Krajský soud dal Kalivodovi za pravdu: rozsudek, podle kterého má Kolaříková vydat klíče od dvoupokojového bytu, už je pravomocný.
"Jsem vystresovaná a synové taky. Od teď k nám může kdykoliv přijít cizí muž, kterého jsem viděla dvakrát v životě, a začít si vybalovat kufr," postěžovala si Kolaříková.
Městský soud přitom loni návrh žalobce o právo na užívání bytu zamítl a označil jej za šikanu. Jenže Krajský soud v Brně ústy mluvčí Miroslavy Sedláčkové řekl, že "z lidského hlediska chápe, že je to citlivá a nepříjemná záležitost, ale nešlo rozhodnout jinak". Sám Kalivoda označil stěhování ke Kolaříkové za krajní řešení.
Výměna byla legální
Dvoupokojový byt žena vyměnila legálně přes realitní kancelář. A bydlí v něm se dvěma syny. "Starší mi řekl, že se odstěhuje, jestli se přistěhuje pan Kalivoda. A mladší se začal v noci počurávat a bojí se," říká žena.
Případ se táhne už dva roky. Tehdy Kolaříková našla ve schránce soudní žalobu, aby vydala klíče muži, kterého ovšem nikdy neviděla. "Byla jsem v šoku," vzpomíná. Chce se obrátit na Nejvyšší soud. Jenže na to by potřebovala zhruba patnáct tisíc korun, které jako samoživitelka momentálně nemá.
Kalivodově bývalé ženě naletěla
Sám Kalivoda se ze společného státního bytu v Květinářské ulici odhlásil už v roce 2000. Nyní však náhradní bydlení nárokuje u Kolaříkové. "Nechápu, proč bych mu já měla shánět náhradní byt, který mu před lety nesehnala bývalá manželka. Nemám s tím pánem přece nic společného," říká Kolaříková.
To přiznává i Kalivoda. "Má bývalá žena z toho vyšla jako vítěz. Nic se jí netýká. A já se mám soudit s cizí osobu, která je v tom nevinně. Jen má tu smůlu, že naletěla mé bývalé," přiznává Kalivoda. Nicméně práva na byt se nevzdá.
Právní zástupkyně Evy Kolaříkové proto sehnala už několik dní po rozsudku krajského soudu Lubomíru Kalivodovi náhradní byt. Jednopokojový v Husovicích. Ten však Kalivoda odmítl.
"Ano, našli mi byt. Ale je v romském ghettu. Byl jsem se tam podívat a ten dům hnije. Do bytu s vymlácenými okny se prostě stěhovat nebudu. Nemůžou mě nutit, abych se stěhoval do vybydleného bytu, je to pro mě urážka," prohlašuje Kalivoda.
Její právnička poslala Kalivodovi výzvu k převzetí bytu. "A tímto nárok na byt v Květinářské ulici zaniká, bez ohledu na to, zda byt v Husovicích přijmete nebo nikoliv," píše právnička. Tomu však Kalivoda nechce věřit.
Bydlí s matkou, o kterou se stará
Kalivoda od rozvodu bydlí se svojí matkou. "Ale je to hrozné, má 86 roků a chová se jako malé dítě. Je strašně umíněná," říká. Po chvíli však mění názor. "Ale zase asi nemůže být sama, musím jí nakupovat," podotýká.
Přistěhování k cizí ženě, která vyměnila jeho starý byt s jeho bývalou manželkou, považuje až za krajní řešení. "Tu paní neznám a nechci s ní bydlet. To by byla až ta poslední možnost," říká Kalivoda. Sám si byt neshání. "Měla to přece udělat bývalá žena, Emílie Hornochová," tvrdí.
Byt v Květinářské ulici podle něho u rozvodu dostala přidělený bývalá žena, protože argumentovala tím, že se bude hned zase vdávat. "Soud jí ho přidělil, ale s tím, že já tam můžu bydlet. Jenže jednou jsem přišel domů, byly vyměněné zámky a oblečení jsem měl v kufru před dveřmi," vzpomíná Kalivoda.
Náhradní bydlení proto původně vymáhal po ní. "Po paní Kolaříkové nic nechci. Ale mám rozsudek, že tam mám právo bydlet," tvrdí muž.
Kolaříková už se se žádostí o pomoc obrátila na kancelář ochránce práv. Tam jí však neporadili. Poslanec Jeroným Tejc doporučil stížnost k Nejvyššímu a Ústavnímu soudu. "To mám napsat ještě prezidentovi, aby se ke mně a mým synům nemohl jen tak nastěhovat cizí muž jenom proto, protože mu bývalá manželka nesehnala byt?" ptá se zoufalá žena.
