Neurochirurg Jan Hemza

Neurochirurg Jan Hemza | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Mozek se podobá počítači a trochu hustšímu jogurtu, říká neurochirurg

  • 8
Vidí do hlav mnohých lidí. A to doslova. Jan Hemza ale není mág či hypnotizér, i když jeho práce profesní kouzlení a neskutečnou preciznost a znalost lidského ducha vyžaduje. Specializací dvaapadesátiletého lékaře je totiž neurochirurgie.

V žebříčku nejobtížnějších povolání figuruje neurochirurgie na prvních příčkách. Mozky, míchy, páteře i periferní nervy pochroumané náhlým traumatem nebo pozvolnou nemocí primář Jan Hemza spravuje už desítky let.

"Neurochirurgie neřeší jenom funkční překážky, ale do jisté míry také sociální problémy. Každé ochrnutí, která jsou v tomto oboru více než běžná, s sebou nese velká omezení a sociální znevýhodnění pacienta, který většinou přijde o práci a je vydělený ze společnosti," říká zástupce přednosty neurochirurgické kliniky brněnské nemocnice u svaté Anny.

V neurochirurgii jsou zákroky definitivní

V neurochirurgii podle něj ale není nejdůležitější lidově řečeno správně řezat. Mnohem důležitější je pečlivá indikace nemoci. Centrální nervový systém člověka totiž neregeneruje a veškeré zákroky jsou jednou pro vždy definitivní. Zkrátka a dobře - nervová tkáň vám zpět nedoroste.

NEUROCHIRURG JAN HEMZA

Narodil se 4. října 1958 v Hodoníně. Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně. Později získal atestaci z všeobecné chirurgie a neurochirurgie, absolvoval studijní pobyt na univerzitě ve švédském Lundu. Od roku 1996 je na Neurochirurgické klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně, předtím pracoval v pražské Nemocnici Na Homolce. Mezi jeho zájmy patří umění a sbírání obrazů či grafik i klasická hudba. Má rád beletrii a sportovní aktivity, jako je potápění či jóga. Absolvoval speciální neuroendoskopické kurzy v Mohuči, v New Orleans i v Cancúnu, pobýval na Neurochirurgické klinice nemocnice Lariboissiere, v Paříži a na Neurochirurgické klinice Shand's nemocnice floridské univerzity v Gainesville.
Kromě mnoha dalších aktivit funguje i jako soudní znalec. Vydal dvaatřicet publikací a má za sebou na 92 přednášek, polovinu z nich přednesl v zahraničí.

Obor Jana Hemzy je už dávno mikrochirurgickou záležitostí. I obyčejné ploténky vám dneska řežou pod mikroskopem. Přestože má lékař na starosti veškerá nervová zakončení člověka, často stojí u operačního stolu nad otevřenou lebkou. "Je to něco jako hustší jogurt," snaží se osvětlit podobu mozkové hmoty. Je to prý křehká, měkká tkáň.

"Neurochirurg se kupříkladu v hlavě pohybuje ve velmi omezeném prostoru, který má objem zhruba litr a půl." Kubatura jiných částí těla je nepoměrně větší. A co dnešní populaci nejvíce sužuje? Mezi nejčastější defekty se dnes řadí degenerativní onemocnění páteře a plotének. Druhou příčku zaujímají úrazy a pak teprve nádory.

Trepanace lebky byly historicky zaznamenány už před třiceti tisíci lety. "Skutečně byly nalezeny tak staré operace. Otvory, jejichž okolí bylo zhojeno. Na rozdíl od nás v pravěku kost postupně odškrabávali," ohlíží se lékař do minulosti. Dnes přišly ke slovu vysokofrekvenční brusky a frézy, poháněné vzduchem. Podobné nádobíčko objevíte třeba u zubaře. Ale obyčejnou pilku neurochirurgové používali ještě třeba před půl stoletím.

Na mozku Jana Hemzu fascinuje, že funguje jako počítač: "Paměť se třeba při spánku přeformátovává. Mozek nikdy nespí a pořád pracuje."

Nad operačním stolem stojí lékař v průměru třicetkrát do měsíce. Jeho nejdelší zákrok si vyžádala vážná autonehoda, při níž lidově řečeno vraceli lékaři nešťastníkovi rozdrcenou hlavu a obličej na původní místo. "Trvalo to zhruba osm hodin," vzpomíná Hemza. Upozornil, že zdaleka nejde o nejdelší neurochirurgický zákrok. Primát s osmačtyřiceti hodinami drží Japonci. Tumor v hlavě operovaly dva týmy rovné dva dny.

Připomněl také, že mozek se jako jediná část lidského těla nedá transplantovat. Představuje totiž nejen kus tkáně, ale hlavně naše ego. Mozek konzervuje paměť i emoce jedinečné pro každého člověka.

"Když se po operaci pacient probudí bez poškození, to máme vždy největší radost," říká lékař. I tak jsou někdy neurochirurgické zákroky vcelku kuriózní. A třeba za asistence psychologa. "Někdy musíme člověka uprostřed operace vzbudit a komunikovat s ním. Zjišťuje se, jak daleko se dá ještě operovat třeba v řečové krajině či oblasti pro hybnost."

I chirurg musí mít v rukou švih

Přestože své práci odevzdává maximum a hodně cestuje po světě, má doktor Hemza také nelékařské koníčky. Aktivně hrával jedenáct let na piano a osm na hoboj.

Má předpisově zdravý životní styl: je nekuřák, cvičil jógu a alkoholu se tkne zcela výjimečně. Silné paže prozrazují, že je pravidelným návštěvníkem posilovny. Bicepsy však nezvětšuje kvůli módě a zdraví: "Pro chirurga je to prostě nutnost, potřebuje mít v rukách švih," směje se.

Vedle lásky ke skalpelu a nervovému systému člověka je Hemza také zapáleným sběratelem výtvarného umění. Ve své soukromé sbírce má i taková esa jako Salvadora Dalího, Joana Miró či grafiku Toulouse-Lautreca. Z tuzemských malířů sbírá Františka Tichého a ze současníků Oldřicha Kulhánka a Jiřího Anderleho. Důvod je zřejmý. Preciznost obou velikánů české grafiky nemá daleko do jemnosti a přesnosti práce neurochirurga.