Nová trasa je dlouhá dva až tři kilometry, začíná na dolním konci vesnice, v místě, kterému místní říkají u čističky. A pak vede vesnicí nahoru i dolů a končí u Holého vrchu. Má šestnáct zastavení, což jsou v podstatě téměř vodorovné tabule, na kterých jsou mimo jiné fotografie míst, která lidé vidí před sebou.
Jedna z nich, ta historická, ukazuje, jak místo vypadalo dříve, před více než půlstoletím, a na druhé fotografii lidé vidí, jak se za tu dobu místo proměnilo a jak vypadá dnes.
A pak si ještě na tabulích místní nebo turisté mohou přečíst spoustu zajímavostí. Třeba o Juháskovi, který žil v zemljance v nedalekém lese, nebo obyvateli, který zase do lesa utekl před cholerou, a stejně ho tam dostihla. Dozvědí se z nich, kde v Krásensku bývala tkalcovna, jak vypadaly milíře, ve kterých místní vyráběli dřevěné uhlí, nebo kolomazné pece.
Tabule pomohly obci získat i titul Vesnice roku
"S tím nápadem jednou přišel Jaromír Surák. Posháněl po vesnici staré snímky, vyfotografoval, jak místa vypadají nyní, a s hasiči pak osazovali sloupky na tabule," říká starostka Krásenska Hana Šíblová.
Nápad pomohla uskutečnit i Evropská unie. Devadesát procent nákladů na pěší trasu Krásensko zdejší hasiči zaplatili z její dotace.
V obci je od loňského podzimu a Krásensko se touto novinkou letos pochlubilo i komisi krajského kola soutěže Vesnice roku, které pak také vyhrálo. "Myslím, že stezka komisi opravdu zaujala a získali jsme díky ní nějaké body navíc," přiznává starostka.
A aby dojem z ní ještě vylepšili, nepohostili komisi na obecním úřadě, ale na jednom z odpočinkových míst na trase. Dvě místní hospodyňky jí tam přinesly krompeláky, jak zdejší říkají bramborovým plackám potřeným povidly a posypanými mákem.
Trasa slouží turistům i místním
U tabulí na pěší trase se už zastavují turisté, ale velký význam má trasa i pro místní. "Pustili jsme se do ní i proto, že se nám zdálo, že hlavně mladí lidé toho o historii obce mnoho nevědí. Navíc mnozí zdejší ani nepamatují, jak vesnice dříve vypadala," říká starostka.
Krásensko totiž patří k obcím na Vyškovsku, které měly obzvlášť pohnutou historii. Před druhou světovou válkou se zdejší obyvatelé museli z vesnice vystěhovat, protože Němci si tady zřídili střelnici. A když se pak někteří z nich po válce vrátili, dvě třetiny zdejších domů již nestály.
Nápad Jaromíra Suráka se zalíbil i v nedaleké Studnici. "Tamní sdružení Studánky se nás na ni již vyptávalo. Chtějí ji však udělat trochu jinak, zaměřit se více na místní pověsti," říká Hana Šíblová.
