Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Splést jména snoubenců by byl průšvih, ví malérečka, která zdobí i boty

  17:17aktualizováno  17:17
Střevíčky s květinami a datem svatby, lodičky s notami a úryvkem písně nebo capáčky se jménem miminka jako dárek pro novorozeně. S originálním dekorem bot přišla malérečka z Podluží.

Malérečka Kamila Bartálová ze Starého Poddvorova dovede vymalovat folklorními motivy nejen boty, ale vlastně každou oděvní součást. | foto: archiv Kamily Bartálové

Svoje první malované boty Kamila Bartálová ze Starého Poddvorova stále má. Byly jen na zkoušku a koupila je obnošené v bazaru, aby se daly zničit. Ty druhé už malovala „naostro“ pro svoji kamarádku.

To bylo před necelými čtyřmi lety. Od té doby už štětcem a fantazií ozdobila desítky bot. Originální nápad rozšířit si „malířskou paletu“ se přitom zrodil náhodou.

„Prostě se mě jednou jedna slečna zeptala, jestli bych zvládla namalovat něco na boty. Poslala mi nějaké fotky na ukázku. Tak jsem to zkusila. Na mašle se malují kytky a já si řekla, že je jedno, na co je namaluju – mašle, nebo boty,“ líčí Bartálová.

„Nebýt téhle slečny, asi by mě to nikdy ani nenapadlo,“ vysvětluje Bartálová, která se malování lidových vzorů věnuje už od roku 1998 a učila se od malérečky Marie Skočíkové z Mutěnic.

Kam chodíte na nápady?
Většinou si lidé sami řeknou, jak mají boty vypadat. Někdy nevěsta nemá konkrétní představu, chce mít prostě originální lodičky. V takovém případě se jí ptám, v jakém duchu bude mít svatbu, jaké květiny, barvy, motivy, a pak to jde samo. Postupujeme společně, nikdy nevnucuji svoje nápady, jen sem tam něco navrhnu. Jsou to jejich boty a měly by být vždycky podle jejich představ. Jiné je to s botkami, které maluju jako dárek. Tam už popustím uzdu své fantazii. A také u dětských capáčků je to jiné. Dostanu jméno děťátka a datum narození, málokdy se stane, že chce mít někdo capáčky s určitým motivem.

Jak vypadaly ty první střevíčky na zakázku?
Byly atlasové na svatební den pro moji kamarádku Věrku a vymalovala jsem je v jemně modrých ornamentech s motivem kaly. I další lodičky byly pro moje dcery, kamarádky a známé. Na někom se to prostě vyzkoušet muselo.

Jak dlouho vám trvalo je namalovat? A jak dlouho vám trvá namalovat botky nyní?
Ta doba se nemění. Nijak „nezrychluju“. Jedny lodičky zaberou dva až čtyři dny. Nejvíc práce je s vymýšlením motivu. Kreslím a gumuju, někdy vzor přepracuju i několikrát. Samotná malba trvá zhruba 12 hodin.

Jak takové malování probíhá, jaké techniky a barvy používáte? Na co musíte dávat pozor?
Nejdřív si botky pozorně prohlížím, snažím se na nich ten motiv vidět. Zezačátku se mi nejlíp tvořilo, když jsem si pustila Beethovena. Ale když on má jenom těch devět symfonií. Výběr správné hudby u práce je pro mě důležitý. Někdy to jde úplně samo, když slyším tu správnou melodii.

Jak vzniká kresba?
Zkusím si tužkou předkreslit hrubé rysy budoucí malby – něco přímo na botky. Návrh zároveň zpracovávám na papír, který pošlu ke schválení. S barvami je to různé, je to malá alchymie. Každý povrch chce něco jiného. Někde stačí obyčejné akrylové barvy, na textilní povrchy používám barvy na textil, na většinu ostatní obuvi barvu na kůži. I tu musím různě míchat, ředit, zahušťovat podle toho, jak barva k povrchu přilne. Vrstva nesmí být příliš slabá ani silná, aby se nesloupala. Prostě akorát. Musím dávat pozor hlavně na to, abych nespletla jména snoubenců a datum svatby. To by byl průšvih. A také, abych lodičky neupatlala barvou někde, kde nemá co dělat.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Týdeník 5plus2 najdete každý pátek ve stojanech na obvyklých místech.

