Ptají se vás děti na Ježíška? Jak jim vysvětlujete, že dárky nosí nemluvně?
Abych se přiznal, já jim to nevysvětluji, jelikož tohoto podání se jim dostalo již od rodičů a prarodičů. Každopádně jim ale vysvětluji, že dárky jsme obdarováni na základě a na památku toho, že nebeský Otec obdaroval svět darem svého syna, jehož známe jako Ježíše z Nazareta.
Proč jsou přes rok prázdné kostely a na půlnoční mši plné?
Podle mého skromného mínění je to tím, že účast na půlnoční bohoslužbě představuje pro mnoho lidí letitou tradici, patří k Vánocům a pro nemálo lidí je to i vyjádření jisté vzájemnosti a pospolitosti. Já naštěstí působím v oblasti, kde jsou kostely o nedělích zaplněny i během roku.
René Václav Strouhal (37)
|
Býváte speciálně před touto mší nervózní a připravujete se intenzivněji než jindy?
Příliš nervózní před ní nebývám. Jsem součástí obřadu, který spoluvytváří přisluhující u oltáře, sbor na kůru, lidé v lavicích. Na celkový dojem z půlnoční nejsem sám. Nicméně štědrovečerní kázání je přece jenom lehce odlišné od těch klasických nedělních. Hlavně kvůli tomu, že na Štědrý den přicházejí i lidé, kteří jsou církvi vzdálenější a bohoslužby pravidelně nenavštěvují. Témata vánočních promluv proto krouží kolem otázek smyslu lidského života, naděje pro zklamané a zraněné a kolem toho, že Bůh není lidem vzdálený.
Někteří faráři si kázání stahují z internetu. Děláte to také?
Kázání má být jako minisukně - krátké, přiléhavé a něco krásného skrývající. Ovšem to předpokládá, že tomu předchází nejen studium biblických textů, které na obřad připadají, ale i historických a literárních souvislostí, v nichž text vznikal. Dále je třeba tyto texty aktualizovat do dnešního života, aby je posluchači dokázali nejen lépe pochopit a přijmout, nýbrž i konkrétně žít. K tomu patří i inspirace od jiných autorů, ať z knih nebo solidních stránek internetu. Může mě to inspirovat k novému pohledu na skutečnost, ale kázání si tvořím osobité. Koneckonců necítil bych se ve svědomí dobře a i farníci by poznali, že v těch slovech nejsem autentický.
Vnímají v dnešní době lidé Vánoce i z křesťanského hlediska?
V našem sociokulturním prostředí většina lidí má povědomí a z těchto zase většina více než povědomí o tom, že za tím vším je oslava narození Ježíše Krista, což minimálně vnímají ze scenerie betlémů a z někdy až všudypřítomných koled.
Jak vlastně prožíváte Štědrý den?
Odpoledne si užiju rybí polévku u známých a jejich čtyřem dětem přinesu dárky pod stromeček. Ve čtyři hodiny mi začíná sváteční mše svatá pro rodiny s malými dětmi. Děti v průvodu přinesou dřevěnou sošku Jezulátka, kterou vloží do připravených jeslí před oltářem. Pak zpívají a hrají na různé nástroje. Po skončení mše svaté odjíždím domů za rodiči. S nimi posedím u štědrovečerní slavnostní tabule a rozbalíme dárky. Čas pro toto pěkné setkání mám ale vždy omezený. V deset a ve dvanáct hodin večer mě totiž čekají další bohoslužby.
Vánoční cukroví pečou i muži. Zkoušel jste to někdy, nebo patříte k těm, kterým hoří v kuchyni i utěrka?
Jako chlapec jsem doma vánoční cukroví pomáhal péct a těšíval jsem se na to. I když jsem popravdě řečeno asi spíše překážel. Nyní se o pečení cukroví ani nepokouším. Pro dva dost pádné důvody - neumím to a zaměstnávají mě činnosti, které se bez kněze neobejdou.
Nezalitoval jste někdy přes vánoční svátky, že nemáte ženu a děti?
Musím přiznat, že v jistých okamžicích bych kolem sebe ženu a děti měl velmi rád a je to přirozené. Nicméně zrovna o Vánocích zažívám takový kolotoč povinností a setkávám se s tolika lidmi, že naopak vítám pracně vyšetřené chvilky samoty.
Přál jste si jako dítě nějaký dárek, který jste nikdy nedostal?
Patrně autodráhu, protože jsem ji vídával u svých kamarádů. Dárky pod stromečkem bývaly praktické a v rozumné míře. Ale jsem dnes velmi rád, že jsem si z rodiny odnesl do života skromnost. Kdo nemá vysoké nároky, není štvancem svých přání a je vnitřně svobodný.
Chodíte nakupovat vánoční dárky do přeplněných obchodních domů, nebo se jim vyhýbáte?
Jsem v nakupování typický chlap. Nejen že nemám ty správné invence, ale především mě nebaví trávit čas nákupy. Každopádně není zbytí a do velkých obchodních domů musím zajít nakoupit dárky pro svou rodinu a přátele. Projdu obchodní dům, něco mi cinkne v mysli, nakoupím a peláším spěšně pryč. Pro farníky mám každý rok také připravený dárek - najdou jej 25. prosince vzadu v kostele.
Jak jste se dostal k víře? Děti chodí zpravidla do kostela s rodiči nebo prarodiči, ale bývá to spíše z donucení či tradice.
Moje víra se vytvářela a formovala opravdu v prostředí rodiny. Pamatuji si, že kolem první třídy se mi někdy nechtělo, ale jinak jsem do kostela jako dítě chodil rád, a to zvláště od té doby, kdy jsem začal ministrovat. Ministrování mě bavilo a přiznávám, že mně to při bohoslužbě i rychleji utíkalo. Nicméně jsem logický typ člověka. Měl jsem ve velké oblibě nejen humanitní předměty, ale i ty exaktní. Přišlo období, kdy jsem začal klást ne do rozporu, ale do spojitosti víru a vědu. Objevování těchto souvislostí a relací je pro mě dodnes velkým dobrodružstvím.
Chodíte třeba do hospody? A jak na vás chlapi u piva reagují? Připadá vám, že jsou třeba slušnější, nebo také před vámi nadávají?
Sem tam jsem se tam s někým stavil. Ale spíš chodím na plesy, hodové zábavy, spolkové akce. Všude tam, kam mě lidé zvou a těší se na přítomnost kněze. Je pravda, že si dávají pozor na svůj slovník, ale někteří se i zapomenou. Pak se povětšinou omlouvají.