„Při muzikantském vytížení Libuščina tatínka se hodiny často překládaly a odkládaly, chodil jsem na výuku i k nim domů, a když byl pan učitel moc unavený, často mě hlídaly jeho dcery,“ líčil tehdy pamětník, jak se seznámil se starší Libuškou i její mladší sestrou Mirkou.
Josef Kopecký vzpomínal také na činorodou muzikantskou aktivitu Miroslava Šafránka, který ve Šlapanicích působil nejen jako učitel hudby, ale také jako kapelník místní dechovky a kostelní varhaník.
Navíc také hudebně doprovázel divadelní operetní kusy místních ochotníků. A právě u těch si jeho dcera Libuška, už jako malá holčička, prvně zahrála a zamilovala divadlo.
Jako kamarádky
„Jejímu tatínkovi zvanému též Šafrc se přezdívalo Varhaník,“ vzpomínal na otce slavné herečky kronikář.
Brněnské stopyPravidelný seriál jihomoravské přílohy MF DNES o lidech, kteří prošli Brnem, jež na nich zanechalo své stopy. A oni je nesou dál do světa. A také o lidech, kteří zanechali své stopy v Brně. Vychází v jihomoravské příloze každou sobotu. |
„Do Šlapanic přišel jako mladý muž v padesátých letech,“ vyprávěl kronikář. Mladý kostelní varhaník Miroslav Šafránek se ve Šlapanicích brzy oženil s rovněž velmi mladou Libuší Hrubanovou.
Po mamince pojmenovali rodiče i svou první dceru, budoucí slavnou herečku. A ta dodnes vzpomíná, že s maminkou a o pět let mladší sestrou žily spíš jako kamarádky.
„Naši byli zdraví, temperamentní, velice mladí manželé. Dodnes si pamatuji, jak maminka nechtěla tatínka pustit domů, když se zdržel v noci po zkoušce. Jednou na něj vyházela celý koš domácích vajec,“ vyprávěla.
A vybavovala si také šlapanickou partu dětí, s nimiž si hrávala v přírodě kolem Šlapanic, v zimě na zdejších zamrzlých plochách jezdila na bruslích, prožívala hry na indiány a v obilných kruzích si s partou dělali komůrky, které pak prolézali.
„Ještě před válkou Sokol postavil kousek od našeho domu fantastické koupaliště,“ líčila Libuše Šafránková, že dětství prožila hlavně na něm a fotbalovém hřišti.
Víra pro nás byla přirozená
Vyprávěla také o tom, že její rodina i v letech panujícího komunistického režimu žila životem věřících katolíků. „Dostala jsem tuhle možnost od rodičů, nenásilně, jako samozřejmost,“ vzpomínala, jak se na Moravě víra i za komunistů vnímala coby přirozená součást života.
Zažila ovšem osobně i to, jak příslušníci Státní bezpečnosti vrazili do třídy plné dětí, které se připravovaly na své první přijímaní, a odvedla v poutech přímo odtud přítomného kněze.
„Faráře nám sice postupně odváděli v želízkách, ale vždycky přišli jiní. U kostela si pán v šedivém plášti zapisoval, kdo jde na mši - a kostel byl stejně plný. Bylo nás víc, v tom je ta síla. Pán v šedivém plášti byl v menšině a působil směšně,“ vysvětlovala herečka.
Přes svůj „katolický handicap“ se dívka dostala na dramatické oddělení brněnské konzervatoře, ačkoliv uvažovala původně také o studiu chemie, pro niž ji prý nadchl její šlapanický třídní.
Ale pedagožka brněnské Janáčkovy akademie múzických umění Marie Mrázková, která ji učila pohybovou výchovu, si všimla jejího mimořádného nadání a přesvědčila ji, že má studovat herectví. Už při škole hrála Libuše nejen v brněnské Mahenově činohře, kde ztvárnila titulní roli v Shakespearově hře Romeo a Julie, ale také v Divadle bratří Mrštíků, dnešním Městském divadle.
„S touto krásnou, jemnou, subtilní holčičkou s nádhernými prstýnky kaštanově hnědých vlasů jsem se poprvé setkala u učitele zpěvu Bernarda Kočaře,“ popsala pro web Filmová databáze její tehdejší spolužačka Marta Holubová.
