Literární kavárna v Brně je slabé kafe

neděle 23. listopadu 2008

RECENZE KAVÁREN - Prodej knih s možností posezení a malého občerstvení v jednom leží v centru Brna na náměstí Svobody v knihkupectví Academia. Dá se obecně souhlasit s tím, že propojení četby s popíjením kávy je typickým atributem dobré kavárny, ta literární je tedy chvályhodný počin. Jak symbióza knih a kávy probíhá ve skutečnosti?

Několik kulatých stolů se nachází v těsném sousedství regálů se svazky k prodeji, tituly z prodejny se však ke kavárenskému stolu nosit nesmí. Můžete tu tedy číst noviny, které najdete u pultu, nebo vlastní donesené čtivo.

Co by kavárně slušelo

Hned se nabízí myšlenka, jak by se dal účelně využít prostor kavárny a vhodně se dal spojit s literaturou. Autorské večery, křty knih, menší výstavy, veřejná čtení nebo autogramiády by tomuto prostoru moc slušely. Jak je možné se dočíst na webových stránkách, několik kulturních akcí po sobě se tu v počátku roku konalo, v současnosti jich je pomálu nebo o nich ví jen hrstka zasvěcených.

Nekouří se zde, neřve tu rádio a otevřeno mají denně od 9 do 19 hodin. To všechno je plus. Nabídka nápojů je klasickým seznamem, ve kterém se těžko objevuje nějaké kavárenské či gastronomické překvapení. Několik položek teplých a studených nápojů doplňuje marlenka a banán se šlehačkou.

Položka espresso je však v plastovém stojánku na stole uvedena jen jedna, což nás potěšilo, a zní to na první počtení velmi nadějně! Tedy žádné velké, malé, střední a bůhvíjaké. Ale jen jedno. Obsluhující slečna se přesto ještě ujistila, zda si přejeme skutečně "pikolo". Ano, potvrdili jsme objednávku.

Bohužel počáteční nadšení přetrvalo jen do chvíle, než se hrníček objevil na našem stole. Ani správný servis s vodou a na tácku nemohl zachránit nízkou kvalitu nápoje. Co káva! Spíše vodnatá tekutina až po okraj šálku. Zrnka zřejmě nebyla čerstvě namleta, chyběla lahodná vůně i výraznější chuť. Ani louhování namleté kávy rozhodně nemohlo proběhnout správně a řídké espresso v této kvalitě je téměř nepitelné.

Malé mlíčko v plastovém kelímku se dá očekávat v kiosku na dálnici, ale v kamenné kavárně nikoli.

Mnohem víc by hosty potěšila malá konvička, třeba s malým zbytkem teplého mléka, nespotřebovaným při přípravě cappuccina. I to si bohužel odnáší slabé hodnocení.

Zdobila jej čepice dosucha vyšlehaného mléka, pod kterou se ukrýval plný šálek řídké kávy. Pěnu navíc krášlil posyp nepřípustné skořice, která je sama o sobě výrazně aromatická a přebíjí veškerou další chuť i vůni. Skořici nechme na pečení nebo jen tam, kde si ji host sám přeje!