "Chorvaté o něm říkají, že je to jediný kámen, který má duši," vysvětluje.
Fasáda ze dvou druhů vápence
Kámen se pro mikulovskou galerii v Chorvatsku speciálně těžil. Tunové bloky do města dovážely kamiony. Opracované kusy vápence pak kameníci složitě připevňovali na zdi i střechu stavby.
Fasáda je rozčleněna dvěma druhy vápence. Každý má jinou strukturu. Jeden je čistější, na druhém jsou mnohem patrnější fosilie. Při pohledu zblízka lze v kameni objevit zkamenělé pravěké rostliny i živočichy.
Technologie použitá na střeše je v Česku zatím nevyzkoušená. "Kamenné desky nemají vlastnosti jako taška. Nejsou překrývané, takže voda skrze ně prosakuje," popisuje Vladimíra Závodná. Na vápencové střeše voda protéká spárami až na spodní izolační vrstvu. Tam se teprve shromažďuje a stéká do odpadu.
Jedinečné je i zpracování kamene na rozích. Každý je vytesán z velkého kvádru, který je "vydlabaný" tak, aby na nároží nebyla patrná žádná spára. "Není to jednoduchá technologie. Výsledek ale pak nepůsobí jako obklad, nýbrž jako skutečná kamenná stavba," míní majitelka galerie.
Kavárna i koncerty
Co ukrývá galerie uvnitř, lidé poprvé uvidí 15. prosince při vernisáži výstavy obrazů a plastik Radka Kratiny a Dalibora Chatrného. Druhý jmenovaný se stal vítězem prestižního ocenění Umělec má cenu. Laureáta vybírají mladí výtvarníci do 35 let a volí z úzkého výběru osobností výtvarného světa, kteří právě nastupující mladou generaci nejvíce ovlivnili.
"Obou vystavovaných umělců si velmi vážím, ve svém oboru patří mezi špičky. Přála bych si, aby jejich díla splynula se vzdušným, prosvětleným výstavním prostorem," řekla Závodná.
Při galerii vznikl také Kruh přátel hudby. Během příštího roku nabídne pět koncertů vážné hudby. Současně se v galerii otevře kavárna, která bude sloužit také jako studovna uměleckých časopisů a publikací.
