Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bývalá tlumočnice vede fotografickou firmu. Už vyfotili tři miliony dětí

  9:27aktualizováno  9:27
Kateřina van Kranenburg začínala ve fotografické branži před dvaceti lety. Dnes je její Photodienst Brno největší tuzemskou firmou specializující se na dětskou fotografii. Už vyfotili přes tři miliony dětí. "Fotit děti znamená udělat ve škole zábavnou show," tvrdí podnikatelka.

Kateřina van Kranenburg z Photodienst Brno. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Své vlastní podnikání začala Kateřina van Kranenburg v roce 2002, kdy se rozhodla odkoupit českou část německé firmy specializující se na dětskou školní fotografii. Společnosti dala jméno Photodienst Brno. Během své existence firma vyfotografovala 3,2 milionu dětí.

V čem je focení dětí jiné? "Náš fotograf musí být výjimečná osobnost, polovinu jejich práce představuje totiž jejich chování," říká.

Jak těžké je vybudovat úspěšnou fotografickou firmu?
Jednoduché to nebylo. Začínala jsem jako tlumočnice. K firmě jsem se dostala tak, že jsem šla tlumočit pohovory při nabírání nových zaměstnanců a nakonec nabrali oni mě. Tenkrát to byla nadnárodní společnost s německým majitelem. Vše byla úplná náhoda.

Kateřina van Kranenburg

Je rodilou Brňankou, označuje se za patriotku. Vystudovala Střední ekonomickou školu v Brně, ve studiu pak pokračovala ročním kurzem němčiny. Díky tomu začínala kariéru jako tlumočnice. Před jednadvaceti lety začala spolupracovat se zahraniční fotografickou firmou, v roce 2002 její českou část odkoupila. Photodienst Brno, s. r. o. je největší tuzemskou firmou specializující se na dětskou školní fotografii. S manželem, Holanďanem, má dva syny, osmiletého a jedenáctiletého. Každý rok tráví léto v karavanu na cestách po světě.

Kudy vede cesta od tlumočení do vedení fotografické firmy?
Všechno jsou to služby a práce s lidmi mě baví. Našla jsem k ní vztah, je to také o pečlivosti a zodpovědnosti. V začátcích jsem se starala hlavně o administrativní kontakt se zahraničím. Měla jsem tehdy štěstí na úžasnou právničku, která se mi několik let věnovala a naučila mě prakticky všechno.

Jak dlouho trvalo, než jste si řekla, že už to zvládáte a firmu odkoupíte?
Společnost měla problémy v jiných zemích, v Polsku, v Maďarsku. Náhodou se nám v Česku vyhnuly. Díky tomu, že tady firma dobře fungovala, navrhli mi majitelé, abych ji celou vedla, na což jsem přistoupila. Po nějaké době, v roce 2002, jsem měla stále silnější pocit, že nedostáváme zpětnou vazbu a že už nás mateřská firma tolik neposouvá dál. Využila jsem příležitosti a firmu odkoupila.

Co jste měla tedy v plánu? Firma byla najednou vaše...
Vedl mě hlavně manžel. Vždycky říkal, že když už vydávám tolik energie, tak ať ji dávám do svého, mám volné ruce, ale nesu i riziko. Když jsem se osamostatnila, začala jsem se hned zajímat, co se v mém oboru děje za hranicemi. Stali jsme se členem mezinárodní asociace dětských školních fotografů PSPA se sídlem v Americe. Vyrazili jsme na první veletrh do Spojených států, hodně jsme se dozvěděli. Česko je malé, tady se těžko můžu radit se svým konkurentem.

Kolik firem se v Česku specializuje na dětskou školní fotografii?
Tak, jak jsme to pojali, jsme největší. Naše firma fotí nejen portréty, ale hlavně celé postavy. A především, pracujeme s rekvizitami. Musím přiznat, že jsme i dost kopírováni, mnoho lidí čeká, s čím přijdeme, a po roce po dvou vidíme naše nápady u druhých.

Dá se s tím nějak bojovat?
Nedá, ale říkám si, že dokud mě někdo kopíruje, je to fajn, přicházím s dobrými novými myšlenkami. Konkurence je zdravá, ale v Česku bohužel není příliš inspirativní.

Jaká je vlastně hodnota firmy?
Při dvacátém výročí jsme spočítali, že jsme za dvě dekády vyfotografovali 3,2 milionu dětí. To je asi nejlepší představa o hodnotě firmy. Jsme zdravá firma, po celých dvacet let prosperujeme.

Své fotografy speciálně školíte pro práci s dětmi...
Dětská školní fotografie je totiž speciální obor. Právě proto, že se pracuje s malými dětmi, ke kterým si musí fotograf udělat vztah a najít cestu. Nejde jen o výsledné fotografie, ale o to, jaký dojem po sobě fotograf ve školce či ve škole zanechá, jak to tu školku baví.

Když najímáme nové fotografy, což se moc často neděje, protože pro nás pracují někteří i patnáct let, při rozhovoru s adepty jim vysvětluji, že do školky jedou dělat představení, show. Děti se jich nesmí bát, což je otázka psychologie. Najímáme si i firmy na školení, klademe velký důraz na úvod samotného focení, chceme, aby se děti cítily příjemně. Pokud mezi ně člověk vlítne, všechno rychle odbude a ujíždí na jinou zakázku, je to pak z fotek poznat a škola si nás už nevyžádá.