Kolik jste jich od roku 2012 namalovala?
Ročně vymaluju tak osm až deset párů lodiček, plus nějaké capáčky, když někomu neseme „do kúta“ (jdeme přivítat miminko na svět). Už mám vyzkoušené, že se nedají udělat za jeden měsíc víc než čtyři páry.

Už jste malovala boty i pro muže?
Ano, jedny jsem malovala pro svého bratrance. Hraje v Divadle Radost v Brně a přinesl mi boty, ve kterých hrál Domýšlivce v Malém princi. Když pak slavil padesátiny, tak mi přinesl ještě kravatu, aby mu to na oslavě ladilo. Letos jsem dokonce jednomu ženichovi malovala sako se slováckými ornamenty. On i jeho – teď už – paní jsou zapálení folkloristé, ale svatba v kroji neprošla, tak to vyřešili aspoň folklorními motivy na oznámení, nevěsta na lodičkách a ženich na saku.

Dají se malované botky nosit jako každé jiné?
Na každodenní nošení asi nebudou, ale třeba lodičky, v nichž chodíme já a moje dcery, už používáme čtvrtý rok a malbám se zatím nic nestalo. Nevím, jak to mají nevěsty, jestli je pak nosí, nebo si je nechávají vystavené na památku. Jedna slečna mě požádala asi po třech letech, jestli bych jí opravila praskliny na malbě v ohybech obuvi, protože v nich protancovala všechny plesy.

Jak se udržují?
Jako každé jiné lodičky. Výrobce barev garantuje stálobarevnost a dobrou přilnavost a mně nezbývá než mu věřit. Malby by měly být voděodolné. Rozhodně se nemůžou smazat při prvním dešti. Ale kdo by běhal v dešti a blátě v lodičkách, že? Jde o povrchovou úpravu, takže se dá předpokládat, že se malba časem opotřebuje. Pokud je na hodně hladkém povrchu, jako jsou třeba lakýrky, tak se může častým používáním odloupnout. Kdyby k tomu došlo, není problém malbu opravit.

Máte malování v rodině?
Tak trochu. Babička vyšívala. I součásti ke krojům. Moje učitelka Marie Skočíková z Mutěnic byla velice trpělivá a hodná. Nikdy mi nic nevytkla, i když jsem ze začátku malovala fakt blbiny. Je to úžasná paní, mám ji moc ráda. I když teď už kvůli zdravotním problémům nemaluje, její práce je pořád mezi lidmi. Rozdávala lidem krásu dlouhá léta. Nikdy jí nemůžu splatit to, co mi předala. Jsem jí za to hodně vděčná.

Lidové motivy třeba na krojích prý mají své zákonitosti.
Svérázový ornament má svoji logiku a svůj postup. Každý motiv něco představuje: tulipán, granátové jablíčko, chrpu, jatelinku, srdéčko. Barvy jsou vždycky základní: červená, modrá, žlutá a zelená. Motivy se malují od nejtmavší do nejsvětlejší – zkraje doprostřed. Barvy musí být seskládané tak, aby se ty stejné neopakovaly vedle sebe, aby se střídaly. Svéráz je v každé oblasti trochu jiný. Ten náš podlužácký je takový baculatý, strážnický má zase jakoby ostřejší hrany a špičky. Ale motivy jsou pořád stejné.

Plánujete, že nějak rozšíříte oblast svého působení?
Já moc neplánuji. Beru všechno tak, jak to přijde. Jsem ráda, že pořád přicházejí lidé na vymalování mašlí a součástí krojů. Jsem malérečka a tuhle práci mám nejradši. A když přichází nevěsty a chtějí vymalovat folklorní motiv, tak je to pro mě radost. Ale baví mě všechno. Střídám boty s mašlemi a sklem a ostatními věcmi. Není to stereotyp. A třeba jednou bude trochu času na to, abych vymalovala něco i pro sebe.

A co třeba spolupráce s nějakým módním salonem?
Myslíte dělat to ve velkém? Tak to v plánu nemám. Malování na boty se vlastně pořád ještě učím. Je to pro mě zábava, a pokud by mě to mělo začít „nahánět“ a stresovat, asi by mě to už tolik nebavilo. Možná až budu jednou tak dobrá jako kanadská umělkyně Figgie, která má vlastní značku bot, třeba oblast svého působení rozšířím.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.