VIDEO: Štěnice si donesete i z tramvaje. Bez krve přežijí až půl roku

  • 51
Ve špíně jim je líp, hubit štěnice však deratizér Stanislav Kopr jezdí i do vycíděných domácností, jejichž obyvatelé strčili na dovolené kufr pod postel nebo koupili kus nábytku v bazaru. „Štěnice má lepkavá vajíčka, někdy stačí postavit batoh na lavičku a pak doma na koberec,“ přibližuje.

Podle brněnského deratizéra se problémy s tímto na lidech parazitujícím hmyzem v České republice významněji rozšířily až spolu s otevřením hranic po revoluci v roce 1989.

„Za minulého režimu tady byly jen minimálně. Když už je sem někdo přitáhl, byli to maximálně návštěvníci či přistěhovalci například z Vietnamu či Kuby. Nebo třeba libyjští letci, kteří se tady školili a žili na ubytovnách, v nich jsme tehdy občas zasahovali,“ přibližuje Stanislav Kopr, který v branži podniká přes dvacet let.

Právě cestování do exotičtějších destinací považuje za nejčastější příčinu zavlečení štěnic do domácnosti. „Lidé bydlí na hotelu a dají si kufr pod postel, což je nejhorší, co mohou udělat. Na dovolené je nepoštípou, ale doma vybalí, ony přelezou ze zavazadla do postele a problém je na světe,“ líčí.

Štěnice postelní se obvykle zdržují do dvou metrů v okolí postele a jsou světloplaché, takže ze skulin v matracích, roštech či zdech zpravidla vylézají až v noci.

V domácnostech, kde zanedbávají úklid, se sice štěnicím daří víc, výjimkou však nejsou ani u čistotných lidí. „Nedávno jsme byli doma u dvou mladých lékařů, kteří se vrátili z dovolené v Řecku, kde měsíc přespávali po různých motelech,“ dodává.

Jsou však i další způsoby, jak si hmyz přinést domů. Jejich lepkavá vajíčka se mohou přilepit i na batoh odložený venku na lavičku či dlažbu.

„Mnohdy stačí i sednout si na sedačku v prostředku hromadné dopravy, kde předtím seděl někdo ‚kontaminovaný‘, třeba bezdomovec. Štěnice přeleze člověku na oděv, v němž si pak doma sedne do sedačky, případně ho uloží do skříně,“ doplnil Kopr.

Často jsou v nábytku z bazaru

Setkává se i s případy, kdy si lidé domů z ulice přinesou něco vyhozeného.

„Častější je to u těch starších. Nedávno jsem byl u paní, která si domů vzala sametový polštářek, který našla ležet na popelnici. Nevyprala ho, aby ho nepoškodila a samozřejmě z něj vylezly štěnice. Pak jsme u ní byli třikrát, protože je nechala přemnožit,“ uvádí příklad.

Největší problém zneškodnit hmyz bývá v ubytovnách, a to kvůli štěnicemi prolezlému použitému nábytku z bazaru, odkud majitelé nájemníkům vybavení do pokojů často kupují. „To tak bývá, když si někdo koupí v bazaru za pětistovku dobře vypadající postel, jejíž matrace je ale naskrz prolezlá.“

Když člověk objeví problém záhy, mnohdy stačí jediný zásah deratizéra. V ubytovnách podle Stanislava Kopra ale často nestačí ani natřikrát provedené hubení.

„Je to neřešitelný problém, tam to můžeme dělat pořád dokola, protože se obyvatelé navzájem navštěvují a tím to neustále přenášejí. Často tam přijedeme na zásah, lidi mají povlečení na posteli a ani ho nechtějí sundat, zkrátka nespolupracují.“

Sprej z drogerie štěnice pouze vydráždí

Při likvidaci je nutné postel vystříkat speciálním desinsekčním přípravkem, který se v určitém poměru ředí s vodou. Je nutné zabalit veškeré ložní prádlo i oděvy do igelitových pytlů, postupně vše prát a sáček i filtr z vysavače vyhodit do popelnice.

„Tyto postupy by lidé měli dodržovat. Platí, že štěnice zahubí praní na 60 stupňů Celsia, při téhle teplotě to likviduje všechna stádia od vajíčka po dospělé jedince. Opačný extrém je minus 17, toho se ale v běžných podmínkách těžko dosahuje,“ vysvětluje.

Zatímco štípanec od komára napuchne, štěnice v pokožce zpravidla zanechá tři vpichy vedle sebe. Někdy je však obtížné poznat rozdíl.

„Štěnice vydrží o hladu, tedy bez lidské krve, až půl roku. Úplně nejhorší je si proti nim koupit v drogerii sprej na hmyz, který na ně vlastně vůbec nepůsobí, pouze je vydráždí. Potom se štěnice dá do pohybu a rázem ji člověk může mít i v kuchyni,“ varuje.

Sám si z práce štěnice ani žádné jiné podobné tvory nikdy nepřinesl. Když se ale vrací domů z hodně zamořeného prostředí, raději se vysvleče už na chodbě bytu.

„V odborném časopise jsem četl, že na některých místech v Americe jsou lidé ze štěnic už tak vybláznění, že přijedou z nákupního střediska, vysvlečou se do spodního prádla, dají všechny své svršky do mrazáku v garáži a běží se osprchovat. Stejně přemnožené jsou ale i v dalších metropolích, třeba Londýně či Moskvě,“ uzavírá.