Pronásledování Maydy Argüelles del Pino a Liuvera Saborita Moralese z Castrova "ostrova svobody" nabylo v roce 2003 na takové dramatičnosti, že oba Kubánci museli emigrovat.
Do České republiky přijeli jako turisté, ale v roli "rukojmích" museli na Kubě nechat své dvě malé děti, osmiletého Yancarlose a tehdy ani ne dvouletou Ivanku. Režim se pak neměl k tomu, aby rodině umožnil žít spolu.
Liuveru kvůli jeho dobře míněné kritice režimu vyhodili z havanské univerzity a na Kubě mu hrozilo vězení.
Museli utéct
"Nevím, jak jsem vůbec dokázal přežít ty poslední hodiny před odjezdem," zavzpomínal v emigraci otec Liuver.
"Yancarlos se ode mne téměř nehnul a pořád dokola se ptal, kam jedeme a proč... Mayda skoro nemluvila. Seděla tiše v křesle a tiskla k sobě Ivanku, která se jí v náručí vzpouzela a bránila se té nenadálé přemíře mateřské péče," vybavoval si otec chvíle před emigrací, kvůli které se rodiče se svými dětmi dva roky neviděli.
Spletitou cestou náhod se pak oba azylanti dostali do Brna, kde o ně po dobu několika měsíců pečovali zdejší přátelé sdružení zejména kolem brněnského nakladatelství Host.
Nakladatelství před několika měsíci vydalo rovněž knihu Trosečníci z ostrova svobody, která vznikla podle zápisků obou hlavních protagonistů. Ti se totiž touto formou rozhodli vysvětlit svým dvěma malým dětem, proč museli z Kuby utéct a nechat je v péči babičky a dědečka.
"Jsme v Česku už víc než rok a mně to připadá jako celá věčnost," napsala ve svém textu maminka Mayda.
"Nepřestávám doufat, že se už brzy uvidíme, jen se začínám bát, že ty ztracené měsíce a možná i roky budou navždycky stát mezi námi. Možná proto jsme s Liuverem začali psát tyto vzpomínky, aby nám všem pomohly vrátit čas o kousek zpět," vysvětlila matka.
Pomoc nakladatelství Host
Čtivou beletrii ze záznamů dvou neškolených Kubánců se ovšem zdařilo vytvořit díky pozoruhodné obětavosti lidí kolem nakladatelství Host.
Ti totiž nejen pomáhali se získáním dětí do České republiky, když jejich příběhu zajistili politickou podporu a odpovídající publicitu. Navíc jejich rodičům poskytli v Brně ubytování, nejdříve v bytě jednoho z knižních redaktorů Hosta, později u televizní redaktorky.
Převyprávění zápisků se pak ujal sám zdejší šéfredaktor Miroslav Balaštík. Překladu ze španělštiny od Davida Klimánka dodal beletristický řád i pěkný jazyk.
"S osudem hrdinů této knihy jsem měl možnost krátce se seznámit v době jejich pobytu v uprchlickém táboře, v době azylového řízení a snahy o vycestování dětí zadržovaných na Kubě," napsal do knihy exprezident Václav Havel.
"Současná Kuba je zvláštním skanzenem světa studené války, světa bipolárně rozděleného, do něhož tu a tam a začasté i velmi cynicky proniká svět svobodného šíření informací, volného cestování a podnikání. Pronásledování politické opozice, potlačování základních občanských práv a svobod je rafinovaně maskováno a turisté s nimi konfrontováni nejsou. Stovky vězňů svědomí v kubánských věznicích však mluví za vše," líčí prostředí totalitního státu bývalý disident.
To hlavní se děje uvnitř
Scény z Kuby jsou asi nejdrsnější částí vzpomínek. Lidé věznění, zbití a zabití kvůli projevu nesouhlasu s masakry a vězněním spoluobčanů, ale i těžký život bez občanské vybavenosti, slušné práce, jídla, elektřiny či pořádné zdravotní péče ještě doplňuje atmosféra všudypřítomného vymývání mozků politickou propagandou.
"To podstatné se neodehrává na ulicích, v práci nebo ve vězení, ale kdesi uvnitř ve mně," přemýšlí v knize Liuver. "Právě tam leží ty nejvýmluvnější argumenty. V té chvíli mi bylo také jasné, že s tímto vědomím budu navždycky sám. Že nenajdu nikoho, kdo by svou účastí mohl i jen nepatrně nadlehčit tíhu rozhodnutí, které jsme učinili, protože ji nikdy nebudu umět sdělit," děsil se mladý Kubánec, když před českou posudkovou komisí vysvětloval, proč oba rodiče žádají v České republice o azyl.
Velký boj o azyl i o to, aby se rodiče shledali se svými dětmi, nakonec dobře dopadl, ale rodina si v České republice nemohla zvyknout.
Mayda navíc v knize popsala i rasistické útoky, kterých se jí jako domnělé "cikánce" dostalo v brněnských obchodech i v domě, kde bydleli.
Staří rodiče, u nichž děti v mezidobí na Kubě žili a kteří je do Brna přivezli, odjeli nakonec raději zpět na Kubu. Zbylá rodina přesídlila pak nejprve do Mexika a nakonec se připojila ke svým příbuzným uprostřed kubánské komunity na Floridě v USA.
Kuba v nedohlednu
To jsou zatím poslední zprávy, které o Maydě, Liuverovi a jejich dětech mají jejich brněnští přátelé. Knihu totiž rodiče dokončili v okamžiku, kdy odlétali z České republiky.
Zanedlouho, přesně 13. září, to už bude pět let, kdy se příběh Maydy Argüelles del Pino a Liuvera Saborita Moralese v Brně završil. Toho dne díky pomoci brněnských přátel a dalších sympatizantů odletěli i s dětmi patrně nadobro z České republiky.
kubánská odysseaDvěma mladým Kubáncům pomohlo několik přátel z Brna získat v České republice politický azyl a dostat z Castrova "ostrova svobody" jejich děti. Příběh uprchlíků se završil i vyšel v Brně. Knihu podle deníkových zápisků kubánských emigrantů Maydy Argüelles del Pino a Liuvera Saborita Moralese vydalo brněnské nakladatelství Host. |