Kolik má firma zaměstnanců?
Máme stálý tým dvaceti zaměstnanců, který tvoří vedení a zázemí firmy, dále také spolupracujeme s fotografy v jednotlivých krajích. Celkem i s fotografy, kteří pracují na svou živnost, nás bývá kolem čtyřiceti pěti.

Sama jste někdy fotila?
Ne. Mým úkolem je, aby celý tým fungoval, byl v pohodě, vyvíjel se a zdokonaloval. Pro mě je důležité jezdit s obchodním oddělením do zahraničí, být ve styku s kolegy v oboru, hledat trendy, které by se mohly na českém trhu líbit, něco, čím bych mohla svůj obor obohatit. V terénu pro nás pracují muži, z kanceláře jim vládnou ženy.

I když teď jsem kvůli několika odchodům na mateřskou dovolenou přijala muže i do vedení. Ženy, které se rozhodnou po narození dětí vrátit do práce, podporuji. Vytváříme jim takové podmínky, aby mohly přijít alespoň na pár hodin nebo pracovat z domova. Myslím, že stálý kontakt je to pro obě strany důležitý, přispívá dobrým vztahům, na děti jsme ostatně v kanceláři zvyklí.

Z čeho čerpáte inspiraci?
Český trh je hodně konzervativní a Češi chtějí mít na fotografii tradiční motivy. Když se podívám na uplynulé Vánoce, určitě jsme i my vycházeli z tradice. Musíme však dávat pozor, abychom se neopakovali.

Osobně jsem připravovala už minimálně patnáctery Vánoce. Většinou nabízíme dvě fotografická plátna, takže jsem představila již třicet projektů. Nemůžete mít stále jen kapříky, jablíčka a vánoční stromečky. Odlišit se je důležité. Jezdím na zahraniční veletrhy, kde nakupuji rekvizity. V Brně také spolupracuji s filmovými výtvarníky.

Jaká je orientační cena za vaše fotografie?
Sada obsahující portrét i postavu v široké škále rozměrů fotografie stojí přibližně 280 korun. Je to kolem dvanácti fotografií.

Máte nějaké vtipné zážitky z focení s dětmi?
Byla jsem na jednom veletrhu a viděla tam sněhové koule. Přišlo mi to jako rekvizita vtipné, tak jsme je nakoupili. Jenomže jak byly koule lehké, kutálely se nám po celém plátně, takže jsme je museli rozřezat a nasypat do nich kamení, aby zůstaly ležet na místě. Jednou jsme na podzim fotili s jablky, když je ale děti stále okusovaly, museli jsme sehnat nová, hezká umělá.

Kdy máte nejvíce práce?
Největší fofr je před Vánocemi, fotografujeme desetitisíce dětí měsíčně. Rekvizity musí být perfektně připravené a kvalitní. Při tak velkém množství škol a dětí, které navštívíme, by se mohly fotografovi rozpadnout. Všechny předměty jsou proto i poměrně drahé. Už nyní řešíme přípravu na Vánoce 2015. Tedy dva roky dopředu.

Jsou i nějaké letní trendy?
Fotografujeme Den matek a Velikonoce. Pro letošek jsme připravili březový háj. Nejprve jsem objevila zajímavou ptačí budku ve Švédsku. Našla jsem si tam ornitologa a koupila ji od něj, následně jsem přidala břízu. Až když jsem měla tyto dvě věci, přemýšleli jsme, co s tím dál. Nápad s krmením ptáčků nám přišel hezký.

Má vaše práce i nějaká rizika?
My fotografujeme na vlastní náklady, neseme riziko, že si rodiny fotografie následně nekoupí. To bylo ze začátku i naším největším problémem. Nikdo nechápal, jak můžeme fotit děti bez povinnosti si fotografie odkoupit. Zavedli jsme tento způsob na našem trhu vlastně my. Nutí nás to dělat fotografie co nejlepší a co nejhezčí.

Ty neprodané jsou evidovány a poté protokolárně skartovány. Důvodem je, že na fotografiích jsou nezletilé děti. Zpočátku jsme měli různé kontroly z magistrátu, od policie nebo z kriminálky, což nás naučilo mít systém a pořádek.

Takže se může stát, že dítě vyfotíte a rodiče fotku potom nechtějí?
Ano, to se může stát a někdy se to stává. Řešíme takové případy s fotografy i obchodním oddělením, scházíme se a diskutujeme nad prodejností jednotlivých motivů. Hledáme a analyzujeme, v čem mohla být chyba.

Jaké to je pracovat se školkami a školami? Nechají si poradit?
Máme vlastní obchodní oddělení, které s jejich vedením komunikuje. Přicházíme s návrhy, škála našich služeb je veliká. Ale posloucháme a vnímáme i to, co školy připomínkují, nebo o co mají zájem. Vždycky však existuje riziko horší prodejnosti, rozdíly jsou i regionálně. Snažíme se ovšem uspokojit všechny zákazníky tak, aby se k našim fotografiím vraceli i po letech a měli z nich stále radost.







Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.