Marek Feith se už v sedmnácti vrhl na zkoumání léčby nádorů hlavy a krku. Nyní...

Marek Feith se už v sedmnácti vrhl na zkoumání léčby nádorů hlavy a krku. Nyní studuje biochemii na Masarykově univerzitě. | foto: Nikol Muselíková

Rakovina mu zabila blízké, mladý student je „pomstil“ zlatem za výzkum

  • 36
Škola je pro většinu jeho vrstevníků nutné zlo. Marek Feith z Ivančic na Brněnsku to evidentně bere jinak. V sedmnácti letech se vrhl na zkoumání léčby nádorů hlavy a krku. Aby přišel na to, proč mu zákeřná nemoc vzala maminku a dědečka.

Teď po třech letech se může pochlubit třeba zlatem z mezinárodní soutěže The Beijing Youth Science Creation Competition, kdy se v Pekingu o přízeň porotců ucházelo 450 středoškolských projektů.

„Na střední škole jsme museli odevzdat projekt v rámci Středoškolské odborné činnosti. Mohli jsme ho dělat přímo na škole nebo se domluvit s odborníkem odjinud. Já měl štěstí v tom, že mi pan učitel Holý domluvil místo u doktora Michala Masaříka, specialisty na nádorovou biologii z Masarykovy univerzity,“ popisuje začátek své zlaté cesty loňský absolvent Střední průmyslové školy chemické v Brně.

„Mohl jsem si vybrat, jestli se věnovat rakovině varlat, nebo nádorům hlavy a krku. Ty mi přišly zajímavější, i kvůli tomu, že tam asi lze snáz najít něco nového,“ vysvětluje čerstvě dvacetiletý student.

Marek Feith se vrhl do studia a také do práce ve vysokoškolských laboratořích. Tam docházel dvakrát nebo třikrát týdně, aby mohl zkoumat molekuly, podle nichž lze odhadnout stadia nádorů v těle.

Do dvou do rána práce, v šest budíček

„U onkologicky nemocných pacientů se odebírá krev a zkoumají se takzvané markery. Zrovna u nádorů hlavy a krku ale zatím chybí takové, které by se daly prakticky využívat. Já jsem se ty potenciálně ideální snažil objevit,“ popisuje student výzkum, kterému se věnoval téměř dva roky až do loňského maturitního ročníku, v němž navíc musel přidat i psaní odborné práce.

Jeho motivace do náročného výzkumu byla hodně osobní, na rakovinu mu zemřeli dva z nejbližších. „Mým cílem byla touha objevit něco, co by jednou mohlo někomu pomoci,“ vysvětluje.

Aktivní student, který hraje vrcholově florbal za Bulldogs Brno, jezdí závody na kolech nebo se účastní vytrvalostních běhů, tak omezil část tréninků a začal sepisovat závěry výzkumu.

„Bylo to dost náročné období. Pozorováním jsem strávil prázdniny, pak jsem chodil ze školy rovnou do laboratoře, na trénink, v deset jsem byl doma a do dvou ráno jsem psal. V šest jsem vstal a zase šel do školy. Ke konci jsem probděl i pár nocí. Maturita pak proti tomu byla úplná brnkačka,“ směje se.

Nejlepší zážitek v životě

Za jeho úsilí přišla odměna v podobě úspěchu v celostátním kole soutěže Amavet a následně i zisk nominace pro Peking. To měl předčasné Vánoce. Byť to znamenalo připravit dvacetiminutovou prezentaci v angličtině a vypilovat vystupování před porotou. Ale vyplatilo se.

„Soutěž v Číně, to byl můj nejlepší zážitek v životě, i když porotci měli hodně těžké otázky. Byli tam strašně zajímaví lidé. Nemusel jsem vyhrát, stačilo mi, že tam jsem,“ líčí nadšeně.

Zlato z Pekingu za oblast lékařských a zdravotních věd byl velký start. Za analýzu buněk jej pak ocenila třeba Učená společnost ČR za rozvoj vědy. Před Vánoci si Marek Feith převzal i skleněnou plaketu od hejtmana Bohumila Šimka.

Středoškolský výzkum ho navíc nasměroval i dále – na Masarykově univerzitě teď studuje biochemii.

„Máme jedinou laboratoř v zemi s holografickým mikroskopem, s nímž lze pozorovat buňky v reálném čase. Jsem ve skupině, která přišla třeba na to, že se buňky dokážou přetransformovat do jiné, aby přežily chemoterapii,“ popisuje nadšeně mladík, jehož cílem teď je dostat se na stáž v britské Cambridgi nebo švédském Institutu Karolinska.

Mladé s talentem si hýčkají

Zlato z Pekingu přineslo mladému vědci ještě další benefit – přístup do projektu Talentovaní studenti.

Unikátní program financovaný krajem zaštítěný Jihomoravským centrem pro mezinárodní mobilitu je určený pro výjimečné studenty, vítěze mezinárodních soutěží nebo ty, kteří projdou sítem přes Pedagogickopsychologickou poradnu.

„Snažíme se nadané studenty podchytit, hýčkat si je a pomáhat jim s rozvojem jejich talentu. Nabízíme jim řadu společných setkání, školení i přednášek, na sebevzdělávání každý ročně získá 30 tisíc korun, pořádáme ale také celou řadu neformálních akcí,“ popisuje Lucie Karmová, která o nadané studenty pečuje.

„Naším dalším cílem je mimo jiné také udělat z nich přátele a zajistit v praxi mezioborovou spolupráci,“ doplňuje Karmová.