Brněnské kino Art slaví devadesáté narozeniny. | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Kinu Art je devadesát, už se jmenovalo Jugendkino i Kino

  • 2
Jubilující Kino Art, které ve čtvrtek oslavilo devadesátku, pořádalo o den později party. A přestože už není žádný mladíček, pozvalo si DJ Liquida a všem zadarmo nalévalo. Jak to ale před skoro stoletím začalo?

Bratři Lumiérové poprvé promítali 28. prosince 1895 v pařížské kavárně Grand Café na ulici Kapucínů. Už půl roku nato se filmový zázrak dostal do Brna (o dva měsíce dřív, než se poprvé promítalo v Praze) do hotelu Grand, kde tenkrát v srpnu 1896 kinematograf Albert Schiller pro velký zájem promítal každý den po dobu čtrnácti dnů, než se Brňané kina nabažili.

Promítalo se od deseti dopoledne do osmi do večera každou půlhodinu a zájemci o zhlédnutí pohyblivých obrázků museli zaplatit padesát krejcarů.

Tak přišla éra kočovných kinematografů. A v roce 1907 byl na náměstí Svobody dokončen první stálý brněnský biograf nazvaný The Empire Bio Co, krátce po něm také stálé divadelní kino na Dornychu, a pak už kina rostla jako houby po dešti.

Některá postupně zase zanikla, nejstarším do současnosti dochovaným kinem je Lucerna. A přesně před devadesáti lety spustilo promítání i dramaturgicky výlučné kino Art na Cihlářské.

Hádali se o název

První představení se konalo ve čtvrtek 24. března roku 1919 a do kina jménem Jugendkino - Kino pro mládež si tenkrát mohlo přijít sednout 240 diváků. Kino ovšem ze začátku promítalo v nezkolaudovaném prostoru, načerno a bez licence, ta mu byla oficiálně udělena až v roce 1922.

Problémy s ní mělo v historii ještě několikrát, až teprve roku 1939 byla Artu udělena licence na promítání všech typů filmů. A aby to bylo ještě složitější, názvy kina se měnily a provozovatelé se na nich nemohli shodnout tak dlouho, až ve třicátých letech nad vstupem zůstal jen výstižný název Kino.

Brněnské kino Art slaví devadesáté narozeniny.

Ze začátku dvacátých let Art promítal jen pro německy mluvící školní omladinu, pak se začal profilovat jako kino pro náročného diváka - ostatně od roku 1948 nesl biograf právě takový název - tedy Kino náročného diváka, Artem je až od roku 1969.

Ovšem ne na dlouho - o pět let později se v kině propadla podlaha a bylo znovu otevřeno až po náročné rekonstrukci v roce 1991.

Od 30. let i Chaplin

První promítané filmy v Artu nám dnes přijdou úsměvné - kromě přírodopisných záběrů k nim patřilo tavení oceli v Poldině huti, válečný film Upoutaný balón a komický Hudební klaun. Úplně prvním promítaným filmem byl snímek Napříč Súdánem, lístek na něj stál dvě či tři koruny, a protože v kině byla i místa k stání, vyčíslili pořadatelé lístek "na stojáka" na korunu a padesát haléřů.

Když v Artu zahájila v roce 1936 produkci nová dramaturgie pod názvem Studio (a vzniklo tak vlastně klubové kino), přišly do tehdejší „distribuce“ skutečné filmové hity - Chaplinovy grotesky Charlie Chaplin malířem z roku 1914 a o rok starší film Charlie Chaplin tulákema také Anna Karenina s Gretou Garbo v hlavní roli.

Rok 1973 Art končil Bergmanovým Mlčením a do své nové éry v roce 1991 vstupoval se snímkem Zalmana Kinga Smyslná orchidej.

Když koncem devadesátých let začala po celém světě houfně zanikat jednosálová kina a nahradily je multiplexy, Art obstál. Dnes je ozdobou klubových kin napříč republikou. Studio 19, které v Artu vydává měsíční bulletin, za něj získalo ocenění na loňském festivalu v Benátkách, na stěnách kavárny Artistů se konají uznávané výstavy a denně tu promítají dva filmy. A od Vánoc jsou tu i zbrusu nové sedačky.