Ne že by to bylo velké překvapení. Gresini měl totiž rozjetou dokonalou sezonu. A to bez nadsázky. Ve své třídě nenašel za celý rok jediného přemožitele, vyhrál všechny závody. V Brně mu stačil jediný bod, aby si titul pojistil. A Gresini znovu vyhrál. A pak ještě dvakrát. Dokonalou sezonu nedokázal do dokonalého závěru dotáhnout až v úplně posledním závodu sezony, který nedokončil.
Sympatický Ital, který patří k největším osobnostem paddocku už třetí dekádu, si i tak pojistil svým výsledkem zápis do historie motocyklového závodění. Drží rekord v počtu vítězství v jedné sezoně – bylo jich rovných deset.
Spolu s Angelem Nietem drží rekord v počtu po sobě následujících vyhraných závodů napříč sezonami – k deseti triumfům v roce 1987 se totiž připočítává ještě vítězství v posledním závodu sezony 1986.
Fausto Gresini zůstal celou svoji kariéru věrný "dvácám". Poslední sezonu na nich odjezdil ve třiatřiceti letech v roce 1994. V paddocku ale zůstal jako manažer svého týmu. A na Brno jako osudovou trať nikdy nezapomněl.
"Brno je trať, která nám vždycky přinášela štěstí. Já na ní vyhrál titul mistra světa. Slavili jsme tady druhé pódium Alexe Barrose i sté pódium Toniho Eliase. Je to pro nás zaslíbené místo a věříme, že nám v Brně teď o víkendu začnou lepší časy." Tuto větu pronesl Gresini před loňskou Grand Prix České republiky.
V Brně zazářil i Simoncelli, pak ale přišla tragédie
Během tří měsíců jakoby se naplnila symbolika Gresiniho křestního jména. Proroctví se začalo naplňovat. Marco Simoncelli, kterému na poslední chvíli utíkalo celou sezonu pódiové umístění, se v Brně dočkal. Byl třetí. O čtyři závody později dokonce druhý.
Pak ale přišel osudový Sepang, tragická havárie a smrt talentovaného jezdce. Už druhého, kterého měl Gresini ve své stáji, v roce 2003 zemřel při domácí japonské Grand Prix Daijiro Kato. V paddocku se mluvilo o tom, že po smrti Simoncelliho Gresini skončí. Neskončil.
Jeho jezdci stáli na startu hned příštího závodu ve Valencii. A Michele Pirro, Gresiniho jezdec v Moto2, si v něm dojel pro první vítězství. Na stupních vítězů hleděl k nebi a Fausto Gresini plakal.
Článek převzat z týdeníku České motocyklové noviny.
