Odpovídala pozdě v noci mailem - jindy prý čas nemá, přes den moderuje v rádiu a zkouší s kapelou, po večerech koncertuje.
Váš brněnský koncert má podtitul Vánoční, co fanoušky čeká?
Na pódiu sice nebude vánoční stromeček, ale atmosféra Vánoc bude určitě znát. Nechtěla bych toho moc prozrazovat dopředu. Ale vystoupí se mnou například Radim Vojtek, se kterým zazpívám Píseň pro Světlušku, a také Tomáš Klus s písní Navěky. Moc se na to těším, protože je to takové uzavření mého koncertního roku.
Proč jste si jako spolupracovníky vybrala právě tyhle dva?
Tomáš Klus bude hrát pár svých písní na úvod celého večera a pak si s ním ještě zazpívám jednu píseň ve svém programu. Je to můj vrstevník, rozumím si s ním a jeho tvorbu mám moc ráda. S Radimem Vojtkem jsem před nějakým časem nazpívala singl Píseň pro Světlušku, od té doby se známe a někdy spolu i vystupujeme. Je to prostě sympaťák a když zazpívá, otřásá se vše kolem.
Momentálně jste podle vaší manažerky od rána do večera v jednom kole, večer koncertujete, ráno moderujete v rádiu. Co vás čeká, až své vánoční turné skončíte? Dopřejete si aspoň potom volno?
V jednom kole je dnes asi každý. I proto si určitě dovedete představit, co budu dělat ve dnech volna, které si šetřím právě na Vánoce. Budu si opět hrát na ledního medvěda, budu spát, jíst, pít, zkrátka odpočívat, odpočívat a odpočívat, abych nabrala sil do nového roku.
Prozradíte, co zní u vás doma na Vánoce? Zpíváte koledy, máte nějaké rodinné zvyky?
Někdy zpíváme, někdy si jen povídáme a velmi se u toho bavíme. Každý rok jsem se svou rodinou a myslím, že tomu tak bude i letos. Jediný můj zvyk je nezabíjet kapra. Jsem vegetarián a jakéhokoliv zvířete je mi líto, když leží na talíři.
A ještě jednu obligátní otázku, už máte dárky?
Vánoce jsou pro mě dny klidu, užívání si svých přátel, rodiny. Snažím se nemít na Vánoce žádné stresy s dárky, ale je pravda, že mi to moc nejde. Dávám dárky spontánně, i když nikdo nic zrovna neslaví, nezvládám nakupovat na povel. Ale mám tři synovce a jednu neteř, těm vždy něco pořídím, protože vím, že dárky jsou pro ně důležité, stejně jako bývaly pro mne.
Blíží se konec roku, většina lidí sklouzne k bilancování, jak byste shrnula svůj rok 2008 vy?
Rok 2008 mě hodně naučil, neustále jsem koncertovala, v Čechách i na Slovensku, přes léto jsme zároveň točili takový mini seriál Léto s Anetou a díky tomu všemu jsem mohla sbírat další a další zkušenosti do svého bezedného batohu. Byl to velmi příjemný rok plný překvapení, jako byla například cena Anděl za zpěvačku a osobnost roku. Přiznám se, že jsem s ní opravdu nepočítala a udělala mi velkou radost.
Dále také čtvrté místo na Slavíkovi, za které jsem moc ráda. Pak jsem konečně dokončila školu, tím zmizel dennodenní brouk z mé hlavy a velmi se mi ulevilo. Stalo se toho letos opravdu hodně a nemůžu jmenovat nejdůležitější zážitek, pro mě jsou všechny důležité, stejně tak, jako je tomu při chůzi - bez prvního kroku není druhý, bez druhého není třetí...
Končí rok 2008, ale zároveň další začíná. Prozradíte, co v něm chystáte?
Chystám další desku, mám několik nápadů a vidinu, kterou bych ráda naplnila, samozřejmě s pomocí lidí kolem mne.
Bude opět plně autorská jako Dotyk, nebo chystáte nějakou spolupráci? Zůstanete věrná svému stylu, nebo toužíte po změně?
Další deska bude určitě z části autorská, ale také bych ráda oslovila pár autorů, jejichž práce se mi líbí. Svému stylu věrná zůstanu doufám už navždy, jde jen o to, jak se ten styl bude vyvíjet. Nechci se škatulkovat, chtěla bych tomu nechala volný průběh.
Změnilo se vám nějak od doby, kdy jste vyhrála v Superstar, publikum? Také více hrajete po klubech než halách, myslíte, že už jste zařazením spíše klubová než halová interpretka?
Publikum se stále mění, pozoruju to na každém koncertě. Ale někteří také takzvaně rostou se mnou. Vím, že lidé, kteří přicházejí na koncerty, poslouchají, vnímají texty, zpívají si je se mnou, to je pro mě nejdůležitější, vědět, že jim to něco dává. Ať jim je deset, třicet, padesát či více, ať poslouchají metal, folk, pop či něco jiného. Mé publikum je velmi různorodé a já z toho mám velkou radost. V halách jsem naposledy vystupovala na loňském podzimním turné a lidé chodili, ač se psalo, že ne, celkem dvanáct koncertů navštívilo něco kolem osmnácti tisíc lidí. Po velkém turné jsme letos zvolili menší prostory, protože jsem chtěla hodně hrát, navštívit i menší města a je nereálné udělat několik desítek halových koncertů v Čechách. Tolik lidí tu ani není, aby se ty haly případně naplnily.
Často měníte image. Je to podle vás důležitá součást hudebního průmyslu?
Myslím, že to záleží spíše na jedinci, jestli je to pro něj důležité, nebo ne. Sem tam něco změnit určitě neškodí, já jsem si v tom našla takovou malou zálibu. Baví mě se měnit.
Bulvár krom propírání vašeho image hodně řeší i váš soukromý život. Ovšem i vy sama v rozhovorech mluvíte o větším otevírání se lidem...
Snažím se jen víc se propojit s lidmi, kteří přijdou na koncert. Když jim zazpívám, zahraju spolu se svou kapelou, myslím, že není pak potřeba rozebírat můj soukromý život. Jsem introvert a ani kdyby o mně média nepsala, nic se nezmění na tom, že se o svém soukromí nebudu bavit na potkání. Snažím se to médiím vysvětlit, ale někdy je to jak tlouct hlavou do zdi.
