Šestnáctiletý Karel Hanika s oblibou hraje motorky na herní konzoli PlayStation. Pro rodiče, kterým by snad vadilo, že u televize tráví moc času, má však skvělý argument. On jen tak nezabíjí čas. Trénuje.
Téma magazínu CITYUltrarychlý motocyklový závodník. Vědkyně, která miluje chemii i tancování. Vynikající klavírista pouštějící se třeba i do fyziky. Modelka, která fotila pro slavný Vogue. Všichni mají společné dvě věci. Jsou z Brna a ještě jim nebylo osmnáct let. Květnový magazín CITY představuje talenty Brna. Sedm příběhů těch, kdo si za svým snem jdou už odmalička a tvrdě při tom dřou, postupně vyjde i na brno.iDNES.cz. Další, červnové vydání magazínu CITY vyjde už 28. května. |
Po tratích, které ve stejných hrách projíždějí miliony jeho vrstevníků po celém světě, s oblibou frčí i ve skutečnosti. Je motocyklový závodník.
"Počítačové a reálné zatáčky jsou skoro stejné, už jsem takhle natrénoval třeba pět tratí a vždycky to jelo, kam mělo," usmívá se jezdec motocyklového podniku Red Bull Rookies Cup. Ač do něj vloni vyjel poprvé, hned obsadil vynikající třetí místo.
"Poprvé jsem se v pěti letech rozjel na Masarykově okruhu na minibiku. Hned se mi ale zadřel řetěz a skončil jsem na asfaltě," chechtá se svým začátkům Karel.
Přesedá se, vyvažuje a svaly dostávají zabrat
I když se mu zpočátku do sedla znova nechtělo, nakonec na motorku zase sedl. A dobře udělal. Rok nato jel celou sezonu. A přišly první úspěchy.
Závodník na motorce se moc nenadře, sedne si a nechá za sebe pracovat výkonný motor, řekl by si laik. Karel ovšem omyl opravuje. Celou zimu z dobrého důvodu tráví v posilovně.
"Stačí čtvrthodina na motorce a člověk začíná pořádně cítit ruce, stehna, lýtka. Sedí se minimálně, pořád je potřeba přesedat a vyvažovat," vysvětluje.
Závod přijde na tisíc eur. Krát čtrnáct.
Jezdec, který zároveň studuje Gymnázium Matyáše Lercha, se někdy přistihne, jak v duchu nepřítomně projíždí trať příštího závodu. Znát po paměti každou zatáčku je totiž nutnost. Při závodě o tom, kdy zatočit, už není čas přemýšlet.
I když na rozdíl od mnoha soupeřů na tratích v zimě nemůže trénovat, je známý tím, že si trať zapamatuje v mžiku. I proto je tak úspěšný. Zažil privilegium, kterým se jen tak někdo chlubit nemůže: vyhrát na slavném Masarykově okruhu.
"Fanoušci na náš závod zůstali a moc mi pomohli. V ochozech mou výhru viděli rodina i kamarádi," je pyšný Karel. Natahovat se po výhrách není ale vůbec levné. Často na to padnou všechny peníze, které je rodina schopná dát dohromady, plus příspěvky dobrovolníků.
"Závod po Evropě stojí tisíc eur. Takových závodů je v sezoně čtrnáct. Výhodou je, že motorku a oblečení mi půjčují sponzoři," říká Karel. Proklatě rychlý středoškolák putuje za závody po celé Evropě.
Letos poprvé vyrazil i do Ameriky. Na chození po památkách většinou není čas. Přesto si velký fanda letadel cestování vychutnává. "Když se jede autem, už se mi moc nechce," směje se.
Průměr? Deset pádů na sezonu
O to víc mrzí, když Karel místo profrčení cílem na trati spadne. "Průměr mám deset pádů na sezonu. Padám třeba v sedmdesátikilometrové rychlosti. Člověk musí být tak trochu akrobat, aby si moc neublížil," vykládá. I přes karamboly netouží dělat v životě nic jiného.
"Je to sport. Není to práce. Kdyby se dařilo na vysoké úrovni, jednou bych se tím snad mohl živit. Ale celkem máme ve světě tři nebo čtyři české jezdce, kteří to dokázali. Proto studuju ještě gympl," říká mladý jezdec.
Teď má co dělat. Díky svému fenomenálnímu úspěchu je velký favorit začínající sezony. "Jednou bych si chtěl zajet závod s Valentinem Rossim v MotoGP a zkusil ho předjet," přeje si Karel. Řidičák na motorku paradoxně nemá. Na silnicích je pro motorkáře nebezpečno.
