Ve velké kolekci historických loutek však nejde jen o milované pohádkové postavičky. K vidění je také soubor vzácných loutkových divadel.
"Exponáty s mnoha proměnami určené pro domácí či spolková představení od poloviny 19. století do roku 1950 jsou hlavním lákadlem této aktuální výstavy," shrnula Marie Jirásková.
A jedním dechem dodává, že v dobách konce 19. a počátku 20. století měli lidé více času na řadu kratochvílí, z nichž velkému zájmu se těšilo právě loutkové divadlo.
Však také na vrcholu této obliby ke konci devatenáctého a první polovině minulého století nesmělo podobné divadlo chybět téměř v žádné vzdělané rodině.
V Lysicích na své přijdou všichni milovníci nádherných loutek a pohádkových bytostí. I když nejvděčnějšími diváky budou zřejmě děti. "Nabízí se zde pohled na třicet historických spolkových a rodinných divadel se stovkami půvabných loutek různých modelérů a řezbářů," doplnil sběratel Pavel Jirásek.
Úctyhodné množství exponátů, kromě jednoho šlechtického divadla ze zámku Kačina, pocházejí právě ze sbírky výtvarnice a režiséra Jiráskových.
Vedle ukázek modelovaných loutek jsou ve výstavě také kusy zcela jedinečné a originální, které vytvořili umělci pro konkrétní rodinná divadla. Kouzelné výjevy sestavené z tištěných dekorací či ručně malované kulisy patří k vizuálním lákadlům podobně jako postavičky na drátkách a nitích.
Školní a spolkové divadlo
Značnou část výstavy sběratelé a kurátoři v jedné osobě věnovali fenoménu školního a spolkového loutkového divadla.
"Koncem dvacátých let dvacátého století pravidelně hrálo na území tehdejší první Československé republiky přes dva a půl tisíce evidovaných souborů loutkových divadel spolkových a školních a měla-li by každá ze scén pouhých dvacet loutek, pak nám počet loutek vychází nejméně na padesát tisíc, nemluvě o počtu kulis a jiných částí výpravy," shrnula úctyhodné statistiky Marie Jirásková.
Výstava v renesančním zámeckém salonku sází na ukázky řezaných loutek kočovných marionetářů, kteří putovali od vesničky k vesničce ve vozech a hrávali ve skládací scéně v sálech hostinců.
"Stávalo se, že byli pozváni s představením i k panstvu na zámek, kde v případě úspěchu bývali štědře odměněni. Někdy si šlechta nechala řezat loutky a malovat kulisy pro vlastní hraní divadla z libosti, jindy loutek užívali s úspěchem učitelé šlechtických dětí," vysvětlila Jirásková.
Možná o to více se výstava hodí právě do skutečných zámeckých kulis v Lysisích.
"Loutky na prahu třicátých let minulého století měly za sebou odvážný vývoj. Přestože se ještě mnohde hrálo s loutkami na drátu, častěji se používala technologie závěsů na nitkách, která podle způsobů a míst uchycení umožňovala rozsáhlé možnosti loutkového pohybu," dodala Jirásková.
A tak v Lysicích lze obdivovat právě různá tvarosloví loutek: od realistické řezby, přes stylizované figurky až k oproštěným funkcionalistickým soustruženým náznakovým exemplářům.
Výstava Loutky na zámku se v Lysicích zdrží do října, ale také na vánoční prohlídky.
