Michael Doohan na Velké ceně Japonska 1999 | foto: Profimedia.cz

LEGENDY GP: Nenápadný mistr Doohan, kvůli zranění nebrzdil nohou

  • 0
Australský jezdec Michael Doohan získal na Masarykově okruhu v Brně celkem pět titulů. Boj o cenu v roce 1992 přerušil těžký úraz nohy, o kterou málem přišel. Zpátky na motorku a k titulu mu pomohl legendární technik Jeremy Burgess. Doohanův stroj upravil tak, že nemusel brzdit nohou, ale páčkou na řídítkách.

Byl to jedenáctý závod sezony 1994. Do konce šampionátu zbývaly ještě další tři závody, ale Michael Doohan projížděl cílem Grand Prix České republiky jako dvojnásobný vítěz. Závodu i celého mistrovství. Jedenáct závodů a jen ve třech Michael nekraloval. "Teď mám ještě tři závody a můžu si je užít bez strachu o body," usmíval se při rozhovoru po závodu. Ve všech třech byl i tak na stupních vítězů.

V Brně si přijel pro svůj první titul. První z pěti v řadě. Jen jediný jezdec před ním dokázal tuto sérii pokořit. Legendární Giacomo Agostini. A jen jeden jezdec po něm ji zvládl vyrovnat: Agostiniho soupeř o titul nejúspěšnějšího motocyklového jezdce všech dob Valentino Rossi.

O titul se pral už dvě sezony před tím. Jenže v roce 1992 přišel těžký pád při trénincích ve Španělsku a skromný Australan, který se ze svých vítězství radoval mnohem komorněji než soupeři na stupních pod ním, přišel o půl sezony. A málem i o zraněnou nohu.

A ani v další sezoně ještě nebyl natolik fit, aby si na titul sáhnul. Jeho chvíle tak přišla až v roce 1994. A vlastně nebyla jen jeho. Motorku australského jezdce totiž ladil muž, který má své jméno v motocyklové síni slávy taky jisté. Jeremy Burgess.

Zranění nohy z roku 1992 poznamenalo celou Doohanovu kariéru. Kvůli omezené hybnosti museli inženýři z Hondy Doohanovi upravit zadní brzdu. Tedy přesněji – dali ji na řídítka. Australan tak brzdil páčkou, která by se dala přirovnat k ovládání přehazovačky na horském kole nebo k ovládání plynu na čtyřkolkách.

V Brně zvítězil už jen jednou, trpělivost vyhrála nad rychlostí

Doohan byl fenoménem devadesátých let. V Brně ale dokázal zvítězit už jen jednou – v roce 1997. Na rozdíl od Tadayukiho Okady, se kterým bojoval do posledního kola, udržel nervy na uzdě. Japonec to nezvládl a skončil v kačírku.

Doohan se po závodě opět jen skromně usmíval. "Dost mi klouzalo zadní kolo, tak jsem nechal Okadu jet, bylo vidět, že dokáže jet hodně rychle. Ale po pár kolech jsem viděl, že se vůbec nekouká na brzdné body, vždycky jsem se k němu přiblížil. Cítil jsem, že má rychlejší motorku, ale naštěstí udělal chybu, prostě chtěl být moc rychlý," popisoval Doohan v motocyklovém světě neobvyklý "trpělivý" přístup. O to obdivuhodnější, že za sebou měl dva brněnské závody, ve kterých mu vítězství uteklo vždy o vlásek.

Kariéru nenápadného Australana ukončil pád

Mike Doohan (uprostřed) na návštěvě u Škoda týmu Kopecký v roce 2006

Kariéra australského pilota skončila v roce 1999 podobně, jako začala. Pádem. Při něm si opět poranil nohu a sezonu už nedojezdil. Říká se, že Jeremy Burgess chtěl po konci Doohanovy kariéry skončit.

Jenže se na obzoru objevil mladý talentovaný Ital, trojnásobný mistr světa v nižších kubaturách. Valentino Rossi. Prý si Burgesse osobně vyžádal, jinak do Hondy nejde. V roce 2001, jen rok a půl po Doohanově odchodu, rozjel Rossi další hvězdnou sérii.

Článek převzat z týdeníku České motocyklové noviny.