Podobnou debatu jsem zapředla s obsluhou, která měla zrovna službu. Za okny právě panovala vlezlá chumelenice a na chodníku ležela vrstva rozbředlého sněhu. Za takového typicky lednového počasí jsou nohavice kalhot příchozích hostů promáčené a ruce bývají obyčejně prokřehlé. Člověk si rád objedná horkou čokoládu nebo grog. Jenže já jsem řidič a potřebuji něco bez alkoholu.
"Horkou čokoládu nemáme," dozvídám se u obsluhy. A také nemají kakao, a vlastně vůbec žádný teplý nealkoholický nápoj. Jen čaj. Zapomínám na horké hruškové nebo jablečné zahříváky, teplé koktejly a další nápoje, kterými si dobré kavárny v zimě přetahují svou rozmazlenou a promrzlou klientelu. A objednávám si espresso s mlékem.
To je teplé a v malé konvičce. Což je plus, zato prodražuje kávu o pětikorunu, celkem stojí 30 korun. Espresso je bez sklenice s vodou, hezky naservírované, v netradičním kávovém porcelánu, a na tácku. V zajímavém šálku je však příliš mnoho kávové tekutiny a hladinu nezdobí žádná crema.
Přestože kávy je v šálku moc a extrakce tudíž neproběhla správně, není spálená. A nevýrazně, vcelku libě voní. Ovšem žádný silný kávový zážitek se nekoná.
Zadívám se na tabuli hned u vchodu, vyjímá se tam velkými písmeny napsaný nápis – ledová káva. Mám pocit, že se ocitám v mrazivé říši lhostejnosti a chladu.
Podobná debata na téma dezert
V jídelním lístku je seznam cenově dostupných klasických zákusků – špičky, linecká kolečka a další. Dozvídám se, že nic z toho nemají, jen marlenku a medovník. A opravdu, nevelká skleněná vitrína je úplně prázdná a světlo v ní vypnuté. Obsluha odpovídá vlažně. "Opravdu nemáme. Jen zmrzlinu."
Listuji dál v odrbaném jídelním lístku a v barevných prospektech. Zkusím tedy ještě palačinku, i když ji nabízejí s kopečkem zmrzliny. Palačinku už také nemají. Nakonec jsem si vybrala mléčný banánový koktejl za 40 Kč. Se zmrzlinou. Tu mají. Ale slečna se mě snaží povzbudit, tak studený ten koktejl prý zase není.
Ještě ověřuji, zda jsem ve správném podniku. Poměrně rozsáhlý prostor je prakticky rozdělen na dvě části – na kavárnu a cukrárnu. Mohlo by to fungovat výborně! Obě poloviny se obsluhují z jednoho barového pultu. Když se snažím dopídit, zda se raději nepřesunout do kavárny, prý ne, mají tam to samé a navíc se tam kouří. Ale cigaretový kouř ignoruje všechny optické zábrany a našel si cestu i do cukrárny. Marně přemýšlím, kde se stala chyba.
Přes den kavárnou, večer hospůdkou
Podnik zřejmě běží na jiném principu než je na první pohled zřejmé. Na stole leží stojánky, které slouží k úschově pivních tácků. Točí se tu nepasterizovaný Bernard, možná tedy podnik funguje jako večerní hospůdka a chodí se sem na pivo. To se v městech v okolí Brna někdy stává.
Informace o kavárněKavárna a cukrárna Karolínka 682 01 Vyškov |
Seriál se pokouší zmapovat úroveň kavárenských služeb na jihu Moravy. Navštěvujeme provozovny jako běžní hosté, bez ohlášení a chováme se úplně stejně jako každý návštěvník. Pokud tedy došlo k nějakému záhadnému útlumu služeb, byli zklamáni všichni hosté, kteří sem zavítali. Pro tentokrát si kavárna a cukrárna Karolínka ve Vyškově, jinak účelně řešená a dokonce bezbarierová (i s toaletou pro vozíčkáře!), vysloužila body z nejnižších.
