V Lednici doskládali mozaiku, po čtvrt století otevřou nitro minaretu

  • 3
Až do Itálie si museli jezdit restaurátoři pro kámen, aby mohli jeho drobnými úlomky doplnit složitou barevnou mozaiku na podlaze minaretu v Lednici. Mravenčí restaurátorská práce pomalu končí.

Osm salonků, které byly víc než čtvrt století lidem nepřístupné, by se mohlo před letními prázdninami konečně otevřít návštěvníkům.

Půvabné mozaiky byly vážně poškozeny statickými poruchami, které minaret utrpěl po regulaci řeky Dyje. Tehdy začalo pod minaretem, stojícím na dubových kůlech, vysychat podloží. A celá orientální věž se začala naklánět.

„Osm salonků, které v minaretu tvoří prstenec, se začalo odtrhávat,“ vysvětluje Ivana Holásková, kastelánka zámku v Lednici, k němuž minaret náleží.

Na rekonstrukci stavby se pracuje už šest let. Po opravě střechy, obnově fasády a zrestaurování unikátní výmalby přišly na řadu právě podlahové mozaiky.

„Největším problémem bylo shánění materiálu, abychom se trefili do stejných odstínů, jako byly ty původní,“ naznačuje Holásková. Restaurátoři museli nahradit tisíce drobných úlomků. Pro správný materiál si jezdili právě až do italského Toskánska, šlo hlavně o mramor či vápenec.

Salonek zařídí podle fotografie

Podlahy nyní brousí otec a syn Františci Drnovští, pak přijde voskování. Jakmile restaurátoři věž opustí, přijde na řadu správa zámku, která se postará o vybavení salonků. Bude muset hodně improvizovat.

„Máme pouze jedinou dobovou fotografii, která zachycuje jeden ze salonků. Ten podle snímku autenticky zařídíme. Mnoho nábytku v něm ale nebylo. Lichtenštejnové zde nechali umístit pouze koberec a několik orientálních zbraní po stěnách,“ popisuje kastelánka.

Vrátí se také originální stolky s mozaikovým zdobením. Ve zbývajících místnostech chce kastelánka expozici orientálních předmětů a fotografií či dokumentů vztahujících se k samotné stavbě minaretu.

Minaret v Lednici nechal postavit v roce 1804 kníže Lichtenštejn podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha. Šlechta jej využívala jako vyhlídku, jeho salonky pak jako odpočinkové místo. S léty však zchátral.

„Když jsem v roce 1978 nastupovala jako kastelánka do Lednice, byl minaret ještě přístupný bez jakéhokoli omezení. A podle toho salonky vypadaly. Zdi byly počmárané, doryté. Z mozaik byly vyloupané kameny,“ vzpomíná Ivana Holásková.

Poruchy statiky tak paradoxně napomohly k tomu, aby se celý minaret začal opravovat. Po čtvrtstoletí bude v místnostech prohlídková trasa, která ale bude přísně výběrová a nebude levná.