Ochranu budovy ministr sice ponechal, oproti původnímu návrhu Národního památkového ústavu ji ale významně zmírnil. Zůstat musí pouze nejvýznamnější místa utrpení vězněných a popravených z druhého a třetího odboje, jako třeba kaple, popraviště a cely smrti.
Většinu barokního krovu, jehož restaurování by stálo desítky milionů korun, ale může město odstranit a místo něj postavit například dvě patra bytů. Zachovat nemusí ani všechny nápisy na zdech cel, které tam vyryli vězni.
Rozhodnutí velmi překvapilo badatele i památkáře. Ministr Daniel Herman se totiž postavil na stranu města, které status kulturní památky odmítalo, protože by to prodražilo výstavbu Kreativního centra. Projekt za nejméně 400 milionů korun přitom vedení Brna zařadilo mezi svoje strategické projekty.
„Jsem konsternovaný. Je to v rozporu s názory odborníků,“ reagoval Aleš Homola z brněnské pobočky Národního památkového ústavu, která zpamátnění káznice navrhla.
Magistrát rozhodnutí respektuje
Podle verdiktu ministra, proti němuž se není možné odvolat, je totiž hodnota káznice ve vazbě na historické osobnosti, jež v ní trpěly, ale ne v původní barokní architektuře.
„Jinými slovy, kdyby tam nebyl zavřený básník Jan Zahradníček či odbojáři a nepopravovalo se tam, stavba by dle ministra neměla parametry kulturní památky,“ podivil se Homola. Budova je ale podle něj cenná i proto, že je na mnoha místech zachovaná prakticky v původním stavu z konce 18. století.
Náměstek primátora pro kulturu Matěj Hollan (Žít Brno) odmítl Hermanův verdikt komentovat a odkázal na tiskové vyjádření magistrátu. V něm mluvčí Filip Poňuchálek pouze konstatuje, že magistrát dokument obdržel.
„Město rozhodnutí respektuje, v nejbližších dnech se s ním důkladně seznámí a zanalyzuje je. Zástupci města vše budou komentovat při nejbližší možné příležitosti,“ uvedl mluvčí.
Dokument, který má MF DNES k dispozici, přesně vyjmenovává, co má zůstat zachováno – kaple, popraviště a cely smrti. Při stavbě Kreativního centra naopak připouští požadavky města, mimo jiné vybourání dalšího vjezdu do věznice z Bratislavské ulice, snesení většiny cenných barokních krovů, zvětšení oken, zateplení fasád, posunutí či vybourání příček cel.
„Příslušný orgán státní památkové péče nesmí klást zbytečné a nepřiměřené překážky vlastníkovi areálu – městu Brnu – při rekonstrukci a adaptaci areálu pro účely veřejně prospěšného Kreativního centra,“ stojí v ministrově rozhodnutí.
Pro ilustrační příklad má být dochována pouze část vzkazů vězňů na zdech, dveře cel s kováním, kukátka či číselníky dozorců. A to jen pokud to zásadně nenaruší výstavbu. Původně přitom ministerstvo chtělo, aby zůstaly všechny. Výjimečné je i to, že rozkladová komise revidovala po odvolání města zpamátnění ne po formální, ale věcné stránce. A také, že se přiklonila k jeho argumentům.
Přednost má kreativní centrum, říká ministr
Podle badatele Miroslava Kasáčka, spoluautora výstavy o vězních z Cejlu, který se historií budovy dlouhodobě zabývá, není ani teď káznice dost prozkoumaná, a Brno tak může přijít o jedinou kulturní památku tohoto typu v Česku. „Vypadá to, že se má památková péče podřídit Kreativnímu centru. Mělo by to ale být opačně,“ prohlásil Kasáček poté, co se s dokumentem ministerstva kultury seznámil.
Dodal, že pokaždé když věznici zkoumal, nacházel další neobjevené věci. „Dokonce existují domněnky, že jsou tam někde ještě pohřbené oběti komunistických represí. Pro Brno je to velká šance vybudovat místo paměti,“ upozornil.
Podle ministra Hermana má ale přednost Kreativní centrum, jež přispěje také k oživení okolní lokality zvané Bronx. Kromě výstavních a zasedacích prostor, ateliérů, kaváren, knihovny, dílen či multifunkčních sálů zde mají vyrůst i byty a komerční prostory, jež na provoz centra aspoň částečně městu vydělají.
