"Brněnskou předností bylo, že politické orgány v něm sídlící dlouhodobě preferovaly dialog před konfrontací. Když navíc divadla, nezávislé kluby, podzemní semináře, církve, samizdat a další aktivity dokázaly intenzivně působit na obyvatele města, byly vytvořeny ideální podmínky pro získání co nejširší podpory pro rozloučení se s dosavadním režimem," shrnuje brněnská specifika Lukáš Jelínek.
Brněnské fórum
Republikovým unikátem občanské angažovanosti za normalizace se na jaře 1989 stalo takzvané Brněnské fórum. Impulzem ke vzniku byl projekt rychlostní silnice, která měla vést v Pisárkách po pravém břehu řeky Svratky ulicí Veslařskou.
seriál končí
Tímto dílem tento seriál končí. |
Seriál Disidenti jižní Moravy vznikl v MF DNES při příležitosti dvaceti let, jež uplynuly od Sametové revoluce, v dubnu 2009."Zarazila nás nesmyslnost návrhu," objasnil čelný zakladatel Brněnského fóra Václav Čermák, co jej s přítelem Pavlem Vydrářem vyburcovalo k akci.
"Pokud by se záměr uskutečnil, začalo by brutální ničení krásných pisáreckých svahů a vzácného údolí řeky Svratky. Obrovská silniční tělesa by se zařezala do lesů. Estakády a rampy několika mimoúrovňových křižovatek by rozporcovaly území na mnoho ztracených ostrůvků. Brno by ztratilo hodnotné území, které sloužilo řadě generací," popisuje projekt Čermák, který s Vydrářem přes pochybnosti okolí v srpnu 1988 sepsal petici proti stavbě určenou Předsednictvu vlády ČSR a Národnímu výboru města Brna.
"Nezávislé iniciativy byly tehdy ještě přijímány s nelibostí, jako něco, co sype písek do dobře promazaných ozubených kol reálného socialismu," vzpomíná Čermák.
S dalšími přáteli hlavně ze základní organizace Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) v Kamenné kolonii se rozhodl obrátit na "běžného Brňana".
K sochaři Vladimíru Matouškovi z ČSOP z Kamenky se postupně přidali mladí architekti Jan Sapák, Petr Hrůša a Petr Pelčák, připojovali se brněnští disidenti Hanka Holcnerová, Jan Šabata či autorka tohoto článku.
"Na utajované schůzce s Vladimírem Matouškem koncem zimy 1988 navrhl Jaroslav Šabata ustavení Brněnského fóra," vzpomíná Čermák na návrh předního disidenta.
"Vladimír Matoušek mínil, že je na čase vystoupit z disidentských diskusních kroužků na veřejnost," doplňuje vzpomínky na zrod Brněnského fóra Čermák.
Organizace ČSOP z Kamenky se coby organizátor ujala uspořádání prvního fóra 20. dubna 1989 v C-klubu v Kohoutovicích. Kromě Vladimíra Matouška a architekta Jana Sapáka tam vystoupil bratislavský "ochránce přírody" Ján Budaj, pozdější čelný představitel listopadového převratu na Slovensku.
Na Brněnském fóru přednesl nekompromisní, neohrožený a odborně fundovaný projev stejně jako další řečníci, kteří volali po pravdivé a objektivní informovanosti občana, po potřebě skutečné spolupráce s poslanci a nutnosti diskuse v tisku.
Druhé Brněnské fórum bylo 1. června 1989 svoláno opět do C-klubu, jenže režimu došla trpělivost a sál byl uzavřen z "technických důvodů". Otevřít se jej nepovedlo ani na fórum pozvanému náměstku primátora Jiřímu Hlaváčkovi. Shromáždění se proto odehrálo na soukromé zahradě Václava Čermáka v Pisárkách.
Třetí fórum se přesunulo do sálu teplárny na Špitálce a 15. června tam asi dvě stě Brňanů za moderování divadelníka Petra Oslzlého diskutovalo o projektu rychlé tramvaje v Brně, která měla nenapravitelně zničit parky za Domem umění a Janáčkovým divadlem. Účastníci odhlasovali, že se mají přípravy rychlé tramvaje v Brně zastavit.
Čtvrté Brněnské fórum se věnovalo pisárecké Pražské radiále. Sešlo se v Divadle na provázku a jeho výsledkem bylo třicet petic proti radiále s 320 podpisy, kterými občané bombardovali poslance Bohumila Urbana. Proti radiále se postupně začal stavět i Městský a Okresní výbor ČSOP, Brontosauři, časopis Veronika i Jiří Růžička z Rudého práva a nakonec též poslanec Jiří Procházka.
Přišli i funkcionáři
"Začátkem srpna 1989 se podařilo dosáhnout zlomu," vzpomíná Václav Čermák. "Úředníci s námi začali jednat jako s partnery. Primátor Josef Pernica nás přizval k posuzování šesti variant vedení komunikací Pisárkami. Na základě nezávislého hodnocení byla varianta prosazovaná úředníky města Brna vyhodnocena jako nejhorší," líčí vítězství občanského vzepětí Čermák.
Po prázdninách roku 1989 začali fórum navštěvovat i oficiální funkcionáři. "Vypotili tu mnoho potu a vyslechli mnoho otevřených kritických slov, mnoho nesouhlasných reakcí," vybavuje si Čermák.
Tak na páté shromáždění 25. září přišel svou otevřenost proklamovat primátor Josef Pernica, který svůj vstup vůbec neměl lehký, protože těsně před začátkem znemožnila Státní bezpečnost Petru Oslzlému znovu fórum moderovat a propustila ho až po skončení.
Šestá akce 25. října ve Vysokoškolském klubu na Grohově ulici promítla filmový dokument architektů Hrůši a Pelčáka o nekulturním a bezduchém bydlení v tehdejším Brně. Přítomný vedoucí odboru územního plánu města Brna sklidil se svými prohlášeními smích v sále. Velký potlesk si naopak vysloužil Petr Hrůša, když prohlásil, že "nejde jen o ekologické nebezpečí, ale o nebezpečí zničení kultury, pokud si neuvědomujeme, že i ošklivost zabíjí".
Další shromáždění plánované na 22. listopadu 1989 předběhly události 17. listopadu. To už však byli o fóru informováni disidenti v Praze. "BF se tak stalo určitým předobrazem Občanského fóra," uzavírá Čermák.
"Příliš málo si uvědomujeme, že totalitní, zahnívající režim sedmdesátých a osmdesátých let mohl existovat tak dlouho jen díky tomu, že si kupoval naše duše velmi levně a bez většího odporu nás demoralizoval pokryteckou hrou na socialismus," hodnotí dnes z dvacetiletého odstupu normalizační léta Čermák.
"Na této absurdní hře jsme se podíleli téměř všichni. Aniž bychom se podívali sami sobě do tváře, hledali jsme vinu jinde. Absence sebereflexe nás pronásleduje dodnes a je příčinou neutěšeného stavu dnešní politiky," myslí si otec-spoluzakladatel Brněnského fóra.
"Význam fóra spočíval v naplnění myšlenky občanské společnosti. Moc, přes počáteční nechuť, ustoupila pod tlakem občanů a byla ochotna jednat," uzavírá své dojmy Václav Čermák.