„Byla tak drobná, že jsem si ve srovnání s ní připadala jako čmelák vedle mušky, ačkoliv měřím 169 centimetrů. U Kočaře se setkávali herci, známí operní zpěváci i brněnští zpěváci big beatu a pop music, jako byli sólisté Orchestru Gustava Broma,“ popisovala Holubová, jak Kočař pomáhal Libušce správně posadit hlas, protože měla Julii hrál s Romeem Alfrédem Strejčkem ve foyer Mahenova divadla a měla strach, že ji bude špatně slyšet.
Barunka a Popelka
Půvabná studentka konzervatoře už za studií získala také první velkou filmovou roli, když si ji režisér Antonín Moskalyk v Brně vyhlédl jako Barunku pro svůj dvoudílný televizní film Babička.
Knihu Boženy Němcové do scénáře zpracoval dramatik a spisovatel František Pavlíček, jenomže ten byl u nastupujících komunistických normalizátorů v takové nemilosti, že se jeho jméno nemohlo uvádět.
Proto ho pro film „pokryl“ režisér Moskalyk. Skvělý film, který diváci v televizi prvně spatřili o Vánocích v roce 1971, předznamenal i další velkou roli Libuše Šafránkové.
V roce 1973 totiž režisér Václav Vorlíček plánoval natáčení Tří oříšků pro Popelku rovněž podle scénáře „zakázaného“, a proto v titulcích neuvedeného, Františka Pavlíčka.
A protože vyhlédnutá Popelka Jana Preissová tehdy právě otěhotněla, Vorlíček si vzpomněl na představitelku Barunky Libuši Šafránkovou. Dnes už víme, že o náhradnici Popelky jen těžko mohl rozhodnout lépe.
Katolická i evangelická svatba
Po studiích pak odešla nadějná herečka do Prahy, nejdřív do Divadla za branou a pak do proslulého Činoherního klubu. Tady se seznámila s Josefem Abrhámem, který sice žil se zpěvačkou Naďou Urbánkovou, ale krásné Libušce neodolal.
Vzali se v roce 1976 na Karlštejně, a to u takto známých lidí netradičně při církevním obřadu, nadto nejdřív katolickém, protože nevěsta je katolička, a pak evangelickém podle vyznání ženicha. Za rok se jim pak narodil jejich jediný syn Josef.
V rodných Šlapanicích pak začátkem 80. let, když mu bylo jen něco přes padesát, zemřel Libuščin tatínek. Zůstala jen maminka, která učívala na oděvní průmyslovce. Prý právě po ní zdědila její starší dcera zálibu v kreslení vlastních kostýmů.
„Libuška je na maminku hodně podobná,“ vyprávěl kronikář Josef Kopecký, který rád zavzpomínal také, jak ve šlapanickém, dnes už zrušeném kině dávali Babičku a Tři oříšky pro Popelku se slavnou rodačkou.
„To bylo několik dnů předem vyprodáno a do hlavní uličky se přidávaly přístavky,“ usmíval se muž, který obstarává i psaní do Šlapanického zpravodaje.
„Několikrát jsme o příspěvek žádali i Libušku, ale marně. Vždy vzkazovala po matce, že je plně vytížená, a občas poslala nějaký program z divadla, kde právě účinkovala. Zveme ji také na naše Šlapanické slavnosti, na které se sjíždějí jubilanti, rodáci a přátelé města, ale zatím též marně. Z našich významných rodáků je nejméně sdílná, ale to se o ní všeobecně ví, že si chrání svoje soukromí,“ vylíčil kronikář.
„Pravidelně však sama do Šlapanic zajíždí i s manželem Josefem Abrhámem a synem Pepíčkem. Když její maminku na kole porazilo auto, vzala si ji Libuška Šafránková k sobě do Prahy a tuším, že u ní maminka i zemřela. Je to pár roků. Domek ve Smetanově ulici ve Šlapanicích si dnes rekonstruuje Josef Abrhám mladší, asi na letní sídlo,“ vyprávěl Kopecký.
Naposledy byli Libuše Šafránková a Josef Abrhám veřejně v Brně vloni v listopadu, když přijeli podpořit dokument Hoteliér, který natočil jejich syn (více čtěte zde). Film vypráví o stárnutí českých hereckých legend a ústřední postavou v něm je Pavel Landovský.
„Manželka má ve Šlapanicích rodinu, takže sem jezdíme, co nejčastěji to jde, především o prázdninách,“ prozradil tehdy Josef Abrhám.